Někdy to představuje problém: „Ze čtrnácti tisíc druhů rostlin žijících v Evropě jich šest tisíc není původních. Dostaly se sem z jiných kontinentů," říká ředitel Botanického ústavu Akademie věd Jan Kirschner.

U některých to nevadí, z jiných mají lidé prospěch. Třeba brambory nebo kukuřice pocházejí z amerického kontinentu a v Evropě výrazně vylepšily jídelníček, kdysi i chránily před hladem.

Někdy se ovšem "dovoz" nepovede. Klasickým příkladem invazní rostliny je bolševník velkolepý, který zamořuje krajinu celé severní poloviny Evropy, včetně Česka. Teplejší jihoevropské podnebí mu nevyhovuje.

Až čtyři metry vysoké a třicet kilogramů těžké rostliny bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) si v roce 1862 přivezla z Kavkazu do parku zámku Kynžvart na Chebsku knížecí rodina Metternichů jako okrasnou rostlinu. Odtud si ji zahradníci odváželi do dalších parků.

Jedna rostlina vytváří v průměru dvacet tisíc semen. V zahradách nevydržela. Od té doby obsazuje krajinu, vytváří v ní husté porosty a vytlačuje původní rostliny, které v jejím stínu těžko přežívají. U řeky napomáhá erozi, protože kořeny původních rostlin, které před bolševníkem kapitulovaly, přestávají zpevňovat břehy.

Jeho šťáva se dá přirovnat k yperitu – když si jí člověk potřísní pokožku a zasvítí na ni slunce, naskáčou na ní bolestivé puchýře. Výjimečně může mít i rakovinotvorné účinky nebo poškodit plod v těle těhotné ženy.

Přitom je bolševník velkolepý téměř nezničitelný. Po odseknutí nad zemí znovu vyroste z kořene. Semena mohou dozrát i v odkvetlých okolících, které byly odseknuty a ponechány ležet na zemi… To samozřejmě komplikuje a prodražuje práci zemědělcům, zahradníkům i ochráncům přírody.

Badatelé proto v mezinárodním výzkumu, jehož se účastnili i čeští botanikové, hledali, kde má bolševník slabé místo. Našli však spíše jeho silné stránky.

Ukázalo se například, že vědci přesně nevěděli, jak dlouho vlastně rostliny bolševníku žijí. Botanické příručky zpravidla uvádějí, že je to dvouletá rostlina. To znamená, že první rok vytvoří listovou růžici, druhý rok květonosnou lodyhu, uvolní semena a odumře. Jenže to není tak jednoduché.

Bolševník skutečně vytvoří květy a semena jen jednou za život. Ale do té doby může žít a škodit několik let. V nepříznivých podmínkách nevykvete, dokud nenahromadí dostatek zdrojů. Badatelé našli rostliny staré přes deset let (stáří lze u bolševníku poznat podle struktury kořenu, která je podobná letokruhům stromů).

"Náš výzkum přinesl spoustu nových poznatků. Chtěli jsme díky novým poznatkům o životě a vlastnostech bolševníku najít také vhodného biologického škůdce bolševníku, ať už to bude hmyz, který žere listy, nebo třeba plíseň, která zničí kořeny," říká profesor Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd, který se na mezinárodním výzkumu podílel.

Ideální biologický nepřítel by byl takový, který zlikviduje bolševník a pak sám vymře. Špatné by bylo, kdyby se pustil do dalších rostlin.

"Ale zatím nic takového nemáme," připouští profesor Pyšek. "Ukázalo se, že i na Kavkaze, ve svém přirozeném prostředí, nemá bolševník pořádného škůdce. Asi je prostě nezastavitelný."

Mezinárodní skupina vědců podporovaná Evropskou unií, v níž Petr Pyšek působil, doporučila loni v uznávaném vědeckém časopise Science, aby Evropská unie vytvořila celoevropské pracoviště, které by šíření nechtěných druhů sledovalo a snažilo se je alespoň zbrzdit.

"Úplně mu však zabránit nejde," konstatuje profesor Pyšek.