Zaměstnavatel odpovídá ž za škodu způsobenou zaměstnanci na odložených věcech. Předpokladem této odpovědnosti je, že zaměstnanec věc odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Je tedy především na zaměstnavateli, aby určil, kam mají zaměstnanci věci odkládat. Nejčastěji půjde o šatny, jiná místa určená k odkládání oděvů, skříňky a podobně. Ustanovení § 226 ZP ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanec obvykle nosí do práce. Jde například o různé druhy ošacení nebo obuvi, tašky, aktovky, prsteny, kabelky. Okruh těchto věcí se posuzuje objektivně, nikoli pouze ze subjektivního stanoviska jednotlivce. Přitom je třeba přihlížet k umístění pracoviště, povaze práce konané zaměstnancem, případně k ročnímu období, kdy škoda vznikla. Zaměstnavatel není povinen zajišťovat bezpečnou úschovu osobního automobilu používaného zaměstnancem do zaměstnání a zpět.

Zaměstnavatel odpovídá za škodu na odložených věcech objektivně, i když neporušil žádné předpisy. Není ani rozhodné, zda škodu způsobil jiný zaměstnanec nebo i cizí osoba. Zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti například umístěním sdělení, že za škodu neodpovídá, ačkoliv zaměstnanec věc odložil na určeném místě. Pouze za podmínek § 270 ZP se jeho odpovědnost omezí, nemůže se však zcela odpovědnosti zprostit.

Pokud jde o rozsah náhrady škody, zaměstnavatel je povinen nahradit skutečnou škodu. Pouze v případech, kdy se věc do práce obvykle nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá pouze do částky 10 000 Kč. Pokud by se však zjistilo, že škodu způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo k převzetí věci do zvláštní úschovy, odpovídal by zaměstnavatel za škodu na těchto věcech bez omezení.

2.7.2007, Zdroj: Verlag Dashöfer, www.pamservis.cz