/Od našeho zpravodaje/

Chceme zrušit zemědělské dotace na produkci, a Češi nás v tom podporují, říká Sonia Phippardová, ředitelka evropského odboru politiky britského ministerstva zemědělství. Ta tento týden přijela do Prahy na seminář o budoucnosti společné zemědělské politiky. Právě Češi totiž za předsednictví EU v roce 2009 mají dovést Evropu k dohodě o tom, jak bude vypadat její rozpočet a zemědělství. Na Praze závisí, zda unie bude muset přesvědčovat občany, aby z daní dál platili obrovské dotace farmářům.

HN: Jak si Británie představuje budoucnost společné zemědělské politiky EU?

Přímé platby zemědělcům, tedy dotace na produkci, podle nás nemají dlouhodobou budoucnost, i když je nám jasné, že je nelze zrušit přes noc. Prosazujeme jejich ukončení v letech 2015 – 20. Bude nutné výrazně změnit i financování rozvoje venkova, i když tam zatím neuvádíme konkrétní sumy.

HN: Kdy se rozhodne, jakou cestou se EU vydá?

Nejdřív je nutné prověřit, jak společná zemědělská politika funguje, a to se má stát právě v nejbližších letech. A ještě důležitější bude celková reforma unijního rozpočtu. Obojí bude vrcholit za českého předsednictví v roce 2009.

HN: A česká vláda s vámi souhlasí?

Má velice podobný pohled. Britská i česká vláda si klade otázku, zda má Evropa utrácet tolik peněz právě za zemědělskou politiku. Obě jsou velice skeptické k názoru, že evropští zemědělci mají dostávat tak vysoké dotace na produkci. Obě se shodnou na prioritách rozvoje venkova. A Britové i Češi chtějí mít zemědělství schopné obstát ve skutečně tržním prostředí.

HN: Zemědělství ale nepatří mezi hlavní sektory české ekonomiky a nemusí být hlavní prioritou českého předsednictví…

Česko je na tom podobně jako Británie, zemědělství není tím nejdůležitějším sektorem hospodářství. Mnohem větší význam ale má v kontextu potravinářství a ochrany přírody. Ale hlavně, na zemědělskou politiku jde skoro polovina unijního rozpočtu. A pokud Češi budou během předsednictví řešit jeho reformu, musí se zemědělstvím zabývat na evropské úrovni. I na nich bude záležet, jestli unie bude muset přesvědčovat daňové poplatníky, že platí tolik peněz na zemědělství.

HN: Tábor odpůrců reforem vede Francie. Věříte nedávnému prohlášení prezidenta Sarkozyho, že EU by měla společnou zemědělskou politiku skutečně hluboce zreformovat?

Zřejmě si uvědomil, že francouzská pozice za prezidenta Chiraka – že společná zemědělská politika je dokonalá a žádná změna není třeba – je neudržitelná. Proto jsme to prohlášení přivítali. Ale nikdo zatím neví, co Sarkozy těmi slovy chtěl skutečně říct a zda promyslel všechny souvislosti. Část těch náznaků není špatná. Na druhou stranu ale Francouzi mluví třeba i o stanovení "spravedlivých cen", což není v souladu ani s unijními zákony, natož pak s vývojem společné zemědělské politiky.

HN: Je politická atmosféra v EU vůbec reformě nakloněná ?

Když jsme v roce 2005 zveřejnili naši strategii, řada lidí byla dost překvapená. Bylo jasné, že o tom nechtějí mluvit. Dnes si ale všechny členské státy uvědomují, že zemědělská politika EU musí být mnohem spravedlivější. Vůbec se ale neshodnou, kdy a jak se k tomuto cíli dostat.

HN: Zemědělská politika je jedním z hlavních úskalí reformy unijního rozpočtu, britský rabat (sleva z odvodů do rozpočtu EU – pozn. redakce) je druhým. Může se jej Británie vzdát?

Nejdřív se musíme podívat na výdaje z rozpočtu EU, a pak se zabývat příjmy včetně nápravných mechanismů, jako je rabat. Chtěli bychom tuto otázku vyřešit. I pro nás bude lepší, když se celá unie shodne na spravedlivých výdajích i příjmech rozpočtu. Stejný názor má i Evropská komise.

HN: Evropa letos čelí nedostatku obilí a mléka. Je to důkaz, že současná zemědělská politika nefunguje?

Jde o dvě různé věci. Krize s nedostatkem obilí nesouvisí tolik se zemědělskou politikou, jako spíš s vývojem ve světě, a to zvlášť s prosazováním biopaliv nebo americkou snahou o energetickou soběstačnost. Poptávka a ceny výrazně vzrostly. Ale EU, která nemá kvóty na obilí, reaguje celkem pružně.

Krizi s mlékem jsme si naopak zavinili sami. Kvóty na mléko jsme mohli zrušit už třeba v roce 2002, ale kvůli Francii a dalším se to nepodařilo. Teď najednou chce naprostá většina členských zemí kvóty zrušit, ale Francie tomu opět brání. Celá krize je důkazem, že se zemědělská politika musí změnit.

Autor/ři: Radek Honzák

Zdroj: HN.IHNED.CZ