Statková hnojiva a nitrátová směrnice

03/10/06

smf

Statková hnojiva a nitrátová směrnice

Na téměř 45 % výměry zemědělské půdy v ČR jsou zemědělci povinni dodržovat pravidla pro hospodaření se statkovými hnojivy, vyžadovaná nitrátovou směrnicí. Týká se to i skladování statkových hnojiv a rovněž jejich používání. Příslušná opatření akčního programu nitrátové směrnice jsou uvedena v nařízení vlády č. 103/2003 Sb. a jsou častou náplní seminářů, školení a poradenské činnosti. Z hlediska zemědělců se mohou zdát některá opatření nitrátové směrnice přísná, ale ve srovnání s praxí v okolních zemích jsou stále jen mírná. Z návštěvy zástupců Evropské komise v ČR v dubnu 2006, v rámci technických konzultací zaměřených na předběžné posouzení plnění předpisů EU, vyplynuly některé připomínky k uplatnění nitrátové směrnice (směrnice Rady 91/676/EHS) v České republice. Tyto připomínky budou muset být zohledněny při přípravě II. akčního programu na období 2008-2011.

Skladovací kapacity

Obecný požadavek pro celé území ČR stanoví vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv. Kapacita skladovacích prostor musí odpovídat skutečné produkci hnoje, popřípadě jiných tuhých statkových hnojiv za 6 měsíců. Toto ustanovení se nevztahuje na statková hnojiva uložená na zemědělské půdě před jejich použitím. Jímky (nebo nádrže) musí kapacitně odpovídat minimálně čtyřměsíční předpokládané produkci u kejdy a minimálně tříměsíční předpokládané produkci u močůvky a hnojůvky, v závislosti na klimatických a povětrnostních podmínkách regionu. Při provozu jímek musí být vyloučen přítok povrchových vod do jímky.

První akční program nitrátové směrnice pro období 2004-2007 tyto požadavky plně přebírá, aniž by je zvyšoval. Je třeba si však uvědomit, že výše uvedené obecné požadavky na skladovací kapacity na tekutá statková hnojiva jsou definovány jako minimální. Skladovací kapacity ve zranitelných oblastech však musí přesahovat objem potřebný pro nejdelší období, ve kterém je zakázána aplikace. Tato období jsou stanovena na 2,5 a 4 měsíce, v závislosti na zařazení do klimatického regionu ČR. Vedle toho je však nutné vzít v úvahu i bezpečnostní objem, který umožní dodatečné skladování v období, kdy je aplikace nemožná z důvodů nepříznivých povětrnostních podmínek. To umožní zemědělcům překonat např. i letošní dlouhé období sněhové pokrývky a pozdní nástup jara.

Evropská komise považuje naše požadované skladovací kapacity ve zranitelných oblastech za nedostatečné. Přitom se opírá se o studii Komise (Posouzení akčních programů zavedených členskými státy; ERM, červen 2001) ukazující, že minimální požadované skladovací kapacity na statková hnojiva pro podmínky střední Evropy by měly být 6 až 7 měsíců (tabulka 1).

Tabulka 1: Navržená minimální skladovací kapacita pro statková hnojiva (v měsících)

Klimatická zóna	měsíce
Severní	9-10
Atlantická	6-8
Středoevropská alpská	7-8
Středoevropská ostatní	6-7
Středozemní	4-5

Zdroj: Studie Komise (2001)

S ohledem na klimatické podmínky ČR jsou za absolutně minimální považovány šestiměsíční skladovací kapacity pro tekutá statková hnojiva od prasat a drůbeže. To platí i pro statková hnojiva od skotu, i když zde může být posuzována určitá flexibilita ve vztahu k efektivním srážkám, období pastvy nebo jiného pobytu zvířat mimo stáje, ke střídání plodin i k dalším praktikám v hospodaření. Většina zemí Evropské unie však již tyto požadavky splňuje nebo je připravena splnit v nejbližším období (tabulka 2).

