Voda by se mohla odpařovat z jezírek, mokřadů, listů stromů. Ty ale v intenzivně využívané zemědělské krajině chybí. Aby se voda v území udržela, potřebujeme podle něho vytvářet travnaté pásy, meze, louky, mokřady. Pokud chybí, dochází k rychlému odtoku vody a tím i erozi. Voda odtéká do řek a potoků a splachuje s sebou úrodnou zem s vysokým obsahem živin.

Pitek je jedním z kritiků klasického velkoplošného hospodaření, které se zaměřuje na co největší výnos bez zohlednění funkcí krajiny, které zabraňují erozi půdy, umožňují zadržení vody a tlumí změny teploty. Na diskuzi moderované Ladislavem Mikem v Brně v rámci festivalu Ekofilm měl příležitost vyjádřit svůj nesouhlas před náměstkem ministra zemědělství Alešem Kendíkem a zástupcem Agrární komory Janem Doležalem. „Není nadále možné provozovat industriální velkoplošné hospodaření na obrovských polích za výrazného využití chemie. Zemědělství má jít směrem rodinných farem s pestrou produkcí, kde sedláci při svém hospodaření udržují a zlepšují mimoprodukční funkce půdy a krajiny. A zadržování vody je tou funkcí nejdůležitější,“ shrnuje Daniel Pitek své výhrady. Pitek sám na svém hospodářství kolem Milešovky vytvořil desítky tůní a rybníků, z náletů mezi poli nechává vyrůst remízky a usiluje o vytvoření pestré škály prostředí.

Stát dává zemědělcům na podobnou péči o krajinu peníze, protože uznává, že na nich majitel půdy nezbohatne. Na polích to ale téměř nikde není vidět – letošní léto proběhla sklizeň v červenci a poté slunce pálilo do vyprahlé obnažené půdy. Ke kritice se připojil i biolog, politik a moderátor debaty Ladislav Miko. „Měli jsme problém najít příklad pěstování meziplodin do dokumentu o krajině. Ale neříkejte mi, že to nejde. Třináct let jsem žil v Belgii a tam jsou meziplodiny na polích všude,“ reagoval Miko na pokus o obhajobu současného hospodaření.

Zdroj: Ekolist.cz