Stravování zaměstnanců  
12.2.2007, Ing. Zdenka Cardová, Ing. Jindřich Carda
Že je každý zaměstnavatel povinen svým zaměstnancům umožnit stravování nejspíš víte. Že existují různé způsoby řešení rovněž většinu z Vás nepřekvapí. Pro mnohé však může být novinkou, že konkrétní řešení ve Vašem podniku musíte podložit vnitropodnikovou směrnicí. A jak by třeba mohla vypadat? Podívejte se.

Stravování zaměstnanců

 

Název účetní jednotky:

Označení:

Číslo:

Zpracoval:

Kontroloval:

Platnost:

Závaznost:

Datum vydání:

Vydává:

Nahrazuje:

Doplňuje:

Počet stran:

Přílohy:

Zaměstnanci je možné poskytnout za sníženou úhradu jedno hlavní jídlo v průběhu jedné pracovní směny. V případě, že pracovní směna bude delší než 11 hodin je možné (považuje se za daňový výdaj) poskytnout příspěvek na další jedno hlavní jídlo.

• Stanovení formy stravování zaměstnanců:

Varianty

• vlastní závodní jídelna,
• závodní jídelna provozovaná cizím subjektem,
• dovoz hotových jídel,
• poukázky na stravování ve vybrané síti restaurací a hotelů (Gastroticket apod.),
• jiné formy.

Podle zákona o daních z příjmů je možno rozdělit různé formy závodního stravování na dvě základní skupiny:

1.  Provoz vlastního zařízení závodního stravování

• firma provozuje vlastní kuchyň a jídelnu (kantýnu) nebo
• firma zajišťuje stravování ve vlastním zařízení formou služby jiného subjektu (nejedná se o případ, kdy je toto zařízení pronajato na základě smlouvy o pronájmu).

Do daňových nákladů lze zahrnout náklady na provoz vlastních zařízení závodního stravování kromě hodnoty potravin.

2.  Závodní stravování poskytnuté prostřednictvím jiných subjektů

• firma zabezpečuje závodní stravování v provozovnách veřejného stravování nebo v restauračním zařízení na základě nakoupených stravenek,
• firma smluvně zajišťuje závodní stravování v zařízení jiného provozovatele závodního stravování,
• firma zajišťuje závodní stravování ve vlastním zařízení pronajatém na základě smlouvy o pronájmu,
• firma zajišťuje závodní stravování dovozem stravy do vlastní výdejny.

Firma může daňově uplatnit 55 % ceny jednoho hlavního jídla. Tato částka však nemůže přesáhnout 70 % stravného při trvání pracovní cesty 5-12 hodin, které je stanoveno zákonem o cestovních náhradách. V případě, že pracovní směna (v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci) trvá déle než 11 hodin, lze uplatnit jako daňově účinný náklad příspěvek na další jedno hlavní jídlo.

Cenou hlavního jídla se rozumí cena jídla, kterou zaplatí firma, včetně poplatku za zprostředkování prodeje stravenek.

Při zajištění závodního stravování prostřednictvím jiných subjektů formou dovážení jídel do vlastních výdejen, lze daňově uplatnit také výdaje spojené s dovozem a výdejem jídla (tj. náklady na dopravu hotových jídel, související mzdové náklady, náklady na spotřebu energie, náklady na ohřívání stravy – vařiče, mikrovlnné trouby, náklady na nákup nádobí apod.).

• Stanovení výše příspěvku zaměstnance a způsob jeho úhrady

Varianty

1.  Provoz vlastního zařízení závodního stravování

Na základě kalkulace na jedno hlavní jídlo byla stanovena cena: 30,- Kč

Z toho    25,- Kč uhradí zaměstnanec,

             5,- Kč uhradí firma ze sociálního fondu.

2.  Závodní stravování poskytnuté prostřednictvím jiných subjektů

Hodnota nakoupených stravenek (včetně provize) je 60,- Kč.

Zaměstnanec uhradí 45 % hodnoty stravenky, tj. 27,- Kč,

zbývající část (55 %) uhradí zaměstnavatel.

Zaměstnanci nebude poskytován příspěvek na závodní stravování jestliže

• odpracuje pouze část směny,
• je vyslán na pracovní cestu a přísluší mu stravné podle zákona o cestovních náhradách.

Evidence stravenek a stravného dle zákona u cestovních náhradách

Podle jednotlivých zaměstnanců bude:

• veden výdej stravenek na 1 měsíc,
• vedena evidence stravného na pracovních cestách,
• dle evidence stravného na pracovních cestách za přecházející měsíc bude snížen počet vydaných stravenek příslušnému zaměstnanci na běžný měsíc.

