Sází už i domácí farmáři víc na biopotraviny, ekologickou výrobu, produkci energie z polních plodin? Do zítřka může hledat odpověď na tuto otázku i očekávaných zhruba sto tisíc návštěvníků agrosalonu Země živitelka.

Na první pohled změna moc vidět není. Českobudějovickému výstavišti dál vládne vůně tukem syčících opékaných klobás nebo expozice obřích traktorů pro zemědělskou velkovýrobu.

Ale hlubší sonda do expozice přece jen napovídá, že i čeští zemědělci už "biobyznys" začínají brát vážně.

Jak na "betonovou krávu"

Novým požadavkům vychází vstříc i zemědělská technika – například řezačka značky Krone se speciálním "biobubnem". Stroj za bratru osm milionů korun vyjede do kukuřičného pole a jeho čtyřicet nožů nakrájí celé rostliny na velejemnou drť. "V bioplynové stanici, jíž také říkáme betonová nebo plechová kráva, tuto pečlivě připravenou řezanku zpracují bakterie na bioplyn. S tím pak můžeme vytápět nebo jím pohánět motory pro výrobu elektřiny," vysvětluje Filip Javorek, manažer prodeje společnosti Liva Předslavice, jež stroje Krone dováží.

Biobuben využívá například farma Hryšov na Domažlicku. Zatím ovšem "krmí" řezankou z několika set hektarů nikoliv vlastní bioplynovou stanici, ale vyváží do Německa. Tamní farmáři dostávají jednak na výstavbu stanic větší dotace, jednak stát elektřinu z bioplynu vykupuje za lepší ceny. Zatímco v Česku je teď kolem dvaceti bioplynových stanic, západní sousedé jich provozují přes tři a půl tisíce.

Topivo z polí zdražilo

Stále větší zájem o obnovitelné zdroje energie potvrzuje na výstavě i Pavel Kučera, výrobní ředitel firmy Kovo Novák z Citonic.

Nabízí kamna, v nichž lze topit obilím i takzvanými peletkami. To jsou drobné slisované kousky dřeva i speciálních plodin, pěstovaných na energetické využití. Společnost dodává i stroje na výrobu peletek.

"Zatímco donedávna byl nejoblíbenější energetickou plodinou šťovík, teď si podnikatelé oblíbili japonský topol nebo bambus," upřesňuje.

Využití pelet v tuzemsku ale trpí podobnými potížemi jako bioplyn. Surovina mizí za hranicemi, vyplatí se je vyvážet.

Například cena dřevených pelet se od loňska zdvojnásobila, na zhruba šest korun za kilogram. A zatímco ještě před třemi lety uvažoval dokonce i elektrárenský obr ČEZ, že bude spalovat přebytky pšenice, letos vylétly ceny obilí tak vysoko, že jako topivo v kamnech asi neskončí.

"Kdo si koupí kamna, tomu zajistíme i dodávku pelet," slibuje ovšem Kučera. Spolu s ostatními podnikateli pak předpokládá, že zvýšený zájem o pelety povede i k růstu jejich výroby – a budou cenově dostupnější i na domácím trhu.

Coop nabídne biopotraviny

Zatímco na většině západoevropských agroveletrhů dnes biopotraviny útočí na návštěvníky z takřka každého stánku, na Zemi živitelce aby je návštěvník hledal lupou. Předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev Zdeněk Juračka se tomu ani nediví. "V Česku chybí biopotravinám systematický prodej. Stejně jako výchova zákazníka a reklama. Zatím je všechno nahodilé a tohle je pak důsledek," vysvětluje.

Ale i tady už ledy tají. Svaz spotřebních družstev výstavu využil k premiéře představení svého nového bioprojektu.

Ten odstartuje letos v listopadu, kdy družstevní maloobchodní řetězce Coop Tuty, Tempo, Tip a Terno do svých čtyř stovek prodejen zařadí na padesát druhů biopotravin, zastřešených značkou BioCoop.

Družstevní prodejny je chtějí dostat k co nejvíce lidem. "Ceny proto nebudou na tak vysoké úrovni, jak je často u biopotravin obvyklé," slibuje Josef Holub, ředitel nákupní centrály Coop Centrum.

Coop přitom slibuje, že bude preferovat české ekofarmy a potravináře.

Například Mlékárny Poděbrady dodají mléčné biovýrobky, firma Semix zase müsli, nápoje budou ze společnosti Tradice Bílých Karpat a jihomoravská Sluneční brána zajistí biočaje.

V roce 2006 Češi za biopotraviny utratili přes tři čtvrtě miliardy korun. Do konce roku 2010 však experti očekávají růst obratu na 3,5 miliardy korun.