Kromě tohoto důležitého bodu jsme ale každý měli na srdci několik dalších věcí. ASZ ČR má jako jeden z hlavních úkolů boj s byrokracií, a to jak na národní, tak i evropské úrovni. Dále se domníváme, že EU by měla „přitvrdit“ v ochraně svého vnitřního trhu před dovozem potravin a zemědělských komodit ze třetích zemí. A to hlavně z takových zemí, kde se tamní zemědělci ani zdaleka nepřibližují bezpečnostním, veterinárním, hygienickým a dalším standardům běžných v EU… pochopitelně druhou možností je tyto standardy rozvolnit také v rámci EU. Je pravda, že my v Evropě jsme často „papežtější než papež“ a naše konkurence v jiných zemích má mnohdy podstatně snazší podmínky pro své zemědělské podnikání. O tom se lze přesvědčit na zájezdech, které pořádá ASZ ČR do zemí mimo EU (v letošním roce např. Austrálie).

Během naší návštěvy v Bruselu jsme měli několik zajímavých jednání. První bylo s českými europoslanci. Jednání vedla velvyslankyně ČR při EU Milena Vicenová. Bohužel zájem o naše názory projevili z celkového počtu 24 českých zástupců v Evropském parlamentu jen 4 europoslanci. Zbývající české zákonodárce zastupovali pouze jejich asistenti. Lze konstatovat, že největší zájem o naše problémy měli lidovečtí poslanci. Další jednací den pokračoval jednáním s velvyslankyní Vicenovou, která vyslechla naše požadavky a nabídla nám pomoc v jejich prosazování. Jednání s paní velvyslankyní bylo velmi konstruktivní a velice vstřícné. Poté jsme se přesunuli do sídla COPA-COGECA, kde jsme měli jednání s jejím předsedou Pekkou Pesonenem. Jedním z dotazů pana předsedy bylo, jak je možné, že dánští farmáři hospodařící v Čechách nebo na Slovensku si chválí, jak skvěle se v těchto zemích podniká a naopak místní zemědělci si stěžují na to, jak je zde zemědělské podnikání složité (Nechám to bez komentáře, protože to není hlavní podstatou tohoto článku).

Následovalo jednání s předsedou Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu Paolo De Castrem. Bývalý ministr zemědělství z Itálie je sympatický chlapík, který se orientuje a znal určitá specifika českého zemědělství a České republiky. De Castro na požadavek „rovných podmínek“ uvedl, že momentálně je důležité v rámci nového rozpočtu EU vyjednat co největší „balík“ finančních prostředků pro společnou zemědělskou politiku. Dále nás seznámil s tím, že evropský komisař pro zemědělství Dacian Ciolos (Pro zajímavost – Rumun, vystudovaný ve Francii, mající francouzskou manželku a mající velmi vřelý vztah s francouzským ministrem zemědělství) dne 17. listopadu vystoupí v zemědělském výboru EP se svojí představou společné zemědělské politiky EU. Po tomto jednání jsem si pořád myslel, že se pořád jedná…

Závěrečné a nejzajímavější jednání bylo s rakušanem Georgem Haeuslerem, vedoucím kabinetu evropského komisaře pro zemědělství a venkov. Musím přiznat, že pan Haeusler byl na jednání s námi dobře připravený a o českém zemědělství měl poměrně dobrý přehled. Pozorně nás vyslechl a zřejmě asi všem zúčastněným sebral veškeré iluze o tom, že společná zemědělská politika EU bude někdy společná. Začal slovy, že těžko v této fázi (před vystoupením komisaře Ciolose v EP) nám může něco konkrétního říct. Poté však dodal, že „některé země budou potřebovat další přechodné období, a to proto, že už se to několikrát v historii osvědčilo…“ Tedy, vzkaz poměrně jasný. V následné debatě pan Haeusler, znalý vyjednávacích procesů v Evropském parlamentu poměrně přímočaře nastínil své představy –  mladší země v EU buď budou „zlobit“, ale nebude to nic platné, protože nakonec budou přehlasované nebo rovnou „půjdou na dohodu“ a pak prý lze očekávat k vyjednaným podmínkám nějaký ten bonus. Na stálé zastoupení České republiky v Bruselu mezitím dorazilo společné stanovisko Francie a Německa ke společné zemědělské politice EU po roce 2013….