V Praze 8.1.2008
Č.j. 10/2008

Vážený pane prezidente,

předkládáme společné stanovisko Agrární komory ČR, Zemědělského svazu ČR a Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů ke sdělení Evropské komise Radě a Evropskému parlamentu z 20.11.2007 KOM (2007) 722 v konečném znění.

Naše stanovisko je koncipováno tak, aby současně odpovědělo na otázky generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova z 6.12.2007 D (2007).

Věříme, vážený pane prezidente, že naše názory budou vzaty v úvahu při formulování společného stanoviska COPA.

S pozdravem

 

Vážený pan
Jean-Michel Lemétayer
president COPA
Rue de Tréves, 61
B-1040  Bruxelles
Belgium

 

 

Příprava na kontrolu stavu reformy Společné zemědělské politiky.

1. Společná zemědělská politika dnes

1.1. Radikálně zreformovaná a výkonnější politika

Na rozdíl od záměrů vložených do Římských dohod vedly poslední reformy Společné zemědělské politiky do značné míry k oddělení plateb od produkce. K takovému postupu vedlo hromadění přebytků agrárních komodit a tlak WTO.

Celková situace na světových trzích se však změnila, zásoby většiny evropských agrárních komodit se ztenčily a Evropa se stává čistým dovozcem v řadě produktů. Tlak WTO na snížení podpor a otevření evropských trhů zámořským potravinám trvá.

Dvě poslední vlny rozšíření EU však sjednáním omezených přímých plateb, produkčních kvót a národních limitů produkce pro nové země a reformami regulací trhů založily dvojkolejnost Společné zemědělské politiky. Živočišná produkce se v ČR snížila o 17 % a ČR ztratila soběstačnost v produkci cukru.

Opatření z posledních revizí SZP stanovila pro zemědělce řadu omezení zejména s ohledem na ochranu životního prostředí a welfare zvířat. Další přísná opatření se postupně zavádějí. To vede k produkci evropských zemědělských výrobků a potravin, které vznikají za definovaných podmínek, ale zároveň zvyšují náklady výroby. Otázkou je, zda vyšší ceny takových výrobků vyrobených i za přísných bezpečnostních podmínek světové trhy uznají. Podle našeho názoru je světové trhy neuznají.

1.2. Další zlepšení v rámci „kontroly stavu“

Všechny 3 hlavní navrhované otázky v rámci kontroly stavu pokládáme na výstižné. Kromě toho je potřeba založit analytické práce na porovnání zejména zámořských a evropského systému agrárních podpor. Od výsledků analýz pak odvozovat objem, zaměření a systém nezbytných podpor.

2. Hodnocení provádění a zjednodušení režimu jednotné platby

2.1. Zjednodušení režimu jednotné platby

Ke zjednodušení systému přímých plateb by přispělo uplatnění zjednodušeného režimu jednotné platby na plochu (SAPS) i pro staré země EU 15, avšak s možností podpořit zvlášť živočišnou produkci a další vybrané sektory. Podpora na hektar obdělávané půdy by měla být jednotná ve všech zemích EU. Podpora živočišné produkce prostřednictvím sazby na velkou dobytčí jednotku (VDJ) by měla být také jednotná s tím, že členské země by měly možnost zahrnout tuto specifickou podporu z části nebo zcela do jednotné platby na plochu.

Od zavedení takového systému lze očekávat, že zůstane zemědělci možnost volby produkce podle požadavků trhu. Při platbě na hektar by mohl volit jakoukoliv plodinu. Při specifické platbě na VDJ by chovatel mohl volit mezi produkcí jakýchkoliv hospodářských zvířat. Platbu na VDJ považujeme za zásadní pro budoucí udržení soběstačnosti EU v živočišných produktech a stavů hospodářských zvířat pro údržbu krajiny.

Pokud by se uplatnila podpora některých jednotlivých komodit rostlinné či živočišné produkce, měla by být stejná pro všechny členské země s možností zahrnutí do jednotné platby na plochu. U těchto komodit by pak nemohly existovat jakékoliv regulace trhů formou intervenčních nákupů nebo exportních podpor. Vlády členských zemí by plnily funkci takových regulátorů zahrnutím či nezahrnutím podpor jednotlivých komodit do plateb na plochu.

Lze očekávat výrazné snížení administrativní náročnosti na úrovni EK, národní i jednotlivých zemědělců. Systém je možné z velké části automatizovat.

2.2. Přesnější vymezení rozsahu podmíněnosti

Současné vymezení podmíněnosti plateb je velmi administrativně náročné, v řadě případů obtížně kontrolovatelné a prakticky nerealizovatelné bez obrovských investičních nákladů. To vede jednoznačně ke snížení konkurenceschopnosti evropských zemědělců. Je nezbytné vymezit jen základní požadavky, snadno kontrolovatelné. Jednotlivé standardy zavádět postupně a u nových členských zemí až po roce 2013, kdy by se měla úroveň přímých plateb vyrovnat.

