Snižování administrativy pro firmy není vidět, zlobí se podnikatelé

Přestože stát zavedl stovky elektronických nástrojů, převládají u nich stále dětské nemoci. Především spolu vzájemně nekomunikují a nesdílí informace. Podnikatelé tak stále stejná data musí zasílat znovu a znovu.

Zásadní snižování administrativy pro firmy a podnikatele patří k nejhlasitějším slibům politických stran před každými volbami. Když se však na konci volebního období sčítají skutečné výsledky, bývají obvykle hubené. Podobně tomu bylo i v roce 2017, kdy skončila vláda Bohuslava Sobotky. „Vláda o snižování byrokracie a papírování hovořila jen ve velmi obecných frázích a formou příslibů. Konkrétní kroky podnikatelé a živnostníci, bohužel, nepocítili,“ říká viceprezident Hospodářské komory ČR Roman Pommer.

Přestože se vláda jako celek i jednotlivé resorty tématu snižování administrativy věnovaly, podnikatelé hodnotí předchozí volební období s rozpaky. „Snižování administrativy, má-li skutečně nastat, a nemá-li se jednat pouze o marketingový výkřik, se musí uchopit systematicky a velmi důsledně. Problém je to, že doposud se vše dělá možná v dobré vůli, ale hrozně chaoticky, přeskakuje se z věci na věc, nerozlišují se priority a proces redukce není řízen seshora,“ hodnotí Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Základem skutečného snižování administrativy jsou podle něj tři oblasti: elektronizace, sjednocení a zjednodušení. Pouze pokud si v nich stát vytýčí jasné cíle, odpovědnosti a bude je plnit je na základě důsledného řízení, může podle Karla Havlíčka v oblasti snižování administrativy nastat viditelné zlepšení.

Elektronické nástroje jsou zatím popelkou

 „Elektronizací rozumíme zejména koncentraci dat na jedno místo, a to v elektronické podobě, na vzdáleném úložišti, dostupném z každého místa. To musí být přehledné, zdarma a musí to mít charakter povinností, podpůrných nástrojů a veškerých dokumentů, které stát po podnikateli vyžaduje, nebo je má v zákonné podobě. Tento nástroj je možné dále různě modifikovat na bázi nabídky elektronických přiznání, elektronického upozornění na povinnosti a dalších pracovních nástrojů,“ vypočítává Karel Havlíček.

Podobnou cestou by ke snižování administrativy přistoupily i další podnikatelské organizace. „Administrativní náročnost pomůže snížit například zavedení prvků eGovernmentu. Podporujeme mimo jiné eNeschopenky či eFaktury. Ministerstvo financí ČR i Finanční správa potvrzují, že uznávání elektronických faktur jako dokladů rovnocenných tradičním papírovým fakturám nestojí v cestě žádné legislativní a ani faktické omezení z daňového nebo účetního pohledu,“ říká Bohuslav Čížek, ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy.

Hlavní překážku zlepšení v této oblasti podle něj představuje opět stát. „Svaz průmyslu a dopravy ČR dlouhodobě podporuje, aby se elektronická fakturace využívala více, neboť to může pomoci nejen snížit administrativu, ale také chybovost. Bohužel ale státní správa eFaktury zatím příliš neakceptuje,“ upozorňuje Bohuslav Čížek.

Dalším důležitým krokem k poklesu administrativy je podle odborníků sjednocení elektronických platforem a on-li nástrojů. „Zejména ve smyslu sdílení dat, které podnikatel zasílá na úřady. Tak aby stejná data zasílal jen jednou,“ upozorňuje Karel Havlíček.

Právě opakované vyžadování shodných údajů považují firmy za jeden z největších problémů a zátěží. „Příkladem, jak snížit administrativní zátěž, by bylo odstranění duplicit výkazních povinností. Dnes požadují různé instituce od podniků stejné údaje. Tomu by napomohlo propojení systémů státní správy,“ konstatuje Bohuslav Čížek.  

