Možná budu opakovat to, co v poslední době zaznívá z mnoha úst, přesto nemohu být lhostejná k současné situaci nejen na poli zemědělském, ale i tom obchodním. Situace v mléčném sektoru se v letošním roce se značně vyostřila. Nebudu zde dlouze rozebírat, co vše za markantním propadem cen prvovýrobců stojí a že si obchodníci na této katastrofální situaci mastí kapsy, ale spíše se budu věnovat jejich důsledkům, které jen málokterému občanovi České republiky docházejí. Bohužel. A pokud už dojdou, pak se stejně těžko uchyluje ke změně v nakupovaném sortimentu či nákupu v jiném než svém oblíbeném (těžko českém) obchodním řetězci.

Situace v minulých desetiletích vedla již několikrát k vybíjení stád. Chov dojeného skotu tak snížil počet krav zhruba na polovinu. Ano, užitkovost se více než zdvojnásobila a s ní i rentabilita a konkurenceschopnost. Přesto si další vybíjení stád nemůžeme dovolit. Jak je možné, že Češi mohou být ochotni k tomuto kroku české chovatele donutit? V okolních zemích se na zrušení kvót připravili a např. Německo, Dánsko a mnoho dalších začalo budovat velkokapacitní kravíny. Dnes se mohou „pyšnit“ vysokou výrobou, kterou jsou schopni zpracovat a vyvézt. A kam? Třeba právě do České republiky, kde jsme přešťastní, že můžeme třeba jogurt koupit o korunu levněji. Svět totiž přišel na to, že velká stáda mají větší rentabilitu a mohou se snáze na trhu prosadit. A co na to Češi? Ti místo toho, že když zde máme velké chovy po desetiletí a byli jsme na konkurenční boj připraveni, je zatracují a mnohdy na ně plivou špínu. Jenže právě to se nám stává osudným.

Co bude dál? Pokud budeme i nadále kupovat zahraniční výrobky ve svých oblíbených super nebo ještě lépe hypermarketech za úžasné často až neskutečně nízké ceny, jen docílíme dalšího vybíjení českých dojnic. Kde jsou teď ochranáři? Skutečně toho chceme dosáhnout?
Jenže to ještě není konec příběhu. Chov skotu totiž neprodukuje pouze potravinu, ale i velmi cenný hnůj. A zde začíná příběh další. V Německu musí chovatelé platit za uložení a v uvozovkách prodej hnoje. A to z důvodu nadbytečného množství vyprodukovaného hnoje od přemíry krav a z důvodu nezbytnosti dodržení Nitrátové směrnice. A u nás? Každý chovatel si hnůj hýčká jako cenné hnojivo. Docílíme-li dalšího vybíjení stád, klesne nám také úrodnost půd a s ní nastane další problém nejen s dostatečnou produkcí rostlinné výroby, ale i se zachováním úrodnosti půd i pro další generace. Také obsah minerálů v surovinách bude nižší a v neposlední řadě musím zmínit také problém s vodní erozí. Dostatek organické hmoty v půdě totiž patří mezi jedno z účinných protierozních opatření. Tuto skutečnost si však jen málokterý laik uvědomí.

Proto prosím nejen za zemědělce, ale i za nás Čechy. Kupujme české potraviny! Podpoříme tím pestrost výroby v naší republice, dáme práci našim lidem, podpoříme ochranu krajiny, snížíme emise spojené s dopravou výrobků a zachováme si i národní hrdost. Buďme alespoň někdy sami sebou. Buďme Češi, Moravané, Slezané, kupujme domácí potraviny…