Tezi, podle které není třeba v zemědělství nic vymýšlet, protože vše vyřeší rozsáhlejší využívání statkových hnojiv a zvýšení stavů hospodářských zvířat, razí v poslední době především Agrární komora ČR a velké průmyslové zemědělské podniky. Samotná aplikace statkových hnojiv samozřejmě není nic proti ničemu a k tomu, aby krajina lépe zadržovala vodu, samozřejmě také přispívá. Jde jen o to, co je skutečnou hlavní prioritou. A tou je, což AK ČR nijak netají, právě zvýšení stavů hospodářských zvířat. Ani to není nic proto ničemu, kdyby ovšem za tímto návrhem nebyla především snaha o navýšení dotací, a ne už tak snaha o zlepšení stavu krajiny. Primárně jde tedy především „o prachy“. 

Až na pastevní chov přežvýkavců se totiž, a varoval před tím ještě před vstupem do EU tehdejší Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE), nedaří našemu zemědělství držet v živočišné výrobě krok s vyspělými státy EU. Receptem tak má být ještě více peněz a argumentem, především pro laickou veřejnost, snížení rizik vodní eroze. Odtrženost drtivé většiny společnosti od venkova, zemědělského podnikání a procesů probíhajících v krajině pak umožňuje, aby se líbivý, a na první pohled logický slogan, v myslích lidí ujal.

Jenže tak jednoduché to právě není. Pokud se zvýší stavy hospodářských zvířat, bude k tomu nutné pěstovat více plodin na krmné směsi, přičemž deklarovaná vyšší pestrost plodin na orné půdě není tím faktorem, který schopnost krajiny zadržovat vodu a zastavit degradaci půd prostřednictvím vodní eroze zajistí. Ukazují to i modely pracoviště Akademie věd ČR Czech Globe, podle nichž se změna osevních postupů (tedy pestřejší skladba plodin) podílí na snížení rizik eroze zhruba 10 až 15 procenty. I tak by bylo zmíněných až 15 procent dobrých, kdyby však nebyly ve hře také další faktory související s navyšováním stavů hospodářských zvířat. Například pěstování hlavní komodity pro krmiva, jako je kukuřice. A také, neboť i zvířata musí pít, zajištění vyššího objemu vody pro jejich chovy, přičemž v případě velkochovů se potřeba vody počítá na stovky cisteren. Pozitiva pestřejší skladby plodin tak mohou být snadno přebita negativy z rozšíření ploch kukuřice a nutnosti zajistit dostatečné zdroje vody pro takové chovy, pro něž ani dnes dostatečné zdroje v samotné přírodě nejsou. Tedy distribucí vody odjinud.

Pestrost přitom skutečně řešení, a to zásadní (ale také samozřejmě ne jediné), představuje. Ne ale pouze pestrost pěstovaných plodin, ale pestrost krajiny jako takové. Tedy nové, četnější a plošně rozsáhlejší krajinné prvky či nové, četnější a rozsáhlejší drobné vodní plochy. Což je – a bez požadavků na nějaké další státní dotace, i záměrem letos nově vyhlášeného programu Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) s případným názvem „Pestrá krajina“. Právě přes rozmanitou a členitou krajinu vede cesta ke zvýšení retenční schopnosti půd, ale i ke snížení zatíženosti povrchových a podzemních zdrojů vody chemií používanou v zemědělství, neboť terénní překážky fungují také jako přirozený přírodní filtr. To je doslova v zájmu všech, zatímco navýšení počtu hospodářských zvířat, byť je žádoucí, je přece jen především v zájmu chovatelů, a zejména pak některých.

zdroj:www:asz.cz