Ministr zemědělství Ivan Fuksa bude dnes telefonicky hovořit s německou ministryní zemědělství Ilse Aignerovou o dioxinové aféře v německých chovech. Fuksa to dnes novinářům řekl po jednání se saským protějškem Frankem Kupferem. Podle Státní veterinární správy už bylo do Česka dovezeno několik tisíc tun německého masa, které mohlo obsahovat nebezpečný dioxin.

„Na odpoledne mám domluvený rozhovor se spolkovou ministryní (zemědělství),“ uvedl Fuksa, který se s německou ministryní Aignerovou osobně setká v pátek na berlínském potravinářském veletrhu Grüne Woche. „Přijde navštívit český stánek a budeme to (problematiku dioxinu v mase a vejcích) řešit,“ dodal.

Německá dioxinová aféra se mezitím šíří. Spolkové ministerstvo zemědělství o víkendu oznámilo, že objevilo dalšího výrobce krmiv, který je podezřelý, že v jeho produktech se nachází jedovatý rakovinotvorný dioxin. Dodatečně bylo proto uzavřeno dalších 934 podniků ve spolkové zemi Dolní Sasko.

Dioxinová kauza byla jedním z témat, o kterých dnes Fuksa hovořil se saským protějškem Kupferem. „Konstatovali jsme, že Sasko i Česká republika jsou vlastně ve stejné situaci, kdy k nám tyto potraviny (s dioxinem) doputovaly,“ uvedl Fuksa. Kupfer ubezpečil, že saské potraviny nejsou dioxinem zamořeny.

Aféra kolem zvýšeného výskytu dioxinu vypukla v Německu na přelomu roku. Ukázalo se, že výrobce krmných tuků ze severu země používal k jejich produkci látky určené výhradně k technickým účelům, například výrobě papíru. Na trh dodal až 3000 tun dioxinem kontaminovaného tuku, který mohl zamořit až 150.000 krmiva pro hospodářská zvířata.

Do Česka bylo na přelomu roku dovezeno z Německa celkem 4500 kilogramů vepřového masa, které mohlo dioxin obsahovat. Mluvčí Státní veterinární správy (SVS) Josef Duben ale uklidňoval, že dioxin je nebezpečný pouze při dlouhodobé spotřebě. Podezřelé maso už bylo asi zkonzumováno.

Termínem „dioxiny“ se označuje skupina látek, do které se počítá 75 polychlorovaných dibenzo–p–dioxinů (PCDDs), 135 dibenzofuranů (PCDFs) s velice rozdílnou toxicitou pro živé organismy.

Jejich společnou vlastností je jejich nízká rozpustnost ve vodě, naopak vysoká rozpustnost v organických rozpouštědlech, schopnost bio-akumulace ukládáním v tukové složce organismů a dále značná chemická stálost v prostředí.

Dioxiny, na rozdíl od polychlorovaných bifenylů (PCB), nebyly nikdy vyráběny (s výjimkou pro vědecké účely) a byly tedy nežádoucím vedlejším produktem výroby některých herbicidů, PCB aj. Jejich přítomnost ve stopových množstvích lze však prokázat v mnoha složkách životního prostředí (vzduch, půda, živé organismy) na celém světě.

Na jedné straně se dioxiny označují za nejtoxičtější látky „vytvořené“ lidskou činností a uvolněné do životního prostředí, na druhé straně však není popsán případ smrtelné otravy člověka. Ovšem akutní toxicita 2,3,7,8-TCDD pro laboratorní zvířata (krysu) je mimořádná. Je mnohonásobně toxičtější než např. strychnin nebo kurare.

Krátkodobá expozice vysokým dávkám vyvolává u člověka kožní změny jako chlorakne, tmavé skvrny na kůži a poškození jater. Při dlouhodobém působení je zasažen imunitní a nervový systém, žlázy s vnitřní sekrecí a jsou porušeny reprodukční funkce. Chronická expozice u zvířat vyvolává některé druhy zhoubného bujení.

WHO doporučila, aby byla pro dioxiny respektována přijatelná denní dávka ze všech zdrojů (ADI) 1-4 pg/kg tělesné hmotnosti člověka za den. To znamená, že pro člověka vážícího 70 kg je tento limit 70 – 280 pg/den. Denně člověk přijme cca 120 až 180 pg dioxinů převážně z potravy v závislosti na stupni industrializace prostředí v kterém žije a na skladbě svého jídelníčku, z čehož např. na drůbež připadá cca 12 – 20 pg/den.

Státní veterinární správa České republiky (SVS ČR) provádí odběry a analýzy vzorků živočišného původu od roku 2000. Zpočátku prováděli veterinární inspektoři odběry vzorků kafilerních tuků (dokonale homogenizovaný průměrný vzorek z populace zvířat v ČR), dále vzorky kaprů, másla a od roku 2004 též masa krav a vajec pro analýzy na obsah tzv. „dioxinů“ (PCDD/F): polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD) a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF) a také 12 kongenerů polychlorovaných bifenylů, které vykazují toxikologické vlastnosti podobné dioxinům, a jsou proto označovány jako PCB s účinkem podobným dioxinům (DL-PCB). Do lidského organizmu se z více než 90 % dostávají tyto látky cestou potravin, především potravin živočišného původu.

Analýzy vzorků prováděla do roku 2005 Národní referenční laboratoř pro dioxiny Ministerstva zdravotnictví ČR při OHL Frýdek-Místek. Od roku 2006 analýzy provádí v rámci tohoto monitoringu SVÚ Praha technikou vysokorozlišovací hmotnostní spektrometrie (HRGC/HRMS) u určených komodit v určených krajích a to kafilerní tuk, rybí moučky, hovězí a vepřové maso, drůbeží maso, maso divokých prasat, slepičí vejce, syrové mléko, máslo, kapr. Všechny vzorky vyhověly limitům nařízení Komise 1881/2006.

Zdroje: SVS ČR, www.agris.cz, 14. 1. 2010