Firmy zatěžuje legislativní chaos

Sjednotit by se podle podnikatelů měla i data účinnosti zákonů, které se týkají podnikatelů, ideálně do dvou termínů v roce. „Dále se jedná o sjednocení kontrolních nástrojů a návštěv u podnikatele státními úředníky, ideálně na bázi jeden resort – jedna kontrola. Tím se například sníží počet průběžných kontrol na provozovnách na polovinu,“ konstatuje Karel Havlíček.

Zjednodušení administrativy by se podle něj mělo projevit také v jasném oddělení mikropodnikatelů od klasických firem. Například na bázi fyzických osob a právnických osob nebo podle obratu či příjmů. „A těm nejmenším prudce snížit povinnosti, výměnou za paušální poplatek. Ve druhé fázi je třeba rozlišit prioritní a druhotné povinnosti a postupně je ořezávat s jasným několikaletým cílem,“ podotýká Karel Havlíček.

Dosavadní snaha státu o snižování administrativy vyšla podle podnikatelů z velké části do ztracena. „Posuny zde jsou, ale tím, že se to dělá nesystémově, nerozlišují se priority, nepracuje se napříč resorty a úřady, nesdílí se informace, tak výsledky nejsou vidět,“ podotýká Karel Havlíček. „Na jedné straně je úctyhodné, že stát má 700 on-line nástrojů pro komunikaci s občany a podnikateli, ale tím, že se nesdílí data, tak je výsledkem, že dnes na internetové platformě komunikuje se státem 15 procent obyvatel, včetně podnikatelů, zatímco v Estonsku je to 70 procent,“ porovnává předseda AMSP.

Třetina podnikatelů vidí zhoršení

Na minimální posun ve snižování administrativy ukazují i výsledky pravidelného čtvrtletního šetření mezi zhruba 150 podnikateli, které od roku 2011 dělá Svaz průmyslu a dopravy ČR spolu s Českou národní bankou. „Od té doby vidí zlepšení v oblasti administrativní zátěže jen zhruba 1 procento respondentů. Naopak zhoršení, a tedy zvýšení zátěže pozoruje každé čtvrtletí přibližně 20 až 30 procent dotázaných,“ upozorňuje Bohuslav Čížek.

Také v mezinárodním hodnocení Global Competitiveness Report podle něj pravidelně snižuje konkurenceschopnost České republiky nízká kvalita institucí, která je mimo jiné dána právě i vysokou administrativní zátěží. „Při hodnocení za období 2016 až 2017 byla jako nejproblematičtější faktor kvality institucí označena neefektivní vládní byrokracie a ihned za ní náročná daňová regulace. Teprve poté se umístila korupce, politická nestabilita nebo výše daňových sazeb,“ konstatuje Bohuslav Čížek.

Také on připouští, že některé dílčí problémy se postupně daří řešit. „Stát se formálně snaží administrativní zátěž snižovat, ale realizovaná opatření většinou neplatí plošně a pomohou jen menšímu počtu firem. Zlepšení za celou ekonomiku tedy nepozorujeme. Například v daňové oblasti naopak firmám povinnosti ještě přibyly. Narostla administrativa, časová náročnost a rizika pro firmy.“ dává Bohuslav Čížek a jako další konkrétní příklad uvádí dvojí evidenci odpadů. S podobnými absurditami se setkávají i podnikatelé v zemědělství, kteří například musí evidovat některá hospodářská zvířata třemi různými způsoby.

Celkovou situaci tedy podnikatelé nehodnotí pozitivně. „Vstup do podnikání je překážkovým během na dlouhou trať, po dosažení cílové pásky čeká podnikatele nepřehledná džungle neustále se měnících zákonů, nařízení, vyhlášek, k tomu byrokracie, nejednotný výklad platných norem, nekoncepční kontrola a někdy i bezradnost úředníků. Zákony a závazné normy se novelizují i pár týdnů po jejich vstupu v platnost. Kontrolní činnost se vyhýbá závažným proviněním, zato se vyžívá v trestání formálních malicherností,“ popisuje prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý největší nedostatky české byrokracie.  