2.3. Částečně vázaná  podpora

Vyjádření je v bodě 2.1. Podporu vázanou na hektar nelze jednoznačně označit za platbu vázanou na produkci. Podobně platbu na VDJ, která by zajistila potřebné stavy hospodářských zvířat k údržbě krajiny.

2.4. Maximální a minimální výše podpory

Jakékoliv stropy výše podpor nejsou v zájmu konkurenceschopnosti a prosperity evropského zemědělství, a to při aplikaci jak absolutní, tak i progresivní cesty. Při platbě na hektar, případně VDJ obdrží všichni stejné platby na tyto jednotky. Nelze trestat zejména zemědělce v nových členských zemích, ale i ve starých jen proto, že mají větší výměru nebo chovají více zvířat. Zavedení stropů by dále prohloubilo dvojkolejnost Společné zemědělské politiky. Místo podpor do konkurenceschopnosti by se evropské prostředky vynakládaly na sociální dotace.

V této souvislosti je však třeba zdůraznit nezbytnost podpory dalšího sdružování zemědělců na místní, národní i mezinárodní úrovni jako jedno z opatření, jak se vyrovnávat s postupující globalizací.

U malých hospodářství, kde administrativní náklady převyšují podporu, je možné navrhnout podávání sdružených žádostí a poskytování podpor pro subjekty za tímto účelem sdružené.

3. Chopit se nových příležitostí a zlepšit tržní orientaci

3.1. Role tržních intervencí a řízení nabídky

Úvahy o dalším omezení či zrušení intervencí a řízení nabídky lze vést pouze v souvislosti se zásadní změnou v řízení rizik. I když je současná situace na světových agrárních trzích poměrně příznivá a zřejmě dlouhodoběji udržitelná, je faktem, že roste rizikovost ze změn klimatu. Uvolňováním agrárního trhu ve smyslu dohod WTO roste a zejména poroste riziko tržních, zejména cenových výkyvů. Výkyvů rychlejších, než je výrobní cyklus životnosti investic v zemědělství.

3.2. Intervence v odvětví obilovin

Uvažované rozšíření modelu reformy intervence pro kukuřici i na další krmné plodiny při rostoucí rizikovosti trhů i výkyvů počasí by bylo velkým hazardem. V případě propadu cen nebo neúrody by se musela přijímat mimořádná opatření. Při ponechání pšenice v regulaci je nebezpečí růstu ploch a intervenčních zásob této komodity na úkor ostatních druhů obilovin.

Je zřejmě na čase uvažovat ne o zrušení záchranného systému, ale o radikální změně, zejména o mechanismu částečné kompenzace propadu příjmů v důsledku neúrody, nebo výrazného snížení cen. Takový systém by vedl k přirozené cenové hladině nejen u obilovin a zároveň by poskytl zemědělcům záchrannou síť.

3.3. Vynětí půdy z produkce: zrušit řízení nabídky, posílit přínosy pro životní prostředí

Vynětí půdy z produkce za účelem snížení sklizně obilovin v Evropě, při trvalejším růstu cen agrárních komodit, pokračující globalizací v obchodě i zpracování a liberalizaci obchodu zemědělskými produkty nemůže plnit původní cíl.

Přínosy pro životní prostředí budou zachovány přesnějším vymezením rozsahu podmíněnosti plateb i u půdy vrácené do produkce. Zvlášť environmentálně cenná území by se měla vyčlenit ze zemědělské půdy a zavést na nich zvláštní podporované režimy hospodaření (Natura 2000).

3.4. Vyčerpání kvót na mléko a mléčné výrobky – příprava na „hladké přistání“

V pokračující globalizaci a liberalizaci agrárních trhů ztrácejí evropské regulace trhů svůj význam – čím dál méně jsou schopny trhy skutečně regulovat – vliv neevropských trhů na evropský se zvyšuje a dynamicky poroste. To platí také o mléčných kvótách. V období růstu cen brání kvóty využívání výrobního potenciálu. V období propadu cen či výrazného snížení poptávky neposkytují záchrannou síť. Chovatelé jsou pak odkázáni na vydírání ze strany zpracovatelů.

Postupné ukončení

Schůdnou cestou v situaci vyšší poptávky po mléce se jeví postupné navyšování kvót spojené při jejich neplnění s podporou formou přímých plateb na VDJ. Při překračování kvót by bylo možné podpory z VDJ převádět zcela nebo zčásti do zjednodušené platby na hektar. Navyšováním kvót v období vyšší poptávky než nabídky nad výrobní kapacity ztratí kvóty svou regulační funkci a dospěje se ke skutečným tržním cenám.

Je však potřeba pamatovat i na období snížené poptávky a propad cen. S ohledem na dlouhý reprodukční cyklus v chovu skotu je nezbytný účinný záchranný systém. Nejjednodušší stejně jako u ostatních komodit rostlinných i živočišných by byla částečná kompenzace propadu příjmů.

