Na semináři se svými příspěvky vystoupili kromě několika významných hostů také lidé z řad restituentů a zástupci povinných osob a zaznělo tedy široké spektrum názorů.

Seminář zahajoval krátkým úvodem, ve kterém zdůraznil především zachování původního smyslu restitucí, kdy by povinnost vyrovnání nároků neměla být převedena na stát a tedy daňové poplatníky, místopředseda Senátu Liška. Zmínil také, že by bylo možné postavit vyrovnání závazků jako podmínku pro poskytování dotací.

Poté následovala řeč ministra zemědělství Gandaloviče, který konstatoval, že restituce zemědělského majetku jsou velkým problémem, protože se týkají zhruba sto tisíc lidí a jedná se o více než osm miliard korun.Řešení, kdy by na sebe závazky přebral stát nepovažuje za optimální, protože je otázkou, zda by se na narovnání měli podílet daňoví poplatníci a problémy by měly také povinné osoby, po nichž by stát následně vymáhal pohledávky a díky dlužnosti vůči státu by tak tyto subjekty ztratily nárok na dotace. Je tedy nezbytné, aby byly nalezeny vztahy mezi původní povinnou osobou a tím, kdo majetek v současnosti užívá. Návrh „transformačního zákona“, o jehož podporu v závěru požádal, označil za menší zlo než nechat celou věc otevřenou a za poslední možnost jak transformaci a křivdy s ní spojené napravit.

Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká seznámila všechny přítomné s právním rozborem situace v otázce trestního práva. Konstatovala, že v rámci transformace zemědělských družstev docházelo k nezákonnostem včetně tunelování se záměrem vymanit se z povinností vůči oprávněným osobám. Podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství, který však není závazný pro nižší celky státního zastupitelství, na což Vesecká opakovaně upozornila, by bylo možné činy některých povinných osob po individuálním posouzení klasifikovat jako poškozování věřitele a zneužívání informací v obchodním styku. U těchto trestných činů je však ve hře otázka promlčení.

Dalším představitelem státní správy na semináři byl 1. náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král, který poukázal stejně jako jeho předřečníci na fakt, že zákon 42/1992 Sb. evidentně nefunguje, o čemž svědčí to, že spousta oprávněných osob je nucena se kvůli restitučním nárokům soudit. Sedmiletá odkladná lhůta stanovená v tomto zákoně měla umožnit povinným osobám uspokojit nároky oprávněných osob a pokračovat v činnosti, ale povinné osoby ji místo toho využily ke znemožnění vydání majetku. I on se proto přimlouvá za předložený návrh.

Také ombudsman Otakar Motejl vyjádřil nutnost udělat další zásadní legislativní krok, jinak se situace nezmění.

Za Svaz restituentů vystoupila JUDr. Svobodová, která shrnula velmi trefně celé dění okolo zemědělského majetku v podstatě od druhé světové války. Restituce jednak dodnes nejsou dokončeny a způsob, jakým byly restituce podle ní neodpovídá smyslu restitucí.

Po krátké přestávce byla možnost vystoupit s příspěvkem do diskuse. Jako první ji využil předseda Zemědělského svazu Miroslav Jirovský. Ten se opět vyjádřil, že zákon č.42 byl nedokonalý a navíc neprospěch družstev. Také nechce spojovat družstva s problémy padesátých let a preferoval by, aby křivdy řešil stát, protože pokud to bude svěřeno zákonům, bude proces velmi zdlouhavý, což neprospěje ani oprávněným osobám. Navrženého zákona se družstva nebojí, ale nesouhlasí s ním, protože chtějí, aby se vše vyřešilo co nejrychleji, což znamená zásah státu. Zákon považuje za protiprávní a podle výroku Jirovského poškozuje povinné osoby.

Zcela opačný názor zastává Ing. Morávek ze Svazu vlastníků půdy, který ve svém příspěvku vyjádřil přesvědčení, že převody majetku na nástupnické organizace družstev byly zcela účelové a organizované. Zároveň ocenil snahu některých zákonodárců řešit vzniklou situaci zákonnou cestou a nenechat neoprávněně nabytý majetek v nástupnických organizacích, které za něj nikdy nic nezaplatily. V závěru apeloval na poslance, aby se problémem konečně začali zabývat a přijaly navržený zákon.

V průběhu diskuse vystoupili také zástupci povinných osob. Ti se naopak snažili přesvědčit o tom, že přijmout zákon je nesprávné a poškozuje to povinné osoby, které se již s restituenty vyrovnaly. V závěru následovalo ještě několik emotivních příspěvků z řad restituentů a vystoupení místopředsedy zemědělského výboru Konfederace politických vězňů, které spolu s reakcemi publika na jednotlivé příspěvky jen doložily, že křivdy na sedlácích byly obrovské a postižení, kteří dnes ještě mají sílu o svoje práva bojovat, jsou odhodláni své nároky uplatnit.

Veronika Kutilová, odborná referentka, zdroj: www.asz.cz