Druhy náhrad plynoucí z pracovního úrazu v roce 2007  
JUDr. Pavla Hloušková, Zdroj: Verlag Dashöfer
Protože nový zákon o úrazovém pojištění nabývá účinnosti až v roce 2008, obsahuje nový zákoník práce v § 365-396 také právní úpravu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Na rozdíl od předpokladu, že nová právní úprava pracovněprávních vztahů nabude účinnosti shodně s novou úpravou zabezpečení zaměstnanců v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání, došlo k situaci, že se nabytí účinnosti těchto dvou právních předpisů liší. Zatímco nový zákoník práce nabývá účinnosti 1. ledna 2007, v zákoně o úrazovém pojištění zaměstnanců byla schválena účinnost od 1. ledna 2008. Z tohoto důvodu nový zákoník práce obsahuje v § 365-396 na uvedené mezidobí ještě i právní úpravu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání může zaměstnanci vzniknout určitá škoda, spočívající ve ztrátě na výdělku, v účelně vynaložených nákladech spojených s léčením a ve věcné škodě. Kromě toho poškozenému zaměstnanci přísluší i náhrada za bolet a ztížení společenského uplatnění.

Pracovní neschopnost

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší poškozenému v případě, že je z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání v pracovní neschopnosti, a to ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a plnou výší nemocenského.

Skončení pracovní neschopnosti

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší poškozenému v případě, že z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání dosahuje s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu nižší výdělek. Náhrada se poskytuje do výše průměrného výdělku. Je-li poškozený nezaměstnán a nedosahuje-li proto žádný výdělek, považuje se za výdělek minimální mzda, neboť tu by si poškozený musel v každém případě vydělat, kdyby pracoval. Ustanovení o možnosti neposkytnout za stanovených podmínek zaměstnanci určitou část náhrady za ztrátu na výdělku a věková hranice, do níž náhrada přísluší, zůstala zachována.

Bolest a ztížení společenského uplatnění

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění přísluší poškozenému podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., a to na základě bodového ohodnocení ošetřujícím lékařem. Náhrada se poskytuje zaměstnanci jednorázově a smrtí zaměstnance nezaniká.

Náklady spojené s léčením

Účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Jedná se o náklady na léky, zdravotní pomůcky apod., které jsou na základě lékařského vyjádření nezbytné k léčení poškozeného a nejsou plně hrazeny zdravotní pojišťovnou. Může se však jednat i o určitý druh stravy, který je podmínkou diety, nebo o náklady na cestovné do nemocnice či na rehabilitaci.

Rozdíly ve srovnání s původní úpravou

V souvislosti se změnou poskytování nemocenského, kdy zaměstnavatel poskytuje prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti zaměstnanci náhradu mzdy, byla tato skutečnost do ustanovení o náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti doplněna.

Do ustanovení o náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byla z důvodu právní jistoty poškozených doplněna úprava, kterou praxe dříve využívala ze soudní judikatury. Nově je tedy upraveno poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti u poškozeného, který nepracuje a je veden jako uchazeč o zaměstnání, a také zánik nároku z důvodu přiznání starobního důchodu.

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 328 nezaniká a nárok na ni přechází na dědice.