V současné době stojí české zemědělství a s ním i celý venkov před startem nového přístupu a pojetí agrární politiky, která zahrnuje do své struktury i venkovskou politiku. Pomoc na rozvoj venkova tvoří asi jen čtvrtinu celkových výdajů na zemědělství, na které unie ročně vydává asi 44 miliard euro. Do budoucna dává Brusel větší důraz na tzv. multifunkční zemědělství, jehož významnou součástí se stává kromě vlastních zemědělských aktivit, stále více orientovaných na nepotravinářské využití zemědělské produkce, i politika rozvoje venkova.

K prosazování těchto cílů má sloužit v období let 2007-2013 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, jako finanční nástroj podpory komplexního rozvoje venkova pro všechny členské země Evropské unie.

V září roku 2006 rozdělila Evropská komise celkem 77,6 miliard eur, jako rozpočtový rámec pro roky 2007-2013, pro všechny členské země EU. Na Českou republiku připadlo na toto období celkem 2,815 miliard eur, což představuje v průměru ročně 0,4 miliardy eur (cca 11,2 miliard korun) z evropských zdrojů. Evropská komise rozdělila finanční prostředky podle reálného čerpání a potřeb jednotlivých zemí.

Česká republika je v pořadí objemu přidělených evropských peněz na desátém místě a vyčerpání této částky teď záleží na schopnosti ministerstva zemědělství nastavit a administrativně zabezpečit kvalitní programy včetně spolufinancování projektů z národního rozpočtu.

Za tím účelem byly ministerstvem zemědělství, ještě za bývalého ministra zemědělství Jana Mládka, zpracovány dva základní dokumenty nezbytné pro včasné spuštění Fondu:

Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007-2013 (NSP)

Program rozvoje venkova na období 2007-2013 (PRV)

Oba dva programové dokumenty byly podrobeny četným veřejným diskuzím, PRV ještě v průběhu měsíců ledna a února 2006 na veřejných seminářích, pořádaných v rámci všech krajů ČR. Následně programové dokumenty projednala vláda a PRV byl ještě před koncem srpna odeslán do Bruselu s cílem, aby první žádosti o podporu vybraných opatření osy I, II a III mohly být administrovány v březnu nebo dubnu 2007 formou sdružených žádostí s LFA, SAPS a TOP-UP.

Půjde zejména o zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, potravinářství a lesnictví. Jde také i o důležitý prvek podpory environmentálních projektů, ale mohou se použít i mimo odvětví tradičního zemědělství, s cílem vytváření nových pracovních příležitostí nebo nových podniků na venkově. Důraz je kladen na zdokonalený přístup zdola nahoru a to na místní či regionální úrovni, přizpůsobený místním potřebám.

Osa I – je zaměřena na podporu konkurenceschopnosti zemědělství, lesnictví a posílení dynamiky podnikání v těchto oborech cestou restrukturalizace a inovace. V rámci osy I musí být alokováno povinně nejméně deset procent z celkového příspěvku unie. Prioritními oblastmi jsou modernizace zemědělských podniků, přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům a pozemkové úpravy.

Osa II – je orientována na zlepšování životního prostředí a krajiny, ochranu půdy a vody prostřednictvím tzv. agroenvironmentálních programů. Prioritou je zachování biologické rozmanitosti, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou, ochrana vody a půdy a zmírňování negativních důsledků klimatických změn. Součástí osy II jsou rovněž kompenzační platby za hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech vymezených v rámci tzv. lokalit NATURA 2000. Na osu II musí být povinně alokováno nejméně 25 procent z celkového příspěvku unie.

Osa III – hlavním cílem této osy, který Fond nově podporuje v rámci zemědělské politiky je zlepšování kvality života ve venkovských oblastech např. formou zakládání nových podniků a aktivit na venkově směrem k nezemědělským činnostem. Důraz je soustředěn na tvorbu nových pracovních míst, zlepšování podmínek ve venkovských oblastech a na vesnici, zlepšení občanského vybavení a služeb včetně nezbytné infrastruktury. Na osu III musí jít nejméně 10 procent z celkového příspěvku unijních peněz.

