V jakém poměru se budou prostředky dělit mezi přímou podporu a rozvoj venkova? Jak a podle jakého klíče se budou rozdělovat přímé platby? Dočkají se zemědělci z nových členských zemí po roce 2013 opravdu férových podmínek? Odpovědi na tyto otázky by měl přinést již letošní rok. Diskuse o budoucnosti zemědělství v Evropské unii se právě rozbíhá.

      Začátkem uplynulého týdne začala dlouho slibovaná a očekávaná veřejná debata o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013, konkrétně o jejích cílech. Diskuse o jejích nástrojích má následovat později.

 

   „Společná zemědělská politika není jen záležitostí odborníků. Je politikou všech Evropanů. Evropským občanům je třeba naslouchat. Musíme věnovat čas tomu, abychom ode všech členů společnosti získali nějaké nápady a zjistili, jaká mají  očekávání,“ uvedl při zahájení veřejné diskuse nový komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Rumun Dacian Ciolo?. „Reakce a úvahy čekám nejen od zemědělců, ale i od sdružení pro ochranu životního prostředí, životních podmínek zvířat i práv spotřebitelů.Společná zemědělská politika (SZP) přináší výhody v oblasti potravinářství,správy území a ochrany životního prostředí pro celou společnost. Je protopřirozené, že se občanům dává právo a prostor k vyjádření názoru,“ vysvětlil komisař.

    Jak je známo, SZP se od svého vzniku několikrát upravovala. Významnými změnami prošla zejména při reformě v roce 2003, úpravy přinesla i předloňská kontrola jejího zdravotního stavu (health check). Jejím cílem byla další modernizace odvětví a jeho větší orientace na trh. Podle Bruselu otevírá nové možnosti pro zemědělství i nedávno zveřejněná strategie Evropa 2020, byť podle zemědělských organizací COPA/COGECA se zemědělstvím a venkovem příliš nezabývá.

    SZP by do budoucna měla více zohledňovat rozmanitost zemědělství dvaceti sedmi členských států EU. Její novou podobu chce komise zveřejnit do konce letošního roku.

 

   Pro veřejnou diskusi spustil Brusel internetové stránky (http://ec.europa.eu/agriculture/cap-debate), které budou k dispozici až do konce června 2010. Komise slibuje, že shrnutí (syntézu) došlých příspěvků udělá nezávislý subjekt. V červenci 2010 proběhne konference k výsledkům veřejné diskuse. Podnětné myšlenky by se měly objevit ve sdělení o SZP po roce 2013, které chce komise předložit koncem letošního roku.

 

veřejné diskuse vychází ze čtyř hlavních otázek, a to:

 * Proč potřebujeme společnou evropskou zemědělskou politiku?

* Jaké úkoly společnost přisuzujezemědělství ve všech jeho rozmanitých podobách?

* Proč je třeba SZP reformovat a jak docílit toho, aby naplnila očekávání společnosti?

* Jaké nástroje jsou třeba pro budoucí SZP?

 

    Ve svém projevu před zemědělským výborem Evropského parlamentu komisař Ciolo? nadhodil i řadu dalších otázek, které se týkaly problémů se zásobováním potravinami v Evropě a ve světě, zaměstnanosti ve venkovských oblastech, udržitelného  hospodaření s přírodními zdroji, změny klimatu, výkyvů cen, srozumitelnosti podpor pro občany, rovnováhy v potravinovém řetězci a konkurenceschopnosti evropského zemědělství.

    Návrhy komise bude schvalovat jako obvykle rada ministrů zemědělství. Po schválení Lisabonské smlouvy bude mít i v této otázce větší slovo Evropský parlament. Jak se dnes na budoucnost SZP dívají naši europoslanci a jaká jsou stanoviska politických skupin v europarlamentu, která budou hájit? Přinášíme názory, které se nám podařilo sehnat.

 

  „Francouzský prezident Nicolas Sarkozy po prohraných francouzských regionálních volbách prohlásil, že je připraven bojovat za zachování společné zemědělské politiky (SZP) i za cenu krize celé Evropy. Jeho slova musíme brát smrtelně vážně,“ uvedl europoslanec Hynek Fajmon (člen ODS, Evropské konzervativní a reformní skupiny a zemědělského výboru Evropského parlamentu). „Francouzští zemědělci dostávají každý rok deset procent evropského rozpočtu a o tuto svou pozici rozhodně nebudou chtít přijít,“ dodal. „Velcí příjemci už nyní svolávají konference na ministerské úrovni, kde vytvářejí koalice pro silnější SZP, a tedy zachování stávajících deformací,“ varoval Fajmon a dodal: „Současný trend je ale jasný: v rámci rozpočtového období 2007 až 2013 se prostředky přesouvají od přímých plateb ve prospěch podpory rozvoje venkova. Je to vidět i na  unijním rozpočtu pro rok 2010.“

