Bioplyn vzniká při anaerobním rozkladu organické hmoty (hnití bez přístupu vzduchu). Specifické bakteriální kmeny rozkládají organické sloučeniny v několika stupních na metan (CH₄). V mnoha zemědělských zařízeních na výrobu bioplynu představuje základní substrát kejda. Pro vyšší účinnost zařízení se však v převážné většině případů používají přídavné látky, tzv. kofermenty. Nejčastěji používaným kofermentem je kukuřice. Pro vysokou výtěžnost plynu je zajímavá zejména silážní kukuřice. Při kvašení kukuřice podíl zužitkovatelného metanu, jako měřítka kvality bioplynu, činí 50 až 65 %. Ostatní doprovodné plyny nemají žádnou výhřevnost, např. CO₂, nebo je jejich přítomnost nežádoucí – hlavně plyny obsahující síru, jako H₂S. Výtěžnost plynu je rozhodující měrou ovlivňována složením substrátu a typem fermentoru. Přítomnost vysokého obsahu tuků, bílkovin a uhlohydrátů v substrátu zabezpečuje nejen velké množství plynu, ale i jeho dobrou kvalitu (podíl metanu). Nejvyšší výtěžnost bioplynu je při rozkladu tuků, dále uhlohydrátů a nakonec bílkovin. Nejvyššího obsahu metanu je dosaženo při rozkladu proteinů, mírně nižšího ale porovnatelného při rozkladu tuků a nejnižšího při rozkladu uhlohydrátů. Žádná jiná kulturní rostlina však neposkytuje při úsporné jednoduché výrobní technice tak vysokou výtěžnost bioplynu (9 000 až 14 000 m³ . ha^–1) a metanu (až 7 000 m³ . ha^–1) jako kukuřice. Výtěžností bioplynu je s ní srovnatelná technologicky náročnější cukrovka, nižší výtěžnosti dosahují (v sestupném pořadí) trávy, krmná řepa, CCM kukuřice (zrno), zrno pšenice, brambory. U těchto plodin dosahuje podíl metanu v bioplynu výše uvedených 50–65 %, což zabezpečuje dostatečnou kvalitu bioplynu.

Zdroj: www.agronavigator.cz