Způsob založení pracovního poměru  
JUDr. Věra Hrouzková, Zdroj: Verlag Dashöfer
Pracovní poměr se s účinností od 1. ledna 2007 zakládá pouze pracovní smlouvou…

Pracovní poměr se s účinností od 1. ledna 2007 zakládá pouze pracovní smlouvou.

Jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, považuje se zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy.

• Pracovní poměry založené podle dosavadních právních předpisů volbou nebo jmenováním se považují za pracovní poměry založené pracovní smlouvou; to neplatí v případě pracovního poměru:

– vedoucího organizační složky státu,

– vedoucího úředníka a vedoucího úřadu,

– vedoucího organizační jednotky organizační složky státu,

– ředitele státního podniku,

– vedoucího organizační jednotky státního podniku,

– vedoucího státního fondu, jestliže je v jeho čele individuální orgán,

– vedoucího příspěvkové organizace,

– vedoucího organizační jednotky příspěvkové organizace,

– ředitele školské právnické osoby,

– kdy je jmenování upraveno zvláštním právním předpisem (srov. § 364 odst. 3 zákoníku práce).

• Podstatné náležitosti pracovní smlouvy a jak je formulovat

– Mezi podstatné náležitosti pracovní smlouvy patří druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce.

– Každé smluvní ujednání musí vyhovět nejenom zvláštním požadavkům kladeným na každé jednotlivé smluvní ujednání zvlášť, ale také požadavkům obecným.

– Aby ujednání obsažené v pracovní smlouvě bylo platné, nesmí se svým obsahem nebo účelem příčit zákonu nebo jej obcházet, ani nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

– Smluvní ujednání musí být učiněno svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, zaměstnanec se navíc nesmí předem vzdát svých práv.

– Druh práce představuje činnost, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává; se zaměstnancem může být sjednáno i více druhů práce (tento postup vyžaduje kvantifikaci každého sjednaného druhu práce ve vztahu k dodržení zásady rovného zacházení se všemi zaměstnanci v oblasti odměňování).

– Za ujednání o druhu práce, které se svým obsahem příčí zákonu, je například ujednání o druhu práce, která je zaměstnanci obecně závazným právním předpisem zakázána (ženy nesmějí být podle ust. § 228 odst. 1 zákoníku práce zaměstnávány pracemi pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, další zákazy obsahuje zvláštní právní předpis, tj. vyhl. č. 288/2003 Sb.).

• Příklady ujednání o druhu práce, která je možné považovat za neurčitá:

– „dělník“

– „administrativní pracovník“

– Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel je povinen sjednat se zaměstnancem místo nebo místa výkonu práce (jedná se o novou právní úpravu, byť tato změna odpovídá tomu, jak řada zaměstnavatelů postupovala i podle dřívější právní úpravy, který výslovně více míst výkonu práce nezmiňovala).

– Zákoník práce převzal v důsledku zrušení zákona o cestovních náhradách pojem „pravidelné pracoviště“.

– Den nástupu do práce je třetí a poslední podstatnou náležitostí pracovní smlouvy; tímto dnem může být kterýkoliv den, na kterém se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne. Nemusí se tak jednat pouze o den, který bude pro zaměstnance dnem pracovním, ale může to být den připadající na den nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu nebo svátek.

Zaměstnavatel nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy zaměstnanec ukončí povinnou školní docházku. 

• Zaměstnavatel má možnost zvolit různá pojetí pracovní smlouvy:

– „nejužší“ pojetí pracovní smlouvy, tzn. že do jejího obsahu jsou zahrnuty pouze podstatné náležitosti předepsané zákoníkem práce,

– „širší“ pojetí pracovní smlouvy, tzn. že do jejího obsahu jsou vedle podstatných náležitostí zahrnuta i další ujednání, na nichž se účastníci shodnou (tato ujednání již nemusí mít podklad v příslušných pracovněprávních předpisech, avšak nesmějí být zakázána).

– „nejširší“ pojetí pracovní smlouvy, tzn. že pracovní smlouva obsahuje předepsané podstatné náležitosti, další smluvní ujednání a navíc informaci o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, jak ji vyžaduje § 37 odst. 1 zákoníku práce.