Ministři zemědělství Evropské unie se opět nedohodli na povolení některých geneticky upravených plodin (GMO) v EU, především kukuřice. Tento výsledek přitom prodlužuje krizi, které čelí farmáři, jimž se nedostává krmiva pro dobytek. Unie je v současnosti závislá na dovozu krmiv ze Spojených států, k jejichž výrobě se používá sója, ta však obsahuje stopy GMO a firmy se je rozhodly prozatím nedovážet. Situaci tak bude muset vyřešit Evropská komise, která může rozhodnutí států obejít a plodiny povolit.

Zástupci některých členských států se brání údajnými riziky GMO. Ta se však pohybují spíše v rovině dohadů, Evropská agentura pro bezpečnost potravin tvrdí, že geneticky upravené potraviny nepředstavují pro člověka riziko.

Francie hlasovala proti povolení jen jednoho typu geneticky upravené kukuřice, přičemž některé státy hlasovaly proti všem třem, o nich ministři EU jednají.

Společnosti z Evropské unie dobrovolně přestaly v srpnu dovážet sóju ze Spojených států, protože v některých dodávkách byly nalezeny stopy geneticky modifikovaných plodin. Veškeré dodávky byly odmítnuty již na hranicích EU a ty, které se již na trh dostaly, byly staženy a uloženy do skladů, kde čekají na další rozhodnutí evropského společenství. EU nemá za tato krmiva plnohodnotnou náhradu poté, co byla před lety zakázána krmiva z masokostní moučky kvůli obavám z BSE.

Náhradním zdrojem by mohla být sója z jihoamerických států, ale tamní úroda bude dostupná teprve tento měsíc. Omezení dostupnosti sóji představuje poměrně značný problém i pro české zemědělství, respektive výrobu krmiv, a zejména pro odvětví chovu prasat, kde je podíl sojového extrahovaného šrotu nejvyšší a v běžných krmných směsích se pohybuje zhruba mezi 16 až 18 procenty celkové hmotnosti. Z hlediska obsahu živin v krmné směsi je přitom uspokojivá náhrada sóji jinou surovinou problematická a v současnosti krátkodobě téměř neřešitelná.

Pokud by se celý problém s dovozem sóji rychle nevyřešil, mohl by znamenat fatální důsledky pro celé evropské zemědělství. Unie by se mohla stát závislou na dovozu masa. Paradoxem by bylo, že maso by pocházelo ze zvířat, která jsou krmena krmivy, které EU sama zakázala.

Evropská unie pěstování geneticky modifikovaných plodin nekompromisně regulovala koncem 90. let, v roce 2006 jako první modifikovanou plodinu povolila jeden typ kukuřice. Pěstitelé ale musejí dodržovat pravidla, která se týkají evidence osetých ploch a zvláštního značení produktů. Musejí také modifikovanou kukuřici pěstovat v předepsané vzdálenosti od ostatních plodin. Celá řada jinde běžně pěstovaných GMO plodin je navíc v unii nadále zakázána.