Nová úprava zahraničních pracovních cest  
12.12.2006, Zdroj: Verlag Dashöfer
Novým zákoníkem práce byla změněna a doplněna také ustanovení o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách.

Zahraniční pracovní cestou je cesta konaná mimo území ČR, samozřejmě konanou ve smyslu § 42 za účelem výkonu práce. Dobou rozhodnou pro vznik nároku zaměstnance na cestovní náhrady vypočítávané v cizí měně je doba přechodu státní hranice ČR a při letecké přepravě doba odletu a příletu letadla. Dobu přechodu státní hranice uvádí zaměstnanec při vyúčtování cestovních náhrad. Tato doba by však měla být shodná s údaji zjistitelnými z jiné evidence, např. z jízdního či letového řádu, ze záznamu o provozu vozidla apod.

Při zahraniční pracovní cestě přísluší jako dosud zaměstnanci za každou pracovní cestu cestovní náhrady stanovené jak za tuzemskou část pracovní cesty, tak i a za zahraniční část této pracovní cesty, s výjimkou uvedenou dále. Zaměstnavatel je za zahraniční část pracovní cesty povinen poskytnout zaměstnanci náhradu jízdních výdajů, jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny, výdajů za ubytování, stravovacích výdajů (zahraniční stravné), nutných vedlejších výdajů. Zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře lze mimo uvedené náhrady poskytnout kapesné, zaměstnanci v podnikatelské sféře i jiné náhrady.

Při použití silničního motorového vozidla, které zaměstnavatel zaměstnanci neposkytl a které zaměstnanec na žádost zaměstnavatele použil, přísluší zaměstnanci jako dosud základní náhrada a náhrada za spotřebované pohonné hmoty. Podmínky pro poskytnutí náhrady jízdních výdajů jsou stejné jako v případě tuzemské pracovní cesty. Na rozdíl od dosavadního postupu se však výše náhrady za spotřebované PHM stanoví v cizí měně za všechny kilometry ujeté vozidlem v zahraničí (dosud až po 350 km po přejezdu hranic).

Novinkou je také případ, kdy zaměstnanec nemá z vážných důvodů doklad o ceně PHM nakoupené v zahraničí. Výši náhrady pak lze stanovit s použitím ceny, kterou uvede zaměstnanec ve svém prohlášení o ceně a o důvodech, proč ji nemůže doložit dokladem.

Protože vyslání zaměstnance na dlouhodobou zahraniční pracovní cestu je zásahem do osobního života zaměstnance a jeho rodiny, měl by zaměstnavatel hradit zaměstnanci jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny a zpět. Pokud při zahraniční pracovní cestě trvající déle než 1 měsíc byla návštěva rodiny sjednána nebo určena před nástupem zaměstnance na zahraniční pracovní cestu, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradu jízdních výdajů.

Nově přísluší zaměstnanci také jízdní výdaje za použití dopravního prostředku po ukončení předem dohodnutého přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance, po kterém již nenásleduje výkon práce i při dohodnutém přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance před výkonem práce.

Náhradu výdajů za ubytování zaměstnavatel zaměstnanci neposkytne v případě, že výši výdajů zaměstnanec neprokáže, dále po dobu přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance a také při návštěvě člena rodiny po dobu pracovní cesty, pokud si vzhledem k podmínkám nemusel ubytování zachovat i po tuto dobu.