Daňové dopady cestovních náhrad pro zaměstnavatele a zaměstnance od 1. 1. 2007  
18.12.2006, Zdroj: Verlag Dashöfer
Od 1. ledna 2007 je problematika cestovních náhrad upravena v zákoníku práce č. 262/2006 Sb., který zrušil zákon o cestovních náhradách č. 119/1992 Sb. Tato úprava má samozřejmě daňové dopady, a to jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance.

• daňový dopad u zaměstnavatele

Daňovou účinnost cestovních náhrad u zaměstnavatele upravuje ustanovení § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP, novelizované zákonem č. 264/2006 Sb. Daňovými výdaji podle nového znění tohoto ustanovení jsou „zh) náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem⁵⁾,“, přičemž odkaz ⁵⁾ směřuje například na část sedmou hlavu třetí zákoníku práce.

Zajímavou otázkou je posouzení daňové účinnosti tzv. nadlimitních cestovních náhrad. S ohledem na to, že:

• zákoník práce stanovuje pro zaměstnavatele z podnikatelské sféry určité náhrady jako minimální (stravné, kapesné, základní náhrada),
• novelizované ustanovení § 24 odst. 2 písm. zh) se nadlimitními náhradami nezabývá, pouze příkladmo odkazuje na úpravu cestovních náhrad pro zaměstnavatele z nepodnikatelské sféry,
• podle judikatury Ústavního soudu není odkaz pod čarou součástí zákona,
• legislativní zkratka „do výše stanovené zvláštním předpisem“ zavedená pro zaměstnance není v ustanovení § 24 odst. 2 písm. zh) přesně použita,

je současný závěr takový, že nadlimitní náhrady jsou daňově účinné v plné výši. Proti tomuto výkladu nebyl zatím ze strany státní správy vznesen přesvědčivý argument.

• daňový dopad u zaměstnance

Daňovou účinnost přijatých náhrad cestovních výdajů u zaměstnance upravuje novelizované ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) ZDP. Podle tohoto ustanovení se za příjmy ze závislé činnosti zaměstnance nepovažují a předmětem daně nejsou „náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem pro zaměstnance zaměstnavatele, který je státem, územním samosprávným celkem, státním fondem, příspěvkovou organizací, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů nebo školskou právnickou osobou zřízenou podle školského zákona (dále jen „do výše stanovené zvláštním předpisem“), jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní právní předpis, jsou zdanitelným příjmem podle odstavce 1“.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že:

• náhrady přijaté „do limitu“, tj. do výše stanovené pro zaměstnance zaměstnavatelů z nepodnikatelské sféry, se u zaměstnance nezdaňují (a neodvádí se z nich ani pojistné na sociální a zdravotní pojištění),
• náhrady přijaté „nad limit“ (nadlimitní náhrady) jsou pro zaměstnance zdanitelným příjmem (z něhož se odvádí také pojistné na sociální a zdravotní pojištění).