Snižování administrativní zátěže je podle zástupců podnikatelů klíčovým tématem i pro nastupující vládu. „Je to zcela zásadní, zejména v českém prostředí. Máme zde totiž jeden milion fyzických osob – podnikatelů (OSVČ), což je s ohledem na počet obyvatel nebývalé. Tito lidé zde vytvářejí se světem nesrovnatelný fenomén, který je někde na hranici mezi zaměstnancem a byznysem. Na první pohled vypadá jako firma, ale spíše se jedná o fyzickou osobu, která vytváří drobnou službu nebo malý obchod a funguje na bázi nízkých příjmů, nicméně živí se,“ upozorňuje Karel Havlíček.

Živnostník není totéž co firma

Právě živnostníci jsou administrativními povinnostmi velmi zranitelní. „Pro tuto skupinu je podnikatelská byrokracie zátěž nejen nepříjemná, ve vazbě na to všechny povinnosti odchytit, hlídat, vyplňovat, jednat, a tak dále, ale hlavně jim bere čas na hlavní činnost, tedy služby, obchod, drobnou výrobu. Oni nemají zaměstnance ani poradce, vše musí dělat sami a tím, že tomu věnují třeba třetinu času, pak nezvládají vydělávat na živobytí. To je v důsledku nejen otravuje, obírá o čas a tím o peníze, ale rovněž stát přichází o daně z příjmů, které jsou logicky nižší,“ popisuje Karel Havlíček oboustrannou nevýhodnost byrokracie. Právě rozdíl mezi firmami a živnostníky podle něj státu stále uniká. „Malý podnikatel měří čas jinými měřítky, než manažer velké firmy.

Malému podnikateli uniká zdroj základního příjmu, zatímco manažer zvyšuje fixní náklad. To je velký rozdíl,“ zdůrazňuje Karel Havlíček.

To považují odborníci za jeden z nejdůležitějších problémů. „Zásadní je, že zátěž nedopadá na každého stejně – menší podnik nebo začínající podnikatel může mít kvůli omezené kapacitě nebo nedostatku zkušeností se splněním všech požadavků velké problémy, které se vůbec nespojují s tím, jestli dokáže nabídnout novou službu, porazit konkurenci či získat zákazníky,“ konstatuje Bohuslav Čížek.

Další velkou chybou státu je, že digitalizaci uchopil ze špatné strany. „Technologický pokrok řadu věcí zjednodušuje. Díky tomu lze nové požadavky ze strany státu na podnikatele vyřídit rychleji. Proto ale musíme být obezřetní a nenavyšovat s myšlenkou rychlého vyřízení například počet požadovaných výkazů, a snižovat tím naši konkurenceschopnost zbytečnou byrokracií,“ podotýká Bohuslav Čížek. Například elektronické, bezplatné zasílání korespondence firmám vedlo v minulých letech k explozi různých dotazníků a formulářů, které nejrůznější instituce podnikatelům zasílají.

Právě změna role státu a jeho úředního aparátu je pro snižování byrokracie klíčová. Úředníci totiž k podnikatelům stále přistupují v roli těch, kdo přicházejí trestat, namísto toho, aby jim poskytovali servis, který si podnikatelé platí ze svých daní. „Administrativu samozřejmě není možné eliminovat úplně, ale také záleží na tom, jestli stát firmám nabízí pomocnou ruku při plnění povinností a zda nabízí soukromému sektoru také kvalitní úroveň služeb,“ uzavírá Bohuslav Čížek.

Na nezájem státu o zlepšení v této oblasti ukazuje například léta přetrvávající absurdita, kdy podnikatelé zasílající dokumenty elektronicky přes datovou schránku musí poté vystát frontu na poště a obálkou zaslat papírový kolek. I přes silnou kritiku podnikatelů a firem stát nedokázal tento problém vyřešit.