Tabulka 2: Požadované minimální skladovací kapacity na kejdu

Stát	měsíce
Rakousko	6
Belgie	6
Německo	2-6
Dánsko	7-9
Itálie	3-6
Francie	6
Nizozemí	6
Slovensko	6
Česká republika	4

V celém Německu sice platí jednotný akční program uvedený v „nařízení o hnojení“, ale různé skladovací kapacity zatím určují dílčí legislativy jednotlivých spolkových zemí (16 zákonů na ochranu vod). Avšak od roku 2008 bude šestiměsíční skladovací kapacita na statková hnojiva požadována již na celém území Německa.

Vývoj příslušných opatření akčního programu byl v jednotlivých zemích EU 15 velmi dlouhý, neboť vybudování skladovacích kapacit stojí mnoho finančních prostředků.

Např. v Rakousku, kde nitrátová směrnice platí na celém území, byly ve druhém akčním programu (II. AP, období 2000-2003) povinné skladovací kapacity na statková hnojiva stanoveny pouze na 10 týdnů, tedy na 2,5 měsíce. V roce 2002 však Rakousko obdrželo od Evropské komise oficiální požadavek na zpřísnění opatření pro nakládání se statkovými hnojivy v souladu nitrátovou směrnicí. Tento požadavek měl formu tzv. odůvodněného stanoviska („reasoned opinion“), což je druhý stupeň řízení pro porušení práva. Pokud by Rakousko do dvou měsíců nereagovalo, mohla by Komise předat tento případ Soudnímu dvoru Evropských společenství. Tam se ostatně ocitla již většina zemí EU 15, právě kvůli neplnění nitrátové směrnice.

V rakouském třetím akčním programu (období 2004-2007) byl tedy požadavek Komise na šestiměsíční skladovací kapacity na statková hnojiva již plně uplatněn. Přitom však byla pro zemědělce stanovena přechodná období pro splnění tohoto požadavku:

– do konce roku 2005 (pro velké podniky, nad 100 velkých dobytčích jednotek)

– do konce roku 2006 (pro ostatní podniky)

– do konce roku 2010 (pro malé podniky, do 30 velkých dobytčích jednotek, které v období po roce 1999 prokazatelně přizpůsobily skladovací kapacity tehdejším požadavkům II.AP)

Potřebné šestiměsíční skladovací kapacity pro statková hnojiva se však v Rakousku mohou zkrátit na 2 měsíce, pokud jsou statková hnojiva podnikem prokazatelně zužitkovaná způsobem neohrožujícím prostředí (předání jinam, výroba bioplynu apod.). Pokud se zvířata v období od 1.10. do 1.4. následujícího roku nacházejí mimo stáje, rovněž se úměrně snižuje potřeba skladovacích kapacit.

Uložení hnoje na poli

Vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, obecně umožňuje uložit hnůj, popřípadě jiná tuhá statková hnojiva na zemědělské půdě před jejich použitím. V tomto případě pak již není vyžadována šestiměsíční skladovací kapacita pevných hnojišť. Při uložení hnoje na zemědělské půdě se však musí učinit přiměřená opatření podle § 39 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Žádné závadné látky nesmí vniknout do povrchových ani podzemních vod a ohrozit jejich prostředí. Souhlas vodoprávního úřadu podle § 17 ke skládkování se vyžaduje pouze v případě, že uložení hnoje může významně ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Na takových plochách se však hnůj ukládat všeobecně nedoporučuje.

Uložení hnoje přímo na zemědělské půdě ve zranitelných oblastech ČR je přípustné pouze v případě, že nedojde ke znečištění ani k ohrožení jakosti povrchových ani podzemních vod. Uložení je možné nejdéle po dobu 9 měsíců. Umístění hnoje na stejném místě lze opakovat nejdříve po čtyřech letech kultivace půdy v rámci obhospodařování pozemku.

Evropská komise však upozorňuje na to, že při skladování hnoje na poli nevyžaduje akční program ČR ani minimální skladovací kapacity na zpevněných hnojištích. Navíc, uložení hnoje na poli může způsobit ztráty dusíku do vod, zejména když má toto statkové hnojivo relativně nízkou sušinu. Tento problém je velmi rozšířen v současné zemědělské praxi. Z řady stájí se stelivovým provozem již není samostatně odváděna močůvka a často používané nízké množství steliva nemůže zachytit veškerou moč vyprodukovanou ustájenými zvířaty. Chlévskou mrvu o nízké sušině, denně vyhrnovanou ze stáje, nelze na hnojišti udržet „ve figuře“. Vzniklá směs se jen obtížně odvodňuje, neboť tekoucí hmota ucpává sběrné kanály pro hnojůvku. Z toho pak pramení problémy při dopravě, uložení na poli i při následném rozmetání.