Opatření ve prospěch horských oblastí

Dopad postupného zrušení mléčných kvót ve znevýhodněných oblastech je potřeba posoudit v souvislosti s úpravou zvláštních podpor pro LFA, která se připravuje. Jednotná podpora přímou platbou na VDJ stejná pro LFA i ostatní oblasti by zřejmě „hladké přistání“ řešila.

3.5. Ostatní opatření pro řízení nabídky

Názor na platby vázané na produkci u některých komodit, škrob, len, chmel je vysvětlen v kapitole 2.1.

Opatření pro řízení nabídky těchto takzvaných malých odvětví je potřeba posoudit s ohledem na vývoj trhů. S postupující globalizací i u nich ztratí evropská regulace svůj vliv na vlastní evropský trh.

Nezbytné je však pamatovat stejně jako u velkých odvětví na záchrannou síť.

4. Reakce na nové výzvy

4.1. Řízení rizik

Návrh komise v podstatě spočívá v řízení rizik na národních úrovních. Při postupné deregulaci trhů přitom riziko z produkce výrazně naroste v celoevropském měřítku. V kumulaci s riziky ze změn klimatu, liberalizaci agrárních trhů a postupující globalizací se řízení rizik na národní úrovni u malých členských států a s nízkou úrovní HDP může stát neúnosné. Zejména z tohoto důvodu, ale i důvodu rovné hospodářské soutěže a soudržnosti unie je nezbytné vytvářet pro řízení rizik v zemědělství celoevropský finanční zdroj. Vytvoření jednoho zdroje je vždy méně náročné než vytváření 27 a více takových zdrojů.

Je nutné varovat před zbavením se regulace trhů a neřešením účinných nástrojů na zmírnění důsledků rostoucí rizikovosti podnikání v zemědělství na evropské úrovni. Evropské zemědělství, zejména ve slabších státech by tak ztratilo šanci na přežití.

Nestejná rizika v členských zemích, které komise uvádí jako důvod k nacionalizaci řízení rizik se dají řešit čerpáním bonusů či malusů při tvorbě evropských zdrojů a výplatách z nich.

K vytvoření evropských zdrojů se naskýtá možnost při přesunu finančních prostředků z I. do II. pilíře.

Do řešení důsledků rizikovosti lze zapojit i soukromý kapitál evropských pojišťoven formou zajištění zemědělského pojištění z celoevropských zdrojů na komerčním principu.

4.2. Změna klimatu, vodní hospodářství a biologická rozmanitost

Závazné cíle EU v oblasti biopaliv a obnovitelných zdrojů energie jsou nesporně velkou výzvou pro zemědělství, ale také příspěvkem tohoto odvětví k zmírňování změn klimatu. Při současných cenách např. obilovin není možná konkurence biolihu s klasickým benzinem bez výrazných finančních podpor, nebo bez zákonem stanovené povinnosti přimíchávání. S rychlejším růstem cen klasických paliv a energetických surovin než zemědělských komodit mohou taková opatření slábnout.

Podpory spojené s biologizací energetických zdrojů by se měly s ohledem na rovné podmínky hospodářské soutěže sjednotit. To se týká i výše zdaňování včetně daňových úlev.

Závazek k zastavení úbytku biologické rozmanitosti by se měl řešit přesnějším vymezením rozsahu podmíněnosti a zejména vyčleněním zvláště cenných území z běžného zemědělského obhospodařování. Pro taková území stanovit speciální podporované postupy pro jejich hospodářské využití.

Udržitelné vodní hospodářství je z výrazné části řešeno tzv. Nitrátovou směrnicí a opatření by měla být také v přesnějším vymezení podmíněnosti plateb a podporou opatření z II. pilíře.

4.3. Posílení druhého pilíře

Není jasný důvod, proč se navrhuje modulace nad limit 5 tis. EUR na farmu. Je to zcela určitě stanovení různých podmínek pro hospodářskou soutěž. Je nutné stanovit stejné pravidlo pro všechny podnikatele bez ohledu na velikost a po dosažení 100 % úrovně podpor EU u nových zemí i stejné pravidlo pro všechny země.

Při převodu finančních prostředků z I. pilíře je potřeba pamatovat na vytvoření evropských finančních zdrojů pro řízení rizikovosti.

5. Finanční rámec

S ohledem na nedostupnost dodatečného financování prvého i druhého pilíře SZP do roku 2013 a zejména předpokládaného dalšího krácení v dalším rozpočtovém období, je potřeba se soustředit na řešení důsledků narůstajícího vlivu fenoménu č. 1 rizikovosti podnikání v zemědělství. Bez přizpůsobení se konkurenčnímu vyrovnávacímu proticyklickému systému Severní Ameriky by mělo evropské zemědělství obrovskou konkurenční nevýhodu a malou šanci na přežití.

V Praze 4.1.2008                                               

Zpracoval: Ing. Jan Záhorka, tajemník AK ČR