  Jak ukazují dosavadní Ciolo?ova vyjádření, nejspíše se podle Fajmona dočkáme klasického bruselského kompromisu. „Jakkoli Ciolo? podporuje novou metodiku výpočtu a alokace přímých plateb, je jejich velkým zastáncem a vyslovil se i pro zachování některých vývozních subvencí,“ poznamenal Fajmon, který se domnívá, že „SZP bude v nějaké podobě pokračovat i nadále a je velmi pravděpodobné, že prostředky na rozvoj venkova budou mít v rozpočtu větší prioritu než dosud.“ Podle něj ukáže veřejná debata starou známou pravdu: hlavní slovo v Evropské unii mají nadále členské státy, především pak některé. „S trochou nadsázky můžeme říci, že Evropa je momentálně rozdělena na sever a jih,“ komentoval situaci Fajmon. „Jih, ke

kterému počítám i Polsko, je veden Francií a bude chtít v unijním rozpočtu co největší podíl SZP. Na druhé straně stojí severní státy, které se budou snažit šetřit. Německo stojící uprostřed se bude vší silou snažit dosáhnout kompromisu. Nově tu ale máme Lisabonskou smlouvu, která posiluje ty z bruselských institucí, které tradičně rády utrácejí – tedy Evropskou komisi a Evropský parlament. To může oslabit severní koalici v Radě EU.“

    Pozice europoslanců z ODS se podle Fajmona každopádně v zásadních bodech shoduje s postojem České republiky.

„Prioritou je především dosažení rovných podmínek pro zemědělce v celé Evropské unii,“ prohlásil. „Rozhodně nepodpoříme taková kritéria výpočtu dotací, která by naše zemědělce poškodila nebo znevýhodnila,“ ujistil Fajmon.

   

   „Požadujeme zásadní reformu SZP, která by však spočívala na základech regulace trhu, kompenzace znevýhodněných zemědělců, evropské koordinace, konkurenceschopnosti, spravedlnosti a zjednodušení,“ zestručnil pro náš týdeník obsáhlé stanovisko k reformě SZP z pera Progresivní frakce socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, jejímiž členy jsou naši

europoslanci za ČSSD, poradce a tiskový tajemník Jan Prášil. Vzniknout by měl, jak uvedl, inovativní a integrovaný systém, který by spravedlivěji rozdělil finanční zdroje mezi farmáře a členské státy a zjednodušil byrokratickou zátěž, s níž se musejí zemědělci vyrovnávat. „Jsme proti jakýmkoli pokusům o renacionalizaci či kofinancování. Vznikout by měl nový řídicí systém pro správurizik a krizí tak, aby se SZP posílila,“ prohlásil Prášil.

 

    Evropské i české zemědělce čeká podle europoslance Jana Březiny (KDU-ČSL, Evropská lidová strana) těžký boj o novou

podobu SZP. „První bitva bude svedena o to, zda se podaří uhájit dosavadní rozpočtové pozice, nebo zda zemědělské výdaje ustoupí výdajům na konkurenceschopnost a klimatickou změnu, které jsou nyní u evropských institucí jednoznačně v kursu. Stačí se podívat, jak jsou tyto cíle stavěny do popředí v různých pracovních dokumentech, zatímco zemědělství jsou  řisuzovány pochybné a revoluční funkce v podobě využívání zemědělské půdy jako úložiště uhlíku. S ohledem na rozpočtový strop ve výši jednoho procenta HDP EU logicky platí, že dostanou-li přidáno konkurenceschopnost a klimatická změna, bude muset být ubráno jinde. A horkým kandidátem bude v tomto směru zemědělství, které má nejstarší společnou politiku EU mnohými  ovažovanou za překonanou,“ obává se Březina, který očekává, že pak bude následovat druhá bitva. V ní, jak uvedl, půjde o to, jak velký kus ze společného zemědělského koláče každému jednotlivému státu připadne. „Na jedné straně barikády budou stát někteří čistí plátci, jako jsou Velká Británie, Švédsko, Dánsko či Nizozemsko, požadující snížení, nebo dokonce postupné zrušení přímých plateb, větší tržní orientaci zemědělství a přesun důrazu na rozvoj venkova. Proti nim pak bude skupina států tvořená Německem, Francií a převážně čistými příjemci z rozpočtu EU (např. Řecko, Španělsko a většina nových členských států), která sice uznává potřebu dalších reforem, ale při zachování stávající úrovně přímých plateb,“ vysvětlil. „Českým zájmem by mělo být především nastavení spravedlivých a nediskriminačních kritérií pro přidělování přímých plateb a kategorické  vyloučení jakéhokoliv dalšího přechodného období. Rovněž bychom neměli připustit, aby se v případě dalšího převodu prostředků z přímých plateb na rozvoj venkova krátily přímé platby u velkých subjektů vyšší procentní sazbou než u menších farem,“ konstatoval. „V každém případě bude v nadcházejícím střetu o budoucí podobu SZP klíčová naše schopnost formulovat a následně prosazovat národní priority a zájmy. To v prvé řadě předpokládá zvýšenou aktivitu nejenom na domácí půdě, ale především na evropské úrovni. Podcenění důležitosti ovlivňování a vyvíjení tlaku na bruselské instituce by se nám mohlo nevyplatit. V zemědělství totiž více než v jiných evropských politikách platí, že co si stát sám nevybojuje, to zkrátka

nemá,“ uzavřel Březina.

 

 

 

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/profily/clanek.aspx?id=2155