Právnické osoby zapsané do obchodního rejstříku musí zapsat svého skutečného majitele do 1. ledna 2019; ostatní právnické osoby zapsané do dalších veřejných rejstříků pak musí svého skutečného majitele zapsat do 1. ledna 2021.

Od 1. ledna 2018 nabyla účinnosti zbylá ustanovení novely zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, označovaného někdy také jako AML zákon. Ustanovení vstupující v účinnost uvedla v život tzv. evidenci skutečných majitelů právnických osob, která slouží k evidenci fyzických osob, které mají faktický či právní vliv na právnickou osobu povinnou tyto fyzické osoby do evidence nahlásit. Do evidence mají přístup vybrané orgány státní moci včetně obcí při provádění kontroly v oblasti čerpání dotací, nikoliv však v otázkách spojených s veřejnými zakázkami, jako tomu je na Slovensku.

Právnické osoby vlastněné či zřizované obcí zapíší do evidence skutečných majitelů svého ředitele v případě příspěvkové organizace, jednatele v případě společnosti s ručením omezeným či například představenstvo u akciové společnosti.

Co je evidence skutečných majitelů?

Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění účinném od 1. ledna 2018 (dále také jen „rejstříkový zákon“), zřizuje evidenci skutečných majitelů k 1. lednu 2018. V podrobnostech viz § 118b a násl. rejstříkového zákona.

Evidence skutečných majitelů je informačním systémem veřejné správy, do kterého se zapisují zákonem vymezené údaje o skutečných majitelích. Evidence je neveřejná a je vedena rejstříkovými soudy. Evidováni jsou skuteční majitelé (1) právnických osob zapsaných do veřejného rejstříku podle rejstříkového zákona a skuteční majitelé (2) svěřenských fondů zapsaných do evidence svěřenských fondů.

Mimo režim veřejných rejstříků podle rejstříkového zákona existuje v ČR ještě 5 dalších rejstříků: (1) rejstřík veřejných výzkumných institucí, (2) rejstřík školských právnických osob, (3) rejstřík registrovaných církví a náboženských společností a dalších právnických osob, (4) rejstřík honebních společenstev a (5) rejstřík politických stran a politických hnutí. Na všechny právnické osoby zapsané do těchto rejstříků se vztahuje povinnost mít informace o svém skutečném majiteli, nicméně není stanovena povinnost zapisovat tyto údaje o skutečném majiteli do těchto speciálních rejstříků ani do evidence skutečných majitelů.

Je třeba zdůraznit, že evidence není veřejným rejstříkem ve smyslu rejstříkového zákona. To mimo jiné znamená, že se na ni neuplatní režim známý pro veřejné rejstříky. Není zde režim materiální publicity, právo podat návrh na zápis má pouze zapsaná osoba nebo svěřenský správce, nevede se rejstříkové řízení, nejsou stanoveny přímé sankce za nesplnění povinnosti k zápisu atd.

Kdo je skutečný majitel?

Pojem skutečného majitele vymezuje zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v aktuálně platném znění (tzv. „AML zákon“), a to konkrétně ve svém § 4 odst. 4. Materiální definice skutečného majitele je následující:

Skutečným majitelem se rozumí fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.

Skutečný majitel (anglicky „beneficial owner“) je tedy vždy člověk, fyzická osoba. Jde o člověka ve specifickém postavení k určité právnické osobě (či ke svěřenskému fondu). Za skutečného majitele lze obecně označit toho, kdo již nemá nikoho dalšího nad sebou a kdo zásadním způsobem řídí činnost právnické osoby, a/nebo z její činnosti profituje. Skutečným majitelem tak typicky je ten, kdo vlastní významný podíl na entitě nebo je příjemcem významného podílu jejích výnosů.

Určení skutečného majitele je úkolem každé právnické osoby (či svěřenského fondu). Je tedy na právnické osobě, respektive na členech jejích orgánů, aby skutečného majitele identifikovali. Tato povinnost plyne z § 29b odst. 1 AML zákona:

Právnická osoba vede a průběžně zaznamenává aktuální údaje ke zjištění a ověření totožnosti svého skutečného majitele včetně údajů o skutečnosti, která zakládá postavení skutečného majitele či jiného odůvodnění, proč je tato osoba považována za skutečného majitele.

Způsob identifikace skutečného majitele se může lišit s ohledem na právní formu právnické osoby, u níž se skutečný majitel zjišťuje. Hledání skutečného majitele pak může být složitější u těch subjektů, které jsou součástí nějaké širší struktury.

AML zákon stanovuje určitá vodítka, indikátory (srov. jeho § 4 odst. 4), podle kterých lze při identifikaci skutečného majitele postupovat. Vždy je