Osa IV (LEADER) – umožní prostřednictvím tzv. iniciativy LEADER realizovat strategie místního rozvoje, založené na přístupu „zdola nahoru“. Očekává se daleko větší zapojení venkovských mikroregionů na principu partnerství a spolupráce místní samosprávy s podnikatelskou sférou a neziskovými organizacemi. Metoda LEADER umožní nejen zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, ale také podporu vzdělávacích akcí, získávání dovedností a šíření zkušeností mezi jednotlivými regiony prostřednictvím „Celostátní sítě pro venkov“. Pro tuto osu musí být použito nejméně 2,5 procenta z celkového příspěvku unie.

Jaké je tedy výsledné rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivé osy a jaké závěry z takového rozdělení vyplývají? V každém případě lze hovořit o kompromisním rozdělení prostředků mezi zemědělce a obce, dlouho a tolik diskutované. Zde je třeba si uvědomit, že propojení zemědělství a venkova je historicky dané a vytváří spolu neoddělitelnou součást. Zemědělství zaměstnává obyvatelstvo přímo v dané obci, kdyby tedy došlo k dalšímu ukončení činnosti některých zemědělských farem, vznikl by problém pro starosty, a to nejen s nezaměstnaností, ale i druhotně s údržbou krajiny, následně by skončila celá řada podniků navazujících zpracovatelských odvětví s širšími národohospodářskými dopady z hlediska závislosti na dovozech potravin a dalších produktů.

V každém případě je zde však na místě říci, že ať chceme či nechceme vzniká mezi zemědělci a obcemi určité konkurenční prostředí při čerpání peněz z nového Fondu. Objevují se názory, které prosazují útlum zemědělství ve prospěch posílení zdrojů na venkovskou infrastrukturu a politiku a obráceně. Mnozí starostové obcí mají názor, že by měli mít nárok na vyšší objem peněz v rámci osy III, názory většiny zemědělců jsou však přesně opačné. Zde je nutné přesvědčit oba tábory o novém přístupu k agrární politice a o využití synergického efektu všech strukturálních fondů pro oblasti širšího rozvoje venkova. Vždyť pro zemědělství existuje v této oblasti pouze fond EAFRD, který není zařazen jako strukturální, zatímco pro rozvoj venkova jsou určeny strukturální fondy zpravované dalšími rezorty. (MŽP, MMR, MPO, MPSV, MŠMT) Úzká vazba na problematiku venkova zůstává zejména u operačních programů Životní prostředí, programů Podnikání a inovace a Regionálních operačních programů. Právě na základě těchto argumentů bylo schváleno rozdělení fondu EAFRD mezi jednotlivé osy na období sedmi let a to v následující struktuře:

Osa I – 22,39 %

Osa II – 55,01 %

Osa III – 16,93 %

Osa IV – 5,00 %

Výše uvedené rozdělení vah jednotlivých os EAFRD bylo klíčovým rozhodnutím pro další rozpracování Programu rozvoje venkova, ministerstvem zemědělství.

O to více překvapuje a zaráží postup nového vedení ministerstva, které oddaluje náběh Programu. Přitom Česká republika byla první zemí, která svůj PRV předložila Bruselu a podle příslibu Evropské komise měla být mezi prvními zeměmi, kterým měl být Program schválen. Vždyť oba programové dokumenty byly projednány ještě minulou vládou a ještě za bývalého ministra zemědělství Jana Mládka byly nastartovány přípravné práce k administraci programů tak, aby bezprostředně po schválení PRV Evropskou komisí, bylo možné zahájit příjem žádostí u vybraných opatření jednotlivých os Programu.

Tiskové prohlášení Ministerstva zemědělství ze dne 19.12.2006 s konečnou platností potvrdilo to, že veškeré přípravné práce na realizaci „Programu“ bývalým vedení ministerstva vykonané, byly novým vedením zablokovány a to takřka před finalizací rozhodných národních prováděcích dokumentů a administrativních postupů SZIFu.

