V České republice se rozhořel spor o kvalitu pitné vody, po Svazu minerálních vod a Potravinářské komoře ČR se do přestřelky o její bezpečnost zapojil i Státní zdravotní ústav. Organizace se hádají o to, zda kohoutková voda například obsahuje pesticidy a hormony. Komora podle zdravotního ústavu záměrně zkresluje informace, nebo není dostatečně informovaná.

Podle Svazu minerálních vod je voda z vodovodu především určená k péči o tělo, k čištění předmětů, které přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem a k dalším účelům lidské spotřeby, a ne k přímému pití. Nepřekvapivě pak vyzdvihuje přednosti balených vod.

„Limity pro kohoutkovou vodu jsou méně přísné než pro vody balené a navíc může hygienik i z těchto limitů udělit výjimku. Zákazník tak v restauraci neví, co přesně pije,“ uvedla předsedkyně Svazu minerálních vod Jana Ježková. Kritikou míří na kampaň společnosti Veolia Voda, která pitnou vodu propaguje v restauracích.

Z českých měst je na tom podle Ježkové nejhůře Plzeň. „Například v Plzni je situace taková, že dvacet let stará úpravna vody, která odebírá vodu z Úhlavy, není schopná upravit deště, které splachují hnojiva z polí do Úhlavy. Taková voda, u které se prokázal výskyt pesticidů, pak teče do plzeňských domácností a restaurací. Při tom je v Plzni do projektu Čerstvá kohoutková zapojeno 18 restaurací a nabízí tak svým hostům tuto vodu,“ zmínila. Potravinářská komora navíc dala Svazu částečně za pravdu.

Do souboje mezi výrobci balených vod a dodavateli pitné vody proto nyní vstoupil Státní zdravotní ústav. Vedoucí Národního referenčního centra pro pitnou vodu Petr Pumann se pozastavil nad tím, jak může zároveň Potravinářská komora zpochybňovat kvalitu pitné vody a přitom většina výrobců používá pitnou vodu k výrobě potravin. „Jestliže to Potravinářská komora zpochybňuje a říká, že pitné vodě z vodovodu nelze v České republice důvěřovat, nepřímo tím zároveň říká, že nelze důvěřovat ani v bezpečnost českých potravin,“ uvedl Pumann.

Upozornil. Že pokud má Potravinářská komora důkazy o nebezpečnosti pitné vody distribuované veřejnými vodovody, měla by je neprodleně předat ministerstvu zdravotnictví a ministerstvu zemědělství.

„Jejich orgány by mohly začít okamžitě konat a zajistit bezpečnost pitné vody i vyráběných potravin a zabránit tak poškození zdraví spotřebitelů. Stejně jako zabránit panice, která se podle ohlasů, které dostáváme, na základě zmíněné zprávy ve společnosti šíří,“ sdělil Pumann.

Horší kvalita malých vodovodů

Problémy s kvalitou pitné vody se podle něj vyskytují, především kvůli dusičnanům, asi u dvou procent malých vodovodů. Voda je pak nevhodná pro kojence a někdy i malé děti nebo těhotné ženy, ale při celkovém hodnocení je kvalita pitné vody z veřejných vodovodů v České republice velmi dobrá a srovnatelná s vyspělými evropskými zeměmi.

„V roce 2012 byla četnost nedodržení limitní hodnoty u zdravotně závažných ukazatelů u velkých vodovodů 0,06 procenta a u malých vodovů 0,73 procenta,“ konstatoval Pumann. Výsledky rozborů pitné vody jsou podle něj vkládány do centrální databáze kvality pitné vody a jsou dostupné veřejnosti na internetových stránkách www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/monitoring-pitne-vody.