Z navrhovaných možností se MZe zatím přiklání k variantě, že stát prostřednictvím SVS vakcinaci nařídí a MZe schválí preventivní vakcinaci v rámci akcí povinných hrazených státem. Tento model by znamenal, že by chovatelům byl poskytnut příspěvek na vakcínu a vakcinaci v souladu s § 44 veterinárního zákona.
MZe se k této variantě kloní zejména z důvodu, že by stát nemusel vypisovat výběrové řízení na dodavatele vakcíny a zároveň by byly jasné finanční náklady, které vynaloží stát na vakcínu a vakcinaci zvířat. Může se však stát, že v době vakcinace (březen 2009) nebude v potřebném období na volném trhu dostatek vakcíny. Zároveň by to pro chovatele znamenalo vyšší ekonomickou náročnost na zajištění vakcinace danou zejména vyššími cenami při individuálním nákupu vakcíny a vyšší cenu za provedení úkonů.
My se v optimálním případě naopak přikláníme k variantě obdobné jako letos, tzn. aby stát vypsal výběrové řízení (ale včas samozřejmě) a vybral nejlépe dodavatele, který zajistí vakcínu s dobou imunity 12 měsíců. Tento způsob by kladl sice vyšší náročnost na státní aparát, ale neznamenal by další finanční nároky na chovatele a vakcinace by byla prováděna vždy jen jednou v roce a to na jaře před vyhnáním skotu na pastvu. Považujeme za stěžejní, aby byl zvolen takový postup, který minimalizuje ekonomický dopad na chovatele a ne ten způsob, který minimalizuje administrační práci státního aparátu. Pro námi podporovanou variantu hraje i fakt, že jde o nejvyváženější celkové rozložení všech nákladů pro provedení vakcinace mezi EK, stát a chovatele.
Problematika měla být projednávána již minulý týden na poradě ministra, na pořad dne se však nedostala, a tak byla diskuze nad materiálem opět odložena. Pevně doufáme, že si vedení MZe vezme z letošního zpoždění příklad a nedopustí další komplikace, které by nesprávné rozhodnutí mohlo znamenat.