Terčem zastrašování jsou ale také, zejména v polední době, i majitelé lesních pozemků. Jednak jsou různými politiky (především z řad ANO) viněni z nedostatečné péče o les a současné kůrovcové kalamity, přestože malí vlastníci lesa hospodaří podle lesnických plánů, která zpracovává odborný lesní hospodář, což je svým způsobem státní úředník. Každopádně člověk, který tuto svou činnost vykonává na základě licence udělované ministerstvem zemědělství. Přesto se především malým vlastníkům lesa hrozí sankcemi. Někomu to ale, zdá se, nestačí, takže „hon na vlastníky“ je ještě podporován mediálně odrazováním lidí od převzetí lesního majetku, například v rámci dědického řízení. Na toto téma vyšel nedávno článek „Mám zdědit les, je to terno, nebo jen povinnost“ (https://finance.idnes.cz/les-dedictvi-povinnosti-08p-/viteze.aspx?c=A181010_140809_viteze_frp), jehož vyznění, čte-li jej laik, v zásadě od takového kroku budoucího privátního majitele odrazuje. A to na základě vyjádření právníka, který v článku vyčísluje povinnosti vlastníka a v závěru jako jedno z možných řešení doporučuje les prodat. Samozřejmě to může být náhoda, vzhledem k tomu ale, že článek vyšel v jednom z médií zprostředkovaně vlastněné Agrofertem (iDNES.CZ), lze to také vnímat jako příspěvek ke snahám koncentrovat roztříštěné privátní vlastnictví lesů ve prospěch velkých firem.

Filosoficky i logicky správné by přitom bylo privátní malé vlastníky, nejen zemědělské nebo lesní půdy, podporovat. Zastrašování, ať už úmyslné, nebo neúmyslné, totiž logicky ústí do stavu, kdy se bude odtrženost malých vlastníků od majetku dále prohlubovat a anonymita velkých vlastníků zvyšovat, což nepomůže především naší krajině. Ale ani ekonomice, rozvoji venkova, malému a střednímu podnikání, právnímu povědomí či budování vztahu lidí k přírodě, byť jen třeba k malému kousku vlastního lesa. Kdo k tomu učiní jakýkoli aktivní krok, měl by tak být spíše oceněn, než aby byl od něj sofistikovaně odrazován.

Petr Havel

zdroj : www:asz.cz