Jaká je situace dnes?

  Podle údajů Evropské konfederace potravinářského a nápojového průmyslu vzrostla cena obilovin na světových trzích meziročně více než o polovinu, přičemž cena potravinářské pšenice představuje růst téměř o dvě třetiny.

K tomuto trendu se nově přidal i cukr, který od května loňského roku zvýšil také svoji cenu téměř o polovinu.

Výsledkem jsou problémy zpracovatelů – pekařů, cukrářů i výrobců nealkoholických nápojů.

Pozadu nezůstávají ale ani chovatelé hospodářských zvířat. Hlad po surovině jim přinesl dražší krmné směsi, což nutně znamená zvýšení nákladů, ale také požadavek na vyšší realizační cenu odchovaných zvířat.

Nikdo nezpochybňuje, že hledání alternativních zdrojů energie a alternativního využití surovin je v dnešní době rostoucí světové populace, a stejně tak zvyšující se životní úrovně, naprosto nezbytné.

V žádném případě ovšem nelze v rámci honby za splněním bruselských cílů využívat pro tyto účely potravinářské suroviny s následkem dalšího růstu cen surovin i energií a ztráty konkurenceschopnosti.

Je potřeba si uvědomit, že dotování biopaliv i dalších obnovitelných energetických zdrojů a výroba potravin jsou oblasti, které stojí silně proti sobě.

A musí také zaznít jasné stanovisko, Potravinářskou komorou jednoznačně podporované, že orná půda je v první řadě určena k produkci potravin, eventuálně krmiv. Avšak ne pro palivový materiál k výrobě alternativních zdrojů energie.

Obávám se, že bude-li trend obhajoby zvyšování podílu bioenergií pokračovat, budou představitelé České republiky – ale i Evropské unie – jen obtížně vysvětlovat lidem, že se ceny potravin enormně zvýšily, protože suroviny pro jejich výrobu jsou nedostatkové.

Lidi těžko uspokojí argument, že se místo toho přece mohou radovat z toho, že mohou jezdit, svítit a topit z alternativních zdrojů…

Pak by byla na místě obava, že demonstrace a povstání kvůli drahým potravinám nebudou výsadou jen zemí třetího světa.

AUTOR:  Miroslav Toman, prezident Potravinářské komory ČR