Spalovny komunálních odpadů jsou v současnosti často skloňovaným pojmem. Jejich další výstavba úzce souvisí se zamýšlenými změnami v legislativě, jejichž podobu v tuto chvíli projednává ministerstvo životního prostředí. Jak spalovny fungují a co přinesou obcím a jejich obyvatelům, se pokusíme vysvětlit na následujících řádcích.

V České republice funguje oblast nakládání s odpady dlouhodobě na bázi volného trhu. Působí zde poměrně velké množství společností, které poskytují environmentálně bezpečné služby nakládání s odpady v souladu s legislativou Evropské unie.  V posledních šesti letech navíc výrazně zhoustla síť různých typů zařízení, které se snaží upravovat odpady a dále s nimi nakládat v souladu se stanovenou hierarchií nakládání s odpady. Vznikla řada sběrných dvorů, zařízení na úpravu stavebních odpadů (drtičky, třídičky), biologicky rozložitelných odpadů (bioplynové stanice, kompostárny), řada linek na třídění či úpravu komunálních odpadů apod. Tato nová zařízení se plynule včlenila do stávajícího systému odpadového hospodářství, našla si své místo na trhu a mnoha z nich se podařilo ekonomicky obstát ve stávajících podmínkách a dále se rozrůstají. Vzájemná konkurence jednotlivých provozovatelů působí na cenu služeb a dává obcím a dalším původcům svobodu zvolit si nejlepší možnost vypořádání se se svým odpadem za pokud možno nejvýhodnější cenu. V případě, že by se požadavky původců odpadů (obcí a firem) v průběhu času změnily, mají možnost poptávat službu u jiného dodavatele.

Na území České republiky v tuto chvíli působí tři spalovny komunálního odpadu, a to v Praze, Brně a v Liberci. V určitém stádiu příprav jsou také projekty dalších spaloven, a to v Komořanech, Chotíkově a Karviné. Celkem by dle dostupných informací v České republice mělo působit až jedenáct spaloven. V jednotlivých lokalitách se investoři zpravidla potýkají s nevolí místních obyvatel a organizací na ochranu životního prostředí. Je vhodné zdůraznit, že spalování odpadů ve spalovně KO je objektivně jedním z možných a environmentálně bezpečných způsobů, jak využít odpady. Nové spalovny však představují pro obce a občany problémy hlavně v podobě podstatně vyšších nákladů za komunální služby a omezení svobody obcí zvolit si způsob, jakým bude s odpadem naloženo.

Ačkoliv jsou spalovny plně funkční a díky pokročilým technologiím i ekologické řešení, představují ten nejnákladnější způsob zpracování komunálního odpadu. Počáteční investice do jejich výstavby se pohybuje v řádu miliard korun. Podle původních záměrů měla být nemalá část nákladů na výstavbu pokryta z dotací Evropské unie. Tato možnost se však v současnosti jeví jako poměrně nereálná. Postoj EU k dotacím na spalovny KO v ČR se postupem času a s vývojem v EU mění, EU se chce do budoucna zaměřovat výrazně více na třídění a materiálové využití odpadů. Zbývá tedy pravděpodobně pouze možnost dotace z národních zdrojů (to však asi není reálné) a zamýšlené citelné zvýšení poplatku za skládkování, které by podle dosavadních plánů mělo v první fázi činit až 100 % (následně i více) a z něhož by spalovny měly být dotovány. 

Čím větší spalovna a čím více odpadu spaluje, tím nižší jsou náklady na její provoz. Udržení spaloven komunálního odpadu v chodu je možné pouze v případě, že je zajištěn neustálý a dlouhodobý přísun odpadu ke spálení (tato zařízení jsou stavěna na dobu 20 – 30 let). To lze zařídit pouze jeho svážením i ze vzdálenějších obcí, které by se navíc k tomuto způsobu zpracování odpadu pravděpodobně musely dlouhodobě zavázat. Tím by byly ochuzeny o možnost svobodného výběru nejlepšího dodavatele služby za nejvýhodnějších podmínek. Zcela reálné problémy s nedostatkem odpadů mají nyní spalovny v Německu, ale i v některých jiných státech EU.

Hrozí také deformace zdravého konkurenčního prostředí, které by pozitivně působilo na ceny služeb. To znamená další náklady, které ponesou hlavně původci odpadů, tedy obce, jejich občané a také firmy. Ti se logicky budou ptát, komu toto zdražení prospěje, a v neposlední řadě, v čem bude ona dražší služba fakticky lepší. S vyššími poplatky za skládkování souvisí také hrozba opětovného rozšíření černých skládek. Jak už bylo řečeno, správný chod spaloven je závislý na neustálém přísunu odpadů. Často zmiňovaným argumentem mimo jiné i organizací na ochranu životního prostředí je také možné související riziko omezení třídění a recyklace, jen aby bylo co spalovat. Tento argument pak také souvisí s potřebnou minimální výhřevností spalovaných odpadů. Dalším problémem, který preference spalování před dalšími způsoby zpracování odpadů patrně přinese, je potlačení rozvoje a uplatnění dalších technologií na využití odpadů. Takových technologií, které jsou již nyní na rozdíl od nových spaloven ekonomicky uplatnitelné a smysluplné, budou vycházet z tržního prostředí, , a které nebude nutné dotovat zavedením prosazovaných vyšších poplatků za komunální služby (třídičky, kompostárny, zařízení na materiálové využití odpadů, zařízení na výrobu paliv z odpadů, apod.). 

Je pravdou, že v EU jsou některé státy, které disponují poměrně velkým počtem spaloven komunálních odpadů. Jde ovšem o ty, které jsou v rámci EU výrazně bohatší a mohou si tuto nákladově podstatně náročnější cestu, jak se vypořádat se svým odpadem, dovolit. Jejich spalovny byly navíc stavěny za podstatně příznivějších ekonomických podmínek, než jaké panují nyní v období hospodářské stagnace nebo recese. Pokud by se chtěli investoři takovýchto zařízení v ČR spoléhat na podporu státu, na daňové úlevy, na zvláštní typy poplatků, či jiné formy legislativního zvýhodňování jedné formy podnikání před druhou, hrozí, že si jako stát opět založíme na podobný problém, jaký vyvstal v oblasti fotovoltaiky. Pokud chtějí na trh vstoupit investoři s projekty nových spaloven komunálních odpadů, je to zcela v pořádku, ale spalovny komunálních odpadů by se měly začlenit do stávajícího konkurenčního boje, netlačit na změnu legislativy vedoucí k citelnému zdražení služeb a měly by fungovat jako možná, nikoliv jediná alternativa pro obce, jak naložit se svým odpadem.

Autor: Ing. Petr Havelka, ředitel ČAOH

Zdroj: ČAOH, 10.6.2013