Jednání u kulatého stolu se zúčastnili i zástupci jednotlivých zemědělských podniků kraje a s nimi i sedláci z rodinných farem.

 

„Stále se snižuje soběstačnost České republiky ve výrobě potravin, diskutovali jsme mimo jiné o tom, jak tento stav změnit. Uvědomujeme si, že bez živočišné výroby není zaměstnanost na venkově,“ říká hejtman Radko Martínek, který spatřuje východisko v rozumných rozhodnutích vlády. „Především musí dělat systematická opatření,“ dodává. Zemědělství není podle hejtmana Martínka oborem, kde lze nahradit například nesmyslně zrušené chovy za týden nebo za rok. Navíc je tu nevyzpytatelná příroda, která snahy o obnovu může prodloužit o roky.

Prezident Veleba vyjádřil požadavek agrární komory na zachování výhod zelené nafty. Dosud stát dotuje spotřební daň za pohonné hmoty použité při zemědělských pracích. „Zrušení zelené nafty za situace, kdy ostatní státy v Evropě tuto dotaci zachovaly, dále sníží naši konkurenceschopnost. Nemůžeme rezignovat na živočišnou výrobu, bude ohrožen nejen zpracovatelský průmysl, ale v budoucnu i potravinová bezpečnost,“ uvedl Veleba. Přítomní zástupci podpořili postoj agrární komory pro vyjednávání s vládou.

 

Regionální potraviny se staly dalším žhavým tématem setkání. Na fóru zaznělo, že producenti regionálních potravin by měli dohlížet na to, aby i suroviny pro jejich výrobky měly český původ.

V poslední době jsou titulky – Technická sůl v mase nebo Přelepená data spotřeby či Česká zabijačka není z Česka, ale z Německa – na denním pořádku. Samozřejmě je to dobře, že se tím lidé začali konečně zabývat, jen se zdá, že trochu pozdě. Člověk ať chce, či ne, musí se zamyslet nad tím, za koho nás vlastně mají? Kdo jsou, že si to mohou dovolit? Kdo jsme my? Jsme opravdu Popelnicí Evropy, jak zněl další titulek v časopise? Částečně si za to můžeme sami. Pokud není poptávka, není nabídka. Pokud by všechny tyto šunty lidé nekupovali, nemohly by se ani vyrábět. Donedávna nešlo o české maso v supermarketu zakopnout, ani o vepřové či hovězí. Teď kvůli aférám máme mávnutím proutku vše české. Ale pozor! Spotřebiteli, informuj se na etiketě! Kde máš ale záruku, že to, co je tam napsáno, je skutečně pravdivá informace?

 

Proč tedy spotřebiteli nejedeš například do Zemědělského družstva Rosice, které má síť prodejen po celém okrese Chrudim a Pardubice a dováží své výrobky i do jiných prodejen? Proč to spotřebiteli neuděláš stejně, jako když vezmeš auto a jedeš patnáct kilometrů do supermarketu, nevezmeš auto a nejedeš na jatky do Synčan? Každý máme právo volby, pak si ale nestěžujme, co všechno jsme nuceni jíst.

ZD Rosice má kromě jatek, kde můžete nakoupit vypařená prasata, půlky prasat, prasata na gril a celý sortiment masných výrobků, také pekárnu, jídelnu v Pardubicích, kde uvaří až 1500 jídel denně, jídelnu v Rosicích, pěstitelskou pálenici, chov kaprů, chov mléčného skotu, mladé býčky, jatečná prasata, šlechtitelské chovy prasat, mísírnu krmiv, obchod pro malé chovatele. Družstvo hospodaří na 2029 hektarech a je velmi významným zaměstnavatelem asi 200 lidí od Vysokého Mýta až po Pardubice. Zkrátka a dobře, toto je podnik, který jako jeden z mála má pod palcem celý proces výroby od chléva až po tlačenku na talíři.

Tady je přímá adresnost jednotlivých výrobků. Chcete důkaz kvality? ZD Rosice se zúčastnilo soutěže Regionální potravina Pardubického kraje 2011, kde získala cenu za Rosický koláč a další soutěže Mls Pardubického kraje 2011, kde se umístili opět s koláčem a masným výrobkem Oravský bok. Pro zajímavost, vyrábí například i dětské párky s nižším obsahem soli a další výrobky.

 

Podnik ZD Rosice opravdu nemá zapotřebí žádného dobarvovaní, přelepování etiket, dokupování masa z Německa nebo Polska, které je podle nedávných testů navíc plné antimikrobiálních látek. A ceny masa a masných výrobků? Kolik masa asi může být v jednom kilogramu párků, když stojí 30 korun? Zamysleme se někdy nad tím. Stejně v průměru stojí jeden kilogram levných granulí pro psy. Co potom asi obsahují na první pohled lákavé rádoby párečky? Dobrou chuť!

 

***

* Víte,že: Antibiotika a chemoterapeutika jsou k léčení zvířat používána v menší míře v českých chovech než v Německu či Polsku. Tyto antimikrobiální látky vždy zůstanou v nějakém množství v samotném mase. Právě proto se v případě léčby lidských nemocí některá antibiotika míjí účinkem.