Hned na začátku je třeba říci, že domácí zabíjačky nejsou nikterak ohroženy. Před časem se totiž spekulovalo, ale opravdu jen spekulovalo, a to kvůli zřejmému nedorozumění o tom, že zde dojde k nějaké „evropské“ legislativní změně, která by se mohla dotknout i ČR. Není tomu tak.

    Takže veterinární legislativa domácí zabíjačky umožňuje, samozřejmě podle určitých pravidel. A ta jsou prakticky léta stále stejná. To znamená, že jatečná zvířata, s výjimkou skotu včetně telat, koní, oslů a jejich kříženců a jelenovitých z farmového chovu, mohou být poražena v hospodářství chovatele, jsou-li jejich maso a orgány určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele, to znamená, že splňují podmínky domácí porážky (s případným povolením dalších druhů počítá připravovaná novela veterinárního zákona). V případě nějakých patologických či jinak podezřelých nálezů může chovatel požádat o veterinární vyšetření – prohlídku. Vyšetření může ve zvláštním případě v rámci mimořádných veterinárních opatření nařídit místně příslušná veterinární správa, pokud by byla nepříznivá nákazová situace.

    To znamená, že pro účely spotřeby v domácnosti chovatele je povoleno doma porazit prase a samozřejmě veškerou drůbež, ale i holuby a také například králíky nebo nutrie. V rámci domácí porážky lze též porážet ovce a kozy.

    Jiná věc ale je tzv. „obecní zabíjačka“, takovýto pojem veterinární legislativa nezná. Je třeba si uvědomit také, že veřejné usmrcování zvířat ani není žádná atrakce. Veterinární zákon ostatně zná pojem domácí porážka v hospodářství chovatele, přičemž maso a produkty jsou určeny k využití v jeho domácnosti a pak porážku jen ve schválených zařízeních, či závodech, a to jsou jatka.

     Takže výroba tzv. zabíjačkových specialit za účelem uvedení do oběhu je možná pouze ve schválených prostorách (např. jatek) nebo v registrované prodejně (řeznictví). A uvést do oběhu (prodat nebo rozdat) lze v krajskou veterinární správou schváleném místě.

    Příprava pokrmů, polévky, ovaru apod., již není předmětem státního veterinárního dozoru, ale jiných kontrolních orgánů, například veřejného zdraví (hygienická služba).

 

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR, zdroj: www.svscr.cz