Pokud by zkušební doba byla sjednána delší, než umožňuje zákon (3 měsíce), nemá to za následek neplatnost ujednání o zkušební době. Neplatné bude pouze ujednání o té části zkušební doby, která překračuje maximální hranici tří měsíců. Pokud by došlo k pozdějšímu prodloužení zkušební doby, bylo by toto ujednání, a to i s ohledem na § 18 ZP, neplatné.

Zkušební dobu nelze dodatečně prodlužovat, a to ani vzájemnou dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Přímo ze zákona se však v jednom případě prodlužuje. Nemůže-li zaměstnanec během zkušební doby pracovat pro překážky v práci, tato doba překážek se do zkušební doby nezapočítává. Podle § 35 odst. 2  se zkušební doba prodlužuje o dobu překážek v práci.

Zkušební doba nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru. Zkušební doba může tudíž být sjednána i na kratší dobu než jsou tři měsíce. Počítání času se řídí občanským zákoníkem a je v zájmu obou účastníků pracovněprávního vztahu, aby konec běhu zkušební doby byl sjednán přesně – nejlépe uvedením konkrétního kalendářního dne. Občanský zákoník však nezná pojem „doba“, ale pouze pojem „lhůta“. U zkušební doby je proto nezbytné analogicky použít ustanovení § 51 odst. 2 ZP, podle něhož výpovědní doba končí uplynutím posledního dne této doby.

Podle § 66 ZP nemůže zaměstnavatel ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Toto ustanovení vstoupí v účinnost až nabytím účinnosti zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.