V minulých letech byla statková hnojiva chybně zařazována paušálně mezi „odpady“ a vedle zvýšené administrativy se muselo nakládání se statkovými hnojivy řídit přísnými požadavky zákona o odpadech. Česká republika se tak tehdy nechtěně dostala na přední místo ve světě v produkci odpadů na jednoho obyvatele…

Podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, je totiž odpadem každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit. Ke zbavování odpadů dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru odpadu. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc osoba sama. Osoba má povinnost zbavit se movité věci, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí. Každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným v tomto zákoně, a to pouze v zařízeních, které jsou k nakládání s odpady určena.

Z dikce zákona o odpadech (§ 3) tedy vyplývá, že odpadem není statkové hnojivo (kejda, hnůj atd.), které vzniká jako vedlejší produkt chovu hospodářských zvířat a je plánovitě používáno ke hnojení nebo využíváno jiným vhodným způsobem (např. jako druhotná surovina pro výrobu kompostů apod.). Je tedy důležité, jak je deklarován způsob využití.

Odpadem se exkrementy hospodářských zvířat stávají pouze v krajním případě, např. když přesahují limit cizorodých látek a nebo když se jich podnik musí zbavit, protože je nemůže využít přímo ke hnojení, příp. zpracování na organické hnojivo anebo předat ke hnojení jiným subjektům. Při uvedení statkového hnojiva do oběhu (i bezúplatně) pro něj platí některá ustanovení § 3 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, zejména musí splňovat limity obsahů cizorodých látek podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva. Pro statková hnojiva platí tyto limity rizikových prvků (v mg prvku na 1 kg sušiny statkového hnojiva): 2 (Cd), 100 (Pb), 1 (Hg), 10 (As), 100 (Cr), 100 (Cu), 5 (Mo), 50 (Ni), 400 (Zn). Při uvádění statkových hnojiv do oběhu není, na rozdíl od organických hnojiv (komposty apod.), vyžadována jejich registrace. Pokud je statkové hnojivo dodáváno výrobcem přímo spotřebiteli, nemusí se označovat, pokud na tom spotřebitel netrvá.

 

 

 

·        kaly z čistíren odpadních vod nebo kaly ze septiků a jiných podobných zařízení, které byly podrobeny biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoli jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organizmů v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jejich aplikací (definice podle § 32 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech; podrobnosti pro aplikaci na zemědělské půdě uvádí vyhláška č. 382/2001 Sb.).

 

V zemědělském provozu vznikají i odpadní vody. Odpadní vody, např. z dojírny či mléčnice, nejsou hnojivem, statkovým hnojivem ani odpadem. S ohledem na jejich složení a potenciální závadnost se odpadní vody, v souladu s kolaudačním výměrem, skladují buď samostatně nebo společně s tekutými statkovými hnojivy.  

 

 

S klesajícími stavy hospodářských zvířat (graf 1) se snižuje produkce statkových hnojiv živočišného původu (stájových hnojiv) a tím i přívod živin v této formě do půdy (tabulky 1 a 2). Z porovnání se spotřebou minerálních hnojiv (graf 2, tabulka 3) např. vyplývá, že zatímco v roce 1985 činil podíl fosforu a draslíku ve statkových hnojivech pouze 1/3 celkového přívodu do půdy, v roce 2005 je to již opačně a statková hnojiva živočišného původu jsou dvakrát významnějším zdrojem P a K než minerální hnojiva. Zatížení zemědělské půdy se obvykle vyjadřuje v dobytčích jednotkách (1 DJ = 500 kg živé hmotnosti) na jeden hektar celkové zemědělské půdy (4 259 mil. ha z.p., dle katastru nemovitostí ČR k 31.12.2005). Nynější hodnota 0,37 DJ.ha^-1 je méně než poloviční nejen ve srovnání s údajem z počátku devadesátých let, ale i v porovnání se současným průměrem „starých“ zemí EU 15 nebo konkrétně takových států, jako je Francie a Rakousko (0,8 – 0,9 DJ.ha^-1). Další státy (Velká Británie, Německo, Irsko, Dánsko) dosahují hodnot v rozmezí 1,0 -1,5 DJ.ha^-1, zatímco zatížení zemědělské půdy hospodářskými zvířaty v Belgii a Nizozemí se pohybuje dokonce okolo 3 DJ.ha^-1.       

Odhady produkce statkových hnojiv jsou však vždy zatíženy určitou chybou, pramenící z nedostatku přesných informací o způsobech ustájení hospodářských zvířat, skutečné produkci statkových hnojiv, jejich kvalitě a obsahu živin. Hodnoty v tabulce 1 vycházejí ze stavů hospodářských zvířat zjišťovaných v rámci pravidelných ročních šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ). V posledních letech jsou tyto údaje sledovány vždy k 1. dubnu (od roku 1993 do roku 2002 k 1. březnu), přičemž od roku 2001 již nejsou zjišťovány počty hospodářských zvířat chovaných mimo rezort zemědělství, tedy v rámci „hobby aktivit“ obyvatelstva.

Obtížně se odhaduje zvláště produkce kejdy, vzhledem k její různé kvalitě a zejména obsahu sušiny. V dřívějších dobách nebyla výjimkou např. kejda prasat se sušinou 2 – 3 %, jejíž produkce byla tedy dva- až třikrát vyšší, než u kejdy s „normativní“ sušinou 6 – 7 %. S ohledem na srovnatelnost údajů je v tabulce 1 uvedena produkce kejdy s průměrnou sušinou, podle přílohy 3 vyhlášky č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, ve znění vyhlášky č. 399/2004 Sb. Obdobná situace je i v odhadu produkce močůvky. Vazných stájí s fungujícím samostatným odvodem močůvky ubývá, většinou se ze stáje vyhrnuje chlévská mrva i s močůvkou a při nedostatečném množství steliva se pak močůvka uvolňuje na hnojišti, společně s hnojůvkou. Tyto výluhy se musí zachytávat do jímek, neboť mohou představovat vážné nebezpečí ohrožení povrchových a podzemních vod.

Údaje o produkci různých druhů statkových hnojiv vycházejí z dřívějšího odhadu zastoupení bezstelivových systémů ustájení u skotu z 8 % a u prasat z 55 %. Z posledních šetření (např. u cca 200 podniků hospodařících ve zranitelných oblastech) však vyplývá, že zvláště u prasat se snižuje podíl chovů v bezstelivových provozech, a to přibližně na 40 %.

 

Ing. Jan Klír, CSc.

VÚRV Praha – Ruzyně