V Německu, kde platí nitrátová směrnice na celém území, není možné ukládat hnůj přímo na povrch zemědělské půdy. Na Slovensku, podobně jako v ČR, je zatím možné ukládat ve zranitelných oblastech hnůj na zemědělské půdě, ale jen na půdách s nízkým stupněm omezení hnojení a maximálně po dobu 3 měsíců. Ve zranitelných oblastech Francie (např. Alsasko) je možné na poli ukládat pouze hnůj dostatečně vyschlý nebo odvodněný, který byl předtím uložen minimálně 2 měsíce na pevném hnojišti. Na poli lze ukládat i drůbeží trus, pokud má více než 65 % sušiny.

V Rakousku lze sice hnůj uložit na přímo poli, avšak až po jeho skladování po dobu 3 měsíce na pevném hnojišti nebo ve stáji (hluboká podestýlka). Pokud je hnůj meziskladován na poli, snižuje se u podniků s hnojivým ekvivalentem pod 30 velkých dobytčích jednotek požadavek na plochu zpevněných hnojišť ze šesti- na tříměsíční kapacitu. Snížení se však nevztahuje na kapacitu jímek na močůvku. Přitom jsou stanoveny přísné podmínky (vzdálenost složiště od útvarů povrchových vod, úroveň hladiny podzemní vody, půdní podmínky, apod.). Rovněž je nutné dodržet roční interval obhospodařování půdy a změny místa složiště. Obsah dusíku ve hnoji uloženém na složišti nesmí přesáhnout množství dusíku, které je povoleno aplikovat na pozemku se složištěm a na okolních přímo sousedících pozemcích.

Situace v praxi

Za účelem vyhodnocení účinku opatření akčního programu na kvalitu vod jsou členské země EU povinny zajistit monitoring vod i monitoring akčního programu. V rámci toho jsou shromažďovány i údaje ze zemědělských podniků hospodařících ve zranitelných oblastech ČR.

V terénním šetření bylo v roce 2005 sledováno téměř 200 podniků hospodařících na 14 % výměry zemědělské půdy zranitelných oblastí. Bylo zjištěno, že 67 % hnoje je skladováno na zpevněných hnojištích a pouze 33 % na zemědělské půdě (polní složiště). Tato situace se však jeví jako velmi optimistická, neboť z výsledků odborného dozoru (ÚKZÚZ) v letech 2004 a 2005 (přes 100 kontrol) vyplynulo, že u cca 50 % kontrolovaných podniků chybí šestiměsíční skladovací kapacita pro tuhá statková hnojiva, která jsou v naprosté většině případů ukládána na zemědělské půdě.

Při zkoumání situace ve skladování tekutých statkových hnojiv bylo sice zjištěno, že celková skladovací kapacita u všech podniků sledovaných v šetření by byla dostatečná i pro uskladnění šestiměsíční produkce, ale závažný problém byl v dislokaci skladů mezi jednotlivými podniky. Navíc je část skladů v nevyhovujícím technickém stavu. Stále tedy ještě je celých 30 % objemu vyprodukované kejdy a 18 % močůvky skladováno ve skladech, které nevyhovují ani současným legislativním požadavkům na čtyřměsíční produkci kejdy nebo tříměsíční produkci močůvky (graf 1). Po zvýšení požadavku na šestiměsíční kapacitu by nebylo uskladněno již 53 % objemu vyprodukované kejdy a dokonce 62 % močůvky (tabulky 3 a 4). Tyto hodnoty jsou přitom počítány na normativní produkci statkových hnojiv. Skutečná produkce tedy může být ještě vyšší, např. vlivem společného skladování odpadních vod se statkovými hnojivy.

Ing. Jan Klír, CSc.

VÚRV Praha – Ruzyně

NABÍDKA