Podle § 114 zákoníku práce přísluší zaměstnanci za dobu práce přesčas  mzda, na kterou mu vzniklo  za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25 %  průměrného výdělku.  To je základní pravidlo, čili práce přesčas je jako mimořádná práce a nežádoucí jev oceněna příplatkem za práci přesčas, který má přednost před náhradním volnem. 

Zaměstnanec a zaměstnavatel se však mohou dohodnout na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce přesčas místo příplatku. Náhradní volno se zaměstnanci poskytne na základě  dohody v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době.

Pokud  nedojde k vyčerpání  náhradního volna (zaměstnavatel neposkytne zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců následujících po výkonu práce přesčas nebo v dohodnuté  kratší či delší době), přísluší zaměstnanci opět výše uvedený příplatek, který mu musí být zaplacen.  Zaměstnancům tudíž nelze jednostranně nařídit, aby za přesčasové odpracované hodiny čerpali náhradí volno, a zákoník práce rovněž vylučuje, aby  zaměstnanci byli  na svých právech kráceni „propadnutím" odpracované doby.