Sama plánovaná akce na hranicích, pokud k ní dojde, je navíc zatížená naprosto iracionálními prvky. Jednak jde o nesprávné hranice, protože více masných výrobků než z Rakouska se do ČR vozí z Polska, Slovenska, popřípadě z Německa (statistiky ČSÚ), jednak protestuje nesprávná organizace, protože dovozy ohrožují více potravináře než zemědělce, kteří naopak do zahraničí (právě mimo jiné do Rakouska) vyvážejí suroviny, a jednak by v případě stejného přístupu měli stát na druhé straně hranice také rakouští zemědělci, neboť právě ti jsou ohroženi tuzemským exportem.

To ale snad ani není podstatné. Klíčové je, co by bylo vhodné udělat, aby se tuzemské vepřové, ale nejen tato komodita, zpracovala v ČR a aby jí naši výrobci dokázali nabídnout obchodníkům za takových podmínek, aby řetězce necítily potřebu hledat dodávky jinde.

Aby se ale vůbec mohlo z něčeho vycházet, je třeba si v prvé řadě nalít čistého vína. Tedy přiznat si, že rezervy v produkci, zpracování i prodeji agropotravinářského zboží jsou ve všech článcích potravinového řetězce.

V televizním pořadu „Události v ekonomice“ počátkem minulého týdne požadoval prezident Agrární komory ČR Jan Veleba s posměšným tónem v hlase specifikaci těchto rezerv. Vzhledem k tomu, že by to, jak prezident často zmiňuje, od nevzdělaného pražského novináře asi nebral (ve skutečnosti člověka s maturitou na vyznamenáním, historicky jediného dvojnásobného vítěze celostátních kol přírodovědné olympiády v dobách ČSSR, člena Společnosti Národního muzea pro mineralogii a geologii, spoluzakladatele informačních portálů Agroweb, Agris, Foodnet i tohoto týdeníku Zemědělec, editora jediné polistopadové prezentace tuzemského potravinářství Panorama potravinářského průmyslu ČR pro Brusel či absolventa programu Cochran umožňující stáže v USA na pozvání amerického ministerstva zemědělství atd., atd.), bude třeba se držet institucionálních zdrojů.

Takže: Počet selat odchovaných na prasnici je v ČR nižší, než je průměr EU, což snižuje ekonomiku chovů (zjištění síť FADN). Hmotnost jatečných zvířat činí podle kategorií SEUROP v ČR 109 až 139 kilogramů (TIS – SZIF), ačkoli v hmotnostních kategoriích nad 90 kilogramů se snižuje efektivita výkrmu nižšími přírůstky. Při prodeji prasat jde v případě ČR prakticky vždy o prodej celých zvířat, popřípadě jeho částí, ale vcelku (GŘ cel ČR), což neumožňuje dostatečně efektivní zhodnocení (výrazné cenové odlišení) jednotlivých partií. Důsledkem je index čisté přidané hodnoty na pracovníka v zemědělství v ČR ve výši 35, ačkoli průměr EU je 100, přičemž v Rakousku činí tento index 117, Německu 130, v Británii 220 či v Dánsku 241 (Eurostat).

Pokud se v současné době hovoří o výrazném propadu vepřového v ČR díky nárůstu dovozů, pak je třeba uvést, že v loňském roce se výroba vepřového v ČR meziročně snížila o 0,8 procenta (ČSÚ), což je skoro zázrak za situace, kdy desítky časopisů zaměřených na zdravé životní styly a desítky dietologů varují týdně na desítkách stránek spotřebitele před konzumací vepřového masa. Jinými slovy, na současném otevřeném evropském trhu speciálně chovatelé prasat spíše vydělávají (vývoz se vyplatí, v zahraničí je cena vyšší, právě v Rakousku například o zhruba 13 eur na 100 kilogramů (TIS – SZIF).

Korektně je třeba ale konstatovat, že pouhé zvýšení tuzemské efektivity produkce tuzemský trh s vepřovým nezachrání. Systémovou změnu bude nutné provést i v samotném zpracovatelském průmyslu, neboť za současné situace je u nás příliš mnoho příliš malých podniků. Zpracovatelský průmysl se tedy musí především koncentrovat a vytvořit síť podniků specializovaných na užší okruh konkrétních výrobků, kterých pak mohou vyprodukovat větší množství a uspokojit zejména objemové požadavky řetězců. Něčím se ale začít musí – přičemž zdánlivě nejjednodušší by bylo vytvoření dlouhodobých dodavatelsko – odběratelských smluv mezi zemědělci a tuzemskými zpracovateli, s vidinou strategického partnerství a ne okamžitého zisku jedné či druhé strany.

Obdobné vztahy by měli následně navázat zpracovatelé s obchodníky. Právě tyto žádoucí mechanismy ale konfrontace odsouvají do pozice pomalu až třídního boje, jehož důsledky nepocítí organizace s názvem Agrární komora ČR, ale jednotliví chovatelé.

autor: Petr Havel, zemědělský analytik, zdroj: www.asz.cz