V souladu s interním předpisem o časovém rozlišování nákladů a výnosů se jedná o nevýznamné částky, které se nebudou v rámci jednotlivých měsíců časově rozlišovat. Pouze na konci účetního období se provede test, zda se jedná o nevýznamnou částku nákladů.

Komentář:

V případě závodního stravování je třeba ve vnitřním předpise stanovit zejména:

• formu stravování
• výši příspěvku zaměstnance případně i způsob jeho úhrady
• evidenci stravenek

Z hlediska zaměstnavatele je třeba správně posoudit daňové hledisko (daň z příjmů i DPH) u různých variant závodního stravování.

Zákoník práce vymezuje v § 236 – Stravování zaměstnanců:

Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování; tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu.

Bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu, poskytuje se zaměstnancům stravování; zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem, nejsou-li tyto záležitosti upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem. Tím nejsou dotčeny daňové předpisy.

Bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu, může být cenově zvýhodněné stravování poskytováno:

a)   bývalým zaměstnancům zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do starobního nebo invalidního důchodu,

b)  zaměstnancům po dobu čerpání jejich dovolené,

c)   zaměstnancům po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.

Zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. j) stanoví jako daňově účinné výdaje:

Výdaje na provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance [§ 6 odst. 7 písm. a)] při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu (zákoníku práce) bude delší než 11 hodin. Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu (cestovní náhrady dle zákoníku práce). Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů.

Pokyn D-300 k citovanému ustanovení § 24 zákona o daních z příjmů:

Daňovými výdaji na provoz vlastního stravovacího zařízení podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP se rozumějí výdaje (náklady) spojené s provozem kuchyně s jídelnou, popř. kantýny, a to i tehdy, je-li příprava a výdej jídel zabezpečována jiným subjektem formou služby v tomto vlastním zařízení.

Pokud je v zařízení poskytujícím služby veřejného stravování (např. restaurace, hotel) zabezpečováno stravování pro vlastní zaměstnance provozovatele tohoto zařízení a důchodce, kteří byli u poplatníka provozujícího toto zařízení v pracovněprávním vztahu při odchodu do důchodu, uznávají se výdaje (náklady) obdobně jako ve vlastním stravovacím zařízení.

Za stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP se považuje stravování smluvně zabezpečené zaměstnavatelem v jiném než ve vlastním stravovacím zařízení nebo ve vlastním zařízení pronajatém na základě smlouvy o pronájmu. Přitom lze za daňový výdaj považovat příspěvek na jedno jídlo za jednu směnu. Při zajištění stravování prostřednictvím stravenek se cenou jídla rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování jejího prodeje. Bude-li při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby v souladu se zákoníkem práce směna včetně přestávky v práci delší než 11 hodin, považuje se za daňový výdaj příspěvek na další jedno jídlo. Pro posouzení doby trvání pracovní směny je rozhodná délka pracovní směny stanovená zaměstnavatelem konkrétnímu zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce.

Při zajišťování stravování prostřednictvím jiných subjektů si zaměstnavatel:

a)   může uplatnit jako daňový výdaj příspěvek podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP za zaměstnance, který neodpracuje část směny nebo celou směnu z důvodů:

• důležitých osobních překážek v práci vymezených zvláštními právními předpisy,
• překážek v práci v obecném zájmu podle zvláštního právního předpisu,
• překážek na straně zaměstnavatele podle zvláštního právního předpisu (např. poruchy na strojním zařízení nebo v dodávkách surovin či pohonné síly, přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy),
• čerpání náhradního volna,
• účasti na školení za účelem prohloubení kvalifikace, pokud zaměstnanci nevzniká nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu nebo pokud zaměstnavatel zaměstnanci nezabezpečil bezplatné stravování v rámci školení,

b)   nemůže uplatnit jako daňový výdaj příspěvek podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP za zaměstnance, který neodpracuje celou směnu s výjimkou uvedenou v písmenu a), např. při čerpání dovolené v rozsahu kratším než jedna směna.

Při zajištění závodního stravování prostřednictvím jiných subjektů [§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP] formou dovážení jídel do vlastních výdejen jsou daňovým výdajem kromě příspěvku, který se u plátců daně z přidané hodnoty stanoví z ceny jídla bez daně z přidané hodnoty, také výdaje (náklady) spojené s dovozem a výdejem jídel.

Právní úprava:

• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zejména § 6 odst. 9 písm. b), § 24 odst. 2 písm. j) bod 4, § 25 odst. 1 písm. k);
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce – § 236;
• Pokyn D-300 MF čj. 15/107 705/2006 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k § 24 odst. 2 písm. 17 až 21;
• zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zejména § 2.