Znamená to, že s konečnou platností dojde ke zpoždění čerpání agroenvironmentálních programů osy II o celý rok pro ty zemědělce, kteří by chtěli nově využít těchto programů v období od 1.1.2007. Rovněž přijdou i o navýšení plateb, které byly schváleny minulou vládou a byly rovněž předloženy v rámci Programu v Bruselu. Ministerstvo tímto krokem potvrdilo neochotu k čerpání finančních prostředků ze zdrojů Evropské unie pro zemědělce v roce 2007. Zemědělství přitom dosud vykazovalo jedno z nejvyšších čerpání unijních peněz ze všech rezortů. Argumenty pro tento postup, uváděné ministerstvem jsou nevěrohodné, včetně tvrzení o údajné nepřipravenosti zemědělců na nové podmínky. Vždyť v daném případě jde pouze o pokračování a prodloužení již známých programů z Horizontálního plánu rozvoje venkova z období 2004-2006.

Nabízí se zde otázka, zda záměrem není výměna stávajících „zaběhlých“ programů za programy zcela odlišné, cílené pro vybranou skupinu příjemců.

Právě nevěrohodnost argumentů, nekomunikace se širší zemědělskou veřejností vyvolávají pochybnosti o vlastních rozhodnutích ministerstva, která ohrožují samu podstatu Programu. Mohou znamenat natolik výrazné změny, že bude muset být zahájen nový proces přes schvalování Programu. O horší komunikaci se zemědělci lze hovořit i v souvislosti s rozhodnutím ministryně zemědělství Mileny Vicenové o počtu zástupců zemědělců v Monitorovacím výboru Programu.

Každý program rozvoje venkova musí být mimo jiné náležitě monitorován, na základě společného rámce pro monitorování a hodnocení a na základě zavedeného a hlavně prováděného partnerství. V rámci tohoto partnerství musí být zastoupeny v Monitorovacím výboru odpovídajícím počtem příslušní hospodářští a sociální partneři, jakož i subjekty zastupující občanskou společnost, nevládní a další organizace. Přes odpovídající tlak nevládních organizací na paritní zastoupení zemědělců, které by alespoň odpovídalo navrženému rozdělení finančních prostředků a počtu zemědělských opatření, vedení ministerstva tyto požadavky bez jakéhokoliv zdůvodnění ignoruje a výsledkem je sedm zástupců za oblast zemědělství z celkového počtu dvaceti sedmi míst. Ani v budoucnu tedy nebudou moci zemědělci případné změny a úpravy Programu významněji ovlivňovat.

V neposlední řadě jde o některé změny v již vládou schváleném Programu, které nejsou projednávány, ale prakticky realizovány. Například jde o vyřazení některých dlouho připravovaných opatření a snaha o snížení výše sazeb, které se opírají o odborné kalkulace zpracované na základě dlouhodobých časových řad a sledování nákladových položek. V daném případě jde konkrétně o integrovanou produkci.

Závěrem je nutno konstatovat, že nová ministryně zemědělství svými rozhodnutími, která měla snad snížit byrokracii a urychlit výplatu prostředků z EAFRD přispěla naopak ke znepřehlednění celého systému a zpoždění plného čerpání finančních prostředků v rámci agroenvironmentálních opatření, o celý rok. Paradoxně se tak snaha ministerstva obrací proti národním zájmům a hlavně proti zájmům zemědělců. Zvládnutí administrace PRV je tou nejviditelnější vizitkou práce ministerstva a pokud by byla zvládnuta minimálně stejně dobře jako v roce 2004, kdy bylo vše budováno bez zkušeností a na „zelené louce“, byla by všemi zemědělci, ale i starosty jistě náležitě oceněna. To však vzhledem k výše uvedenému nelze zatím dost dobře říci. Lze pouze věřit tomu, že budoucí vedení ministerstva přehodnotí tento přístup tak, aby českým zemědělcům nebylo bráněno v rychlém a jednodušším čerpání evropských peněz.

ing.Martin Fantyš, ředitel AKČR