Díky těmto bonusům, které stát garantuje výrobcům energie po dobu patnácti let od uvedení do provozu, jsou bioplynové stanice a navazující kogenerační jednotky plně konkurenceschopné. „Nutnou podmínkou ale je, abychom kromě elektřiny byli schopni udat také vyprodukované teplo z kogenerační jednotky. Pokud se nám podaří prodat alespoň padesát procent tepla, jsou projekty rentabilní,“ doplňuje Bartl.

Návratnost? Až deset let

Podle propočtů dosahují náklady na výstavbu zařízení produkujícího jeden megawatt instalovaného elektrického výkonu z biomasy zhruba 110 milionů korun. Návratnost investice je tak propočítána na sedm až deset let od uvedení do provozu. Podle nezávislé studie Zemědělské univerzity v německém Eberswalde je v Česku potenciál na výrobu instalovaného výkonu 400 MW elektrické energie z bioplynu. „Rádi bychom se podíleli na jedné pětině této hodnoty,“ říká Pavel Bartl.
K výrobě bioplynu je ovšem třeba dostatečný přísun biomasy. „Budeme proto nyní hledat zemědělce, případně družstva a podniky, kteří pro stavbu bioplynové stanice a kogenerační jednotky připadají v úvahu,“ dodává. Vybraný zemědělec musí mít vedle chuti spolupracovat také dostatečně velkou obdělávanou plochu, aby mohl bioplynovou stanici zásobovat vyprodukovanou biomasou. „Podle našich propočtů to je zhruba 600 hektarů zemědělské půdy na jeden megawatt instalovaného výkonu. Celková plocha ale samozřejmě musí být větší, aby odpovídala rotaci plodin,“ vypočítává hlavní podmínky Bartl.

Topíme vlastní energií
Princip spolupráce se zemědělci není ale pouze v dodávkách biomasy pro provoz bioplynové stanice. Zemědělec, který o spolupráci projeví zájem, musí do projektu majetkově vstoupit. Podmínkou je, aby vlastnil alespoň třicetiprocentní podíl v bioplynové stanici. Je to proto, aby měl motivaci generovat společné zisky v bioplynové stanici, a nikoliv jen na prodeji biomasy.
Zemědělci spoluprací s RWE na projektu bioplynových stanic získají podíl ze zisku z bioplynové stanice, zároveň mají garantovaný odbyt části produkce a zajištěn přísun kvalitního hnojiva. Pokud potřebují, mohou navíc část tepla vzniklého v kogenerační jednotce využít k vytápění svých provozoven. „Může to znamenat určitý návrat k energetické nezávislosti zemědělství,“ dodává Pavel Bartl.
Bioplyn ale nemusí sloužit pouze k produkci elektrické energie a tepla. „Pohráváme si s myšlenkou, jestli by se bioplyn nedal vyčistit a používat v místě i pro pohon vozidel. Tím bychom pomohli zemědělcům k ještě větší soběstačnosti. Plyn můžete využít na pohon vozidel a nemusíte z něj vyrábět energii, pokud právě není tolik potřeba. Většinou se oře na jaře, hnojiva se aplikují během růstu, to znamená v létě, sklízí se na podzim. A topíte v zimě,“ říká Pavel Bartl.

Celý projekt výstavby bioplynové stanice a kogenerační jednotky trvá až 22 měsíců s následným zhruba půlročním zprovozněním jednotky.