Rychle se rozvíjející velké ekonomiky jako Čína nebo Indie a movité asijské země jako Jižní Korea nebo ropné státy Perského zálivu v poslední době skupují velké lány půdy v jiných zemích. Ta by jim měla zajistit potravinovou bezpečnost v případě další krize.

Levnou a málo využívanou půdu v zahraničí skupují také evropské firmy, které zde chtějí pěstovat biopaliva. Získávají ji především v afrických zemích, ale také v Rusku nebo na Ukrajině.

Vyplývá to ze zprávy amerického Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky (IFPRI), který je financován z peněz celkem 64 států, soukromých nadací a mezinárodních a regionálních organizací.

Potravinová krize v letech 2007 až 2008 a zvyšující se ceny odhalily křehké základy, na kterých v mnoha zemích světa stojí systémy distribuce jídla – a zároveň finanční možnosti pro producenty potravin.

Podle IFPRI je současná nakupovací horečka pro místní komunity dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu do chudých států přicházejí potřebné investice, na druhou rychlost i způsob, jakým vše probíhá, ohrožují potravinovou bezpečnost lokálních komunit.

„Toto získávání půdy má potenciál získat tolik potřebné investice v zemědělství a venkovských oblastech chudých rozvojových zemí, ale také zvyšuje obavy ohledně dopadu na chudé místní obyvatele, kteří ztrácejí přístup a kontrolu nad půdou, na které jejich životy závisí," píše se ve zprávě IFPRI.

Síla místních komunit je totiž v porovnání s bohatými zahraničními společnostmi či vládami velmi malá. Mnoho malých zemědělců také používá svou půdu jen podle zvykového práva, nemá na ni oficiální právní nárok a mohou z ní být vystrnaděni.

Následně tak hrozí nepokoje a zpětné zabírání prodané půdy malými zemědělci, které je známé například z Paraguaye. Tamní zkušenost také ukazuje, že vysoce industrializované zahraniční zemědělské velkofarmy nabízejí jen málo pracovních míst pro ty, na jejichž půdě byly zřízeny.

A ani o problémy jinde není nouze. Mozambičtí zemědělci se dle IFPRI postavili proti tomu, aby si čínští investoři přivezli zemědělské pracovníky z domova.

Obavy z dopadu na potravinovou bezpečnost přiměly filipínskou vládu ke zrušení jejich zemědělského kontraktu s Čínou, a naopak snaha učinit z Madagaskaru obilnici Jižní Koreje byla jedním z argumentů opozice pro svržení vlády Marca Ravalomanany v březnu.

Množství půdy, které je v sázce, není malé. Čína si například zajistila využívání 2,8 milionu hektarů (přibližně velikost Albánie) v Demokratické republice Kongo a o dalších 2 milionech (zhruba rozloha Izraele) jedná v sousední Zambii.

Jihokorejský kontrakt na Madagaskaru se měl týkat 1,3 miliona hektarů, tedy území o velikosti Černé Hory.

Kvůli produkci biopaliv se činí i evropské společnosti. Dánská Trigon si v Rusku zajistila 100 tisíc hektarů a švédská Alpcot Agro 128 tisíc hektarů, švédská Skebab 100 tisíc hektarů v Mozambiku.

Britská Landkom si pronajala 100 tisíc hektarů na Ukrajině. Další evropské firmy operují v jiných zemích. Celkově bylo zahraničními společnostmi v poslední době skoupeno či pronajato 12 až 20 milionů hektarů půdy, tedy úhrnem oblast velikosti Nepálu až Běloruska.

IFPRI navíc upozorňuje, že mnoho dohod se snaží zainteresované strany utajit, a tak je pravý rozsah operací neznámý.

Jiným problémem je podle zprávy německé nevládní organizace Welthungerhilfe z dubna 2009 to, že je řada afrických zemí závislá na dovozu potravin a prodej úrodné půdy tuto nepříjemnost nadále zvyšuje. V případě další potravinové krize si tak země zadělávají na velké problémy.

„Co potřebujeme, je navýšení naší potravinové produkce," říká Victor Mhone z malawijské Občanské zemědělské sítě (CISANET), která sdružuje místní nevládní organizace a aktivisty. „Toho může být dosaženo, pokud posílíme místní farmáře, když jim nabídneme pro pěstování tu nejlepší zemi. Zahraniční společnosti jsou tady, aby vydělávaly peníze. Z máločeho můžeme mít prospěch, ať už tu budou pěstovat cokoliv."