Původní návrh Strategie rozvoje venkova i struktury programů v PRV, zejména pak v Ose II v podstatě sledoval, ať se to komu líbí nebo ne, zakonzervování současné nepříliš vhodné struktury tuzemského zemědělství. Je to vlastně docela smutné – na téma optimalizace PRV proběhlo před jeho přijetím obrovské množství setkání, konzultací, vypracovaly se tisíce dokumentů odůvodňujících potřebu té či oné podpory, aby byl nakonec výsledkem produkt, který neumožňuje ani rozvoj venkova, ani zemědělství. V Ose I je tak PRV příliš mechanizační, v Ose II příliš zelený a v Ose III příliš zemědělský. Reálné naplnění původně předložené podoby PRV musí tak logicky vést k nedostatečné diverzifikaci, prohloubení sociálních rozdílů, poklesu pracovních příležitostí a skutečnému naplnění profláknutého pojmu „snižující se rozměr našeho zemědělství“. Je naprosto zřejmé, že tuto podobu bude nutné modifikovat, a rozhodně by nemělo jít o kosmetické úpravy. Základní otázkou přitom je: Kdy. Odpověď na ní přitom musí dát, a to dost rychle, ministerstvo zemědělství.

Stejně jako na podzim loňského roku existují přitom dvě možnosti zvolené strategie. První je aktuálně nic neměnit a urychlit tak tok peněz z Bruselu. Výsledkem však bude prodloužení stavu, který není v zájmu venkova a zemědělství. Druhá cesta jsou nutné změny s rizikem, že peníze, byť v lepší struktuře, přijdou o něco později. Strategicky je přitom druhá cesta lepší, protože k modifikaci PRV nás Brusel zejména s ohledem na nutnost vytvářet na venkově více pracovních a důchodových příležitostí stejně nutí už teď. To znamená, že notifikaci nových programů se stejně naše administrativa nevyhne. První cesta je ovšem populističtější.

Kompromisem by však mohla být třetí, zatím příliš nediskutovaná strategie, o které se v podstatě zmínil ještě v předvolebním období jen tehdejší stínový ministr zemědělství za zelené Tomáš Zídek. Ten tehdy hovořil o nutnosti správně načasovat spuštění jednotlivých programů s tím, že na aktuální vývoj by se mohlo reagovat flexibilní modifikací jednotlivých podprogramů v průběhu let 2007 – 2013. V současné době by bylo možné tento odkaz uchopit například tak, že v letošním, prvním roce PRV by bylo možné udělat změny pouze minimální, vycházející z direktivy Bruselu, a teprve od roku 2008 zahajovat programy více nebo zcela modifikované oproti původnímu návrhu, které by bylo ale třeba v průběhu letoška notifikovat.

Že byl původní návrh PRV skutečně špatný, je zjevné z celé řady prohlášení vrcholových představitelů zemědělství EU, například zemědělské komisařky Mariann Fischer – Boel. Ta mimo jiné otevřeně hovoří o tom, že zejména střední a menší zemědělci nemohou do budoucnosti počítat s tím, že by se uživili prostou zemědělskou výrobou, a to i prostřednictvím podpor směrovaných k nepotravinářskýmk aktivitám. Tuzemský PRV ovšem na takovou predikci vývoje prakticky vůbec nereaguje. Stejně tak je ale na druhou stranu problém se strukturou podpor směrovaných na skutečně vysokoprodukčního zemědělství, jimž chybí větší adresnost a definice zvolených cílů. Naprosto nevyužitou skupinou podpor je kombinace zemědělské a lesnické produkce – agrolesnictví, kterou ČR v Bruselu vůbec neimplementovala. Velké rezervy jsou ve zjednodušení byrokracie především v menších podnikatelských projektech, stávající hranici jednoho milionu korun je možné posunout téměř na dvojnásobek. Jinými slovy – současné diskuse o potřebnosti sekání příkopů nebo budování remízků jsou jen vrcholkem pyramidy, kterou je potřeba postavit pomalu od základů znovu. Otázkou je, zdali k tomu bude politická vůle, a jak se zemědělská veřejnost s potřebnými změnami ztotožní. Ve vlastním zájmu by tak ale učinit měla.