Zelené knihy jsou Evropskou komisí zveřejňované diskusní dokumenty vztahující se k určité oblasti politiky – k tématu, které se Komise chystá regulovat. Tyto dokumenty jsou určeny především zúčastněným stranám, organizacím i jednotlivcům, které tím jsou vyzývány k tomu, aby se zapojily do procesu konzultace. Takové konzultace pak mohou vést až k vydání „bílé knihy“, která navrhne soubor konkrétních opatření na komunitární úrovni. „Bílá kniha“ je následně programovým dokumentem střednědobého výhledu a po vyjádření Evropského parlamentu a Rady EU je Evropská komise oprávněna jej realizovat.

Účelem zelené knihy je zahájit diskuzi o možnostech přístupu EU k ochraně lesů, jejich obhospodařování a přístupu k informacím o lesích.

Vzhledem k tomu, že hlavní odpovědnost za lesnickou politiku nesou v souladu se zásadou subsidiarity členské státy, by se debata měla zaměřit zejména na to, jak by se politika EU měla vyvíjet, aby efektivně doplnila iniciativy členských států a zabezpečila, aby lesy i v budoucnu nadále plnily ekonomické, sociální i environmentální funkce.

Zelená kniha uvádí stručný přehled o všeobecné situaci a o globálním významu lesů, dále popisuje charakteristické vlastnosti lesů v EU a jejich funkce. Kniha vymezuje hlavní úkoly, s nimiž se lesy v EU musí vypořádat v měnícím se klimatu, vysvětluje, jak by tyto problémy mohly nepříznivě ovlivnit funkce lesa. Dále je uveden přehled nástrojů, které jsou na ochranu lesů k dispozici (např. národní lesnické programy na národní úrovni, v rámci EU Program rozvoje venkova), a existujících systémů informací o lesích (např. Evropské středisko údajů o lesích, Evropský systém informací o lesních požárech), jichž by mohlo být využito k monitorování dopadů na stav lesů (monitoring lesů v rámci programu LIFE+).

Zelená kniha navíc vznáší řadu otázek relevantních pro vypracování možností budoucího přístupu k ochraně lesů a souvisejícím informacím v EU. Reakce orgánů EU, členských států, evropských občanů a dalších zainteresovaných stran vytvoří pro Komisi fundovaný základ při zvažování případných dodatečných opatření na úrovni EU, aby byly lesy v Evropě lépe připraveny na změnu klimatu a aby lépe plnily své funkce.

Lesy a ostatní zalesněné plochy pokrývají zhruba 176 mil. hektarů EU, což představuje více než 42 % rozlohy půdy EU. Lesy v EU se v posledních 60 letech neustále rozšiřují, a to jak z hlediska jejich plochy, tak z hlediska objemového přírůstu dřevní hmoty, čímž se zvyšuje schopnost ukládání uhlíku a tedy účinné odstraňování CO₂ z atmosféry.

Na druhé straně odlesňování, k němuž v současné době nadále dochází především v rozvojových zemích, a jiné související změny ve využívání půdy jsou stále zdrojem 12–15 % celosvětových emisí CO₂.  

V průběhu minulého století vzrostla průměrná teplota v Evropě o 1 °C a nejoptimističtější výhled předpovídá nárůst o 2 °C do roku 2100. Přirozená přizpůsobivost ekosystémů však již není schopna držet krok s rychlou změnou klimatu. V důsledku toho přestanou být celé regiony vhodné pro určité typy lesů a zároveň dojde k posunům areálů původních druhů a ke změnám růstu ve stávajících porostech. Je rovněž možné, že budou daleko častější extrémní výkyvy počasí (vichřice, lesní požáry, období sucha a horka) nebo budou mít tyto jevy dramatičtější průběh.

Ve svých závěrech k nedávné bílé knize Komise nazvané „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci“ Rada EU zdůraznila potřebu zapracovat otázku přizpůsobení se změně klimatu do všech příslušných politik. Mimo jiné se zmiňuje o potřebě zlepšit odolnost lesů. Dále mají být lépe posuzovány dopady změn klimatu na všechna příslušná odvětví a rovněž byla uznána úloha trvale udržitelného obhospodařování lesů při snižování citlivosti na změnu klimatu.

Je diskuze nutná?  

Hospodaření pro budoucnost není pro lesníky ničím novým. Není náhodou, že koncept trvalé udržitelnosti byl vymyšlen a prvně použit právě v lesnictví. Lesy poskytují rozmanité ekonomické, sociální a environmentální funkce, které vyžadují značně vyvážený přístup umožňující trvale udržitelné obhospodařování lesů a již deset let stará lesnická strategie nedokáže plně reagovat na výzvy současného trhu a rychle se měnící potřeby společnosti. Příští rok také vyprší platnost Akčního plánu EU pro lesy. Je tedy nutné diskutovat o výzvách pro lesnický sektor, které jsou s klimatickou změnou spojeny: