Jedním ze závažných problémů zemědělské praxe je dnes nedostatek organické hmoty a schodková bilance základních živin, zejména fosforu a draslíku. Jednou z možností alespoň částečné nápravy je hledání nových materiálů na straně vstupů, které poskytnou organickou hmotu a/nebo živiny a zároveň neohrozí půdu kontaminací. Tato racionální úvaha vede k otevření širšího přístupu ÚKZÚZ k registracím hnojiv.
Podle zákona o odpadech je odpad jako movitou věcí, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Záleží tedy částečně na úhlu pohledu. Pokud se majitel věci nezbavuje nebo nemá úmysl či povinnost se jí zbavit, pak tato věc přestává být odpadem. Primárně jde však zejména o to, zda pro materiál ještě existuje vhodné využití.
Na druhé straně je zde zákon o hnojivech (č. 156/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který definuje : "hnojivem je látka způsobilá poskytnout účinné množství živin pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce." Pokud materiál vyhovuje této definici, potom se s ním může nakládat podle tohoto zákona. Na základě těchto úvah a definic je třeba hledat možná řešení.
MATERIÁL JE ODPADEM
Pokud je materiál shledán odpadem, přísluší tato problematika do kompetence orgánů působících podle zákona o odpadech.
Tyto materiály však mohou být využity ke zpracování/úpravě na samostatný výrobek, jako suroviny pro výrobu kompostů nebo jiných hnojiv nebo k přímému použití na zemědělskou půdu (viz box).
MATERIÁL JE HNOJIVEM
Zásadní zůstává prokázat, že materiál je opravdu hnojivem. Zde můžeme specifikovat dvě varianty. Podle první varianty je nateriál takové povahy, kdy je zcela zřejmé, že jednak je schopen poskytnout účinné množství živin a zároveň není pravděpodobné, že by mohl být kontaminován rizikovými prvky (např. to vylučuje jeho povaha a způsob jeho získání). Příkladem mohou být slupky z brambor nebo listy z hlávkového zelí z krouhárny. V tomto případě je striktní trvání na rozboru nadbytečné a dohlíží se pouze na racionální způsob použití (vhodné dávkování) a zaznamenání do evidence použitých hnojiv.
Druhá varianta nastává, když je povaha materiálu složitější – prošel takovou technologickou úpravou, která významně změnila jeho vlastnosti, nelze odhadnout obsahy živin ani jiné výživářské vlastnosti, existuje možnost, že došlo ke kontaminaci rizikovými prvky, materiál může mít nežádoucí pH atd. V tomto případě je k rozhodnutí, zda je materiál opravdu hnojivem, nezbytný chemický rozbor. Ten je navíc vodítkem jak ke stanovení dávek hnojiva, tak potřebným důkazem o bezpečnosti hnojiva z hlediska možného zvýšeného obsahu rizikových prvků či nežádoucí hodnoty pH. Pokud osoba, která tento materiál prohlašuje za hnojivo a používá ho jako hnojivo, nedisponuje rozborem, inspektor ÚKZÚZ odebere vzorek k analýze. Stejně inspektor postupuje, pokud pojme podezření, že by materiál mohl představovat riziko, i když je rozbor k dispozici (ale je například starý, z neakreditované laboratoře, povaha materiálu neodpovídá atd.)
Pro oba případy platí, že se materiál považuje za hnojivo a vztahují se na něj všechna příslušná ustanovení zákona o hnojivech. Tedy mimo jiné povinnost registrace při případném uvádění do oběhu, splnění rovnoměrnosti použití, zákazy hnojení, nutnost zapsat do evidence, nepoškozování půdy, hnojení podle potřeb rostlin atd. Splnění všech těchto povinností se kontroluje jako u jakéhokoli jiného hnojiva.
V poslední době se stále více objevují nové materiály, dříve využívané zřídka nebo vůbec, které však svým charakterem odpovídají definici hnojiva. Můžeme uvést hnojivo na bázi rostlinného popela, které má charakter organominerálního draselno-vápenatého hnojiva. Toto hnojivo se získává z podroštového popela ze spalování biomasy a z popílku zachyceného při spalování biomasy ve filtrech. Dalším velmi zajímavým materiálem je kapalné organické hnojivo z technologických a dalších vod při výrobě škrobu. Narůstá rovněž segment různých výpalků a značný nárůst objemu je u digestátů.
ZMĚNY V REGISTRACI HNOJIV
Pro uvádění hnojiv do oběhu je možné nahradit u typových hnojiv (jejich seznam uvádí vyhláška č. 474/2000 Sb.) registraci "ohlášením", na jehož základě ÚKZÚZ vydá souhlas (popřípadě bude souhlas považován za udělený, pokud se ÚKZÚZ ve stanovené lhůtě nevyjádří). Pro žadatele se tím doba potřebná k uvedení hnojiva do oběhu zkrátí nejméně na polovinu a odpadá nutnost úhrady správního poplatku (3000 Kč) a nákladů na chemické analýzy hnojiva. Změna se dotkne především v zemědělství běžně používaných hnojiv (např. ledek amonný, močovina, NPK a další), přičemž ochrana spotřebitele bude nadále zajištěna podobně jako nyní – kontrolami u výrobců či v distribuční a obchodní síti. V souvislosti s novelou vyhlášky č. 474/2000 Sb. však nebude možné ohlášení využít pro průmyslové komposty, protože ty budou odstraněny z tabulky typových hnojiv.
Nově se zavádí povinnost registrace pro veškeré digestáty vyráběné s použitím odpadů (např. kaly, vedlejší živočišné produkty) včetně těch, které nejsou uváděny do oběhu. Cílem je zlepšení technologické kázně bioplynových stanic, které by mělo vést zejména ke snížení rizika pro půdu a potravní řetězec a omezení pachové zátěže okolí. Tato povinnost se nevztahuje na digestáty vyrobené výhradně s využitím statkových hnojiv a objemných krmiv, které nejsou uváděny do oběhu.
V souvislosti s uváděním hnojiv a pomocných látek do oběhu je na místě zmínit nově zavedenou možnost ÚKZÚZ zakázat uvádění hnojiva nebo pomocné látky do oběhu a nařídit jejich stažení z oběhu, včetně stanovení lhůty. Týká se to pochopitelně závažných případů, kdy by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti půdy či potravního řetězce.
PRŮMYSLOVÝ KOMPOST
Novela vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů, se týká zejména úpravy limitů těžkých kovů a potom některých technických či terminologických úprav. Nově jsou uvedeny limity zvlášť pro substráty, pro organická a statková hnojiva se sušinou nad a nejvýše 13 %. Rozdělení organických a statkových hnojiv podle jejich sušiny považujeme za průlomový krok. Při přibližně stejných dávkách hnojiv se při jejich různých sušinách do půdy vnáší rozdílné množství těžkých kovů. Úprava limitů vychází z velmi pevných věcných základů a znamená zlepšení možnosti využití některých hnojiv při zachování vysoké úrovně ochrany půdy.
Hnojivo typu 18. 1. a) – průmyslový kompost bude vypuštěno z tabulky, přestává tak být typovým hnojivem a bude vždy registrováno.
Pokud máme čelit negativním dopadům nedostatečného používání hnojiv, zejména pak statkových, je třeba zvýšit spotřebu hnojiv organických a umožnit racionální využití bioodpadů. Zásadním požadavkem je však to, že na věc nelze pohlížet jako na likvidaci odpadů, ale na smysluplné využívání kvalitních materiálů, které mohou zlepšit kvalitu půdy a její úrodnost a přitom jejich použití nepřináší zvýšená rizika pro žádnou ze složek životního prostředí.
