Voda a další osvěžovadla z daňového pohledu

Pít se musí a v letních vedrech to platí dvojnásob.

Pitná voda

Pitnou vodou se přitom rozumí  veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření i přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čistění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob dodávání. Zákon zde odkazuje na směrnici Rady 98/83/ ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu. Za pitnou vodu se tedy považuje nejen běžná kohoutková voda, ale i balená pitná voda v PET lahvích nebo ve velkoobjemových barelech. Za pitnou vodu se naopak nepovažuje přírodní léčivý zdroj a přírodní minerální voda, o níž bylo vydáno osvědčení podle lázeňského zákona č. 164/2001 Sb.

U pitné vody je obdobný daňový příznivý režim jako u ochranných nápojů. S ohledem na zákonnou povinnost zajištění dostatku pitné vody se pro zaměstnavatele jedná o daňově plně uznatelný výdaj (náklad) a u zaměstnance není pitná voda vůbec předmětem zdanění, a tak nepodléhá ani veřejnoprávnímu pojistnému.

Ostatní nealkoholické nápoje

Všechny ostatní případy poskytování nealkoholických nápojů zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, např. čaje, ovocné džusy, limonády, minerálky, káva, horká čokoláda, nealkoholické pivo atd., jsou pro zaměstnavatele daňově neúčinné. Stanoví tak § 25 odst. 1 písm. zm) ZDP uvádějící jako nedaňový výdaj hodnotu nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti.

Kvůli této speciální výluce, kde ZDP „stanoví jinak”, proto nelze uplatnit obecné ustanovení bodu 5 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP, podle kterého se jako daňově účinné uznávají výdaje (náklady) zaměstnavatele na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

V některých případech zaměstnavatel neposkytuje zaměstnancům nealkoholické nápoje ke spotřebě na pracovišti zcela bezúplatně, ale za určitou, zpravidla velmi mírnou úplatu. Obvykle se jedná o poplatek 5 až 10 Kč za „náročnější” druhy nápojů, jako je například káva, ledový čaj nebo ovocný nápoj. Na což pamatuje poněkud delší ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP, jehož podstatou je, že hodnota nápoje se pak stává pro zaměstnavatele daňovým výdajem, a to právě do výše těchto přímo souvisejících příjmů od zaměstnanců, daňovými jsou výdaje, které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů a jsou poplatníkem zcela nebo zčásti určeny k přeúčtování jiné osobě nebo je tato osoba povinna je uhradit na základě závazku nebo jiného právního předpisu, a to jen do výše příjmů (výnosů) z tohoto přeúčtování nebo předpisu úhrady za podmínky, že tyto příjmy (výnosy) ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících; obdobně postupují poplatníci daně z příjmů fyzických osob, kteří nevedou účetnictví.

Daňově příznivější a jednodušší je pohled ze strany zaměstnance, pro kterého se jedná bez omezení o příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti a tím pádem nepodléhá ani pojistnému na sociální a zdravotní pojištění. Stanoví tak § 6 odst. 9 písm. c) ZDP osvobozující od daně z příjmů fyzických osob hodnotu nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti,

Osvobození se nevztahuje na nealkoholické nápoje, které nejsou určeny k okamžité spotřebě na pracovišti (v zaměstnání), ale které by si chtěl zaměstnanec odnést domů pro potřeby rodiny apod. V těchto případech by se jednalo o zdanitelný příjem posuzovaný obdobně jako mzda.