Kdo zaplatí za ochranu zvířat?

14/09/10

smf

EU by chtěla zavést dobrovolnou známku ochrany zvířat. Zemědělci, průmysl a maloobchod jsou však skeptičtí. Převzato z: Agronavigator.cz

Kdo zaplatí za ochranu zvířat?

Pro spotřebitele musí být snadno patrné, které předpoklady musí produkt splňovat aby obdržel známku ochrany zvířat.

EU by chtěla zavést dobrovolnou známku ochrany zvířat. Zemědělci, průmysl a maloobchod jsou však skeptičtí.

Téma ochrany zvířat je již dlouho předmětem zájmu Komise EU. Již dlouho je předmětem diskuse zavedení celoevropské známky ochrany zvířat. V rámci jednoho projektu nechala Komise otestovat různé varianty takové známky. Dosud však existuje pouze návrh na papíře,

Vědci z univerzity v Göttingenu, experti z oboru agrární ekonomie z nařízení spolkové vlády k tomuto problému vypracovali diskusní příspěvek.

Výchozí pozice jednotlivých členských států EU jsou velmi odlišné. V některých zemích např. již dlouho fungují programy značkového masa s vlastní známkou. A již nyní existuje certifikace v rámci celé EU, v jejímž rámci je zohledňována i ochrana zvířat. Podle obsahu je možné odlišit tři typy:

Známka, která zohledňuje výhradně ochranu zvířat.
Známka, která se vedle různých dalších aspektů koncentruje na ochranu zvířat.
Známka, která se týká jiných předpisů, ale vykazuje vedlejší pozitivní účinek na ochranu zvířat.

Tržní podíly masa se speciálními certifikačními systémy jsou ve většině členských států EU dosud velmi malé. Pouze u vajec a mléka jsou v některých zemích výrazněji etablovány na trhu. Nevýrazný průnik již existujících známek ochrany zvířat na trhy je možné vysvětlit tím, že se nedostaly dostatečně do povědomí spotřebitelů.

Ve zprávě Komise EU byly diskutovány různé systémy certifikace ochrany zvířat. Od závazného označení, přes pevně zakotvené standardy ochrany zvířat až po dobrovolná schémata ochrany zvířat a kvality. Dosud Komise favorizovala návrh dobrovolné účasti s implicitní deklarací známky jako nejmenším společným jmenovatelem.

Jak je možné ochranu zvířat měřit a porovnávat? Zatímco dlouholeté diskuse o výrobě vajec se zabývaly otázkou chovatelských systémů, aktuální výsledky výzkumů stále více dokládají, že konečně stojí v popředí otázka, zda se zvířatům celkově vede dobře. Důležité je, zda jsou zvířata zdravá, mohou svobodně projevit svoje přirozené chování a cítí se dobře. Dobrý systém chovu je důležitým předpokladem, ale – jak doložily výsledky celé řady studií – mohou být u nosnic přirozené projevy chování, zdraví a pohoda při deficitním managementu ovlivněny negativně i ve volných nebo podlahových chovech. Pohoda zvířat by měla být především posuzována na základě následujících kritérií:

Dochází k abnormálním vzorcům chování?
Jsou zvířata čilá a živá?
Jak je průměrná délka života a jak vysoká je mortalita?
Kolik léčiv bylo nutné zvířatům aplikovat?

Mnoho spotřebitelů je již nyní z množství různých systémů označování zmateno. Pro orientaci je proto nezbytná jasná transparentnost známky. Pro zákazníky musí být prostřednictvím označení produktů snadno patrné, jaké předpoklady musí produkt splňovat, aby tuto známku dostal. Dalším problém je, že mnoho spotřebitelů si často spojuje moderní živočišnou výrobu s masovým chovem zvířat. Malé početní stavy zvířat v zastaralých stájích naproti tomu odpovídají jejich představám chovu ohleduplného ke zvířatům. Podle znaleckých posudků Komise EU by velká část spotřebitelů byla ochotná za produkty označené známkou ochrany zvířat zaplatit vyšší cenu.

Zemědělci a zpracovatelé se ale obávají finančních a byrokratických vícenákladů, které by jim přineslo zavedení takové ochranné známky. Komise EU ujistila ve svém dobrozdání, že známka ochrany zvířat pro zemědělce zůstane nákladově neutrální. Povinná účast by znamenala dodatečné náklady na certifikaci, kdyby se EU nebo některé členské státy spoléhaly na privátní certifikaci. Proto přetrvávají u zemědělců a zpracovatelů výhrady proti zavedení takové známky. Protože by to podle nich vedlo k příliš rychlému přechodu z dobrovolné účasti na povinnou. Tlak na to může vzejít od dalšího článku potravinářského řetězce, maloobchodu s potravinami. Kdyby např. Albert Heijn chtěl v Nizozemsku prodávat již pouze certifikované maso, museli by jeho dodavatelé splňovat toto zadání, pokud by jimi chtěli zůstat i nadále.

Pro maloobchod s potravinami se může označení produktů speciální pečetí stát nástrojem komunikace o kvalitě, jak ujišťují nizozemští vědci ve svém diskusním příspěvku. Na rozdíl od privátních značek nebo značek svazů (např. Bioland) je využití známky ochrany zvířat principiálně otevřené všem zainteresovaným podnikům, které splní v katalogu kritérií definované požadavky na standard. V systému známek platí speciální testování neutrální třetí stranou (certifikování).

Z pohledu spotřebitele slouží jakostní značky jako signál kvality v jinak nejistém světě zboží, kterému více důvěřují než většině údajů uváděných výrobci. Zásadním předpokladem je hodnověrnost systému označování.

Studie Komise EU je dostupná na adrese http://ec.europa.eu/food/animal/welfare/farm/docs/options_animal_welfare_labelling_report _de.pdf

Diskusní příspěvek expertů z Göttingenské univerzity je možné nalézt na adrese www.uni-goettingen.de/de/11226.html

Wer zahlt schon für Tierschutz?

DLG-Mitteilungen, 2010, č. 6, s. 74 a 75

Převzato z : www.agronavigator.cz

NABÍDKA