Pro posouzení možnosti uplatnění nároku na odpočet daně je rozhodující užití  majetku pro uskutečnění ekonomické činnosti.
Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o DPH je obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností a o kterém je tato osoba povinna účtovat nebo jej evidovat. Je-li nemovitost využívána plátcem jak pro soukromé účely, tak pro svou ekonomickou činnost, může si plátce pro účely uplatnění DPH zvolit, zda tuto nemovitost zda si nemovitost ponechá jako součást osobního majetku, nebo ji vloží do obchodního majetku, a to buď v celém rozsahu nebo částečně. Způsob volby je v tomto ohledu zcela na rozhodnutí plátce.
Pokud se plátce rozhodne, že si nemovitost ponechá v celém rozsahu jako součást osobního majetku a vyloučí ji tak zcela ze systému DPH, neuplatní nárok na odpočet daně. Rovněž si může zvolit, že uplatní pouze částečný nárok na odpočet daně, a to v tom rozsahu, v jakém nemovitost skutečně užívá k ekonomické činnosti.
Pokud plátce zachází s nemovitostí jako s obchodním majetkem, je oprávněn si při pořízení této nemovitosti, případně její výstavbě, uplatnit bezprostředně plný nárok na odpočet daně. V takovém případě se užívání části nemovitosti pro soukromé účely (obecně k jiným účelům než pro ekonomickou činnost) považuje za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a) zákona o DPH.
Využívání nemovitosti pro soukromé účely nemůže být považováno za pronájem nemovitosti osvobozený od daně, musí být uplatněna daň na výstupu. Základem daně v tomto případě je podle § 36 odst. 6 zákona o DPH cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku. Při stanovení základu daně lze vycházet z adekvátní výše nákladů na nemovitost.
Při stanovení výše základu daně lze při užívání části nemovitosti pro soukromou potřebu stanovit jako část nákladů na nemovitost určenou v závislosti na lhůtě stanovené pro úpravu odpočtů, tj. podle zákona o DPH rozpočítat adekvátní část nákladů na dobu 5 let.
Pokud je daná nemovitost ve spoluvlastnictví manželů, záleží na konkrétní výši případného spoluvlastnického podílu na nemovitosti toho z manželů, který je plátcem daně a na podílu využití této nemovitosti pro ekonomickou činnost. Nárok na odpočet daně může být v tomto případě stanoven ve výši využití nemovitosti, maximálně však ve výši spoluvlastnického podílu plátce.
Uvedený výklad se uplatní v případě, že plátce uskutečňuje pouze zdanitelná plnění a plnění osvobozená s nárokem na odpočet daně. Pro případ, že by plátce danou nemovitost používal rovněž pro osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, je povinen nárok na odpočet daně krátit podle § 72 odst. 4 zákona o DPH a navazujících.