Z aktuálních zpráv o přípravě státního rozpočtu prozatím vyplývá, že na dofinancování přímých plateb (TOP-UP) zemědělcům jsou zajištěny z potřebných 7 miliard pouze necelé 2 miliardy korun, a i ty se stát chystá přerozdělit obcím prostřednictvím dvojnásobné pozemkové daně. Členové předsednictva Asociace soukromého zemědělství ČR jsou přesvědčeni, že v situaci pádu cen mnoha zemědělských komodit prakticky na polovinu jde o postup bezohledný a že je nezbytné zajistit co největší množství prostředků na tyto platby. Zároveň navrhují provést řadu níže uvedených opatření.

V období složité hospodářské situace ČR a při očekávaném rekordním schodku státních financí je ale třeba počítat s variantou, že plného dorovnání nemusí být dosaženo. Jestliže však každý odpovědný sedlák v reakci na pokles výkupních cen základních komodit a celkový stav na trhu bude muset přistoupit (nebo již přistoupil) k zásadním opatřením na vlastní farmě, musí také na straně Ministerstva zemědělství dojít k přehodnocení struktury výdajů. Jsme pevně přesvědčeni, že chybějící prostředky na TOP-UP lze z podstatné části najít v rámci současných zdrojů Mze.

V tomto smyslu navrhujeme:

Mze musí optimalizovat množství úředníků a to na všech svých institucích a přizpůsobit jej skutečnému rozměru českého zemědělství (cca 7.500 úředníků v gesci Mze na cca 26.000 zem.podnikatelů v ČR). Není možné, aby v době klesajících příjmů zemědělců a očekávaných rozpočtových opatření státu, které v dalším roce velmi zatíží zemědělce zvýšením daní majetkových, spotřebních, DPH nebo z příjmů, si Mze udržovalo svou správu na stejné či dokonce rostoucí úrovni. Státní úředníci nežijí ve vzduchoprázdnu a musí nést hospodářskou situaci stejně jako daňoví poplatníci, proto musí snížit výdaje na svou administraci.

Stávající systém národních dotací APK je v konečném důsledku mnohdy příjmem pro skupiny nezemědělců a různé organizace, přičemž zemědělec-žadatel původní dotační výhodu již dopředu ztrácí. Za nejvhodnější řešení proto považujeme zajistit maximální výši dorovnání přímých plateb, neboť je lze (i přes určité drobnější výhrady) považovat za nejspravedlivěji a nejprůhledněji rozdělované dotace. Každý příjemce této dotace nechť sám bez dalšího papírování a podmínek rozhodne, jak je použije.

Zejména jde o takové nároky, které přímo nevyplývají z evropských směrnic a jsou dílem českých úředníků. Dojde k úsporám času a značných prostředků zemědělců, které budou moci vynaložit směrem ke zvýšení své konkurenceschopnosti na trzích. Konkrétně se jedná například o podporu lokálním trhům, zásadní uvolnění podmínek vlastního zpracování (a prodeje „ze dvora“) umožňující zvýšit přidanou hodnotu produkci zemědělského podniku.

5) Udržet financování systémových opatření jako jsou pozemkové úpravy (ale i celého Programu rozvoje venkova). Vyjasnění vlastnických práv k půdě je nepostradatelný předpoklad efektivního zemědělského podnikání.

Současně ale zdůrazňujeme, že stát by neměl dál řešit problémy na trhu netržními zásahy a odpovědný hospodář by neměl požadovat další účelové dotace. Taková opatření konzervují neřešitelný stav, podporují další nerovnováhu mezi jednotlivými sektory a jen oddalují nevyhnutelné změny v české, ale i evropské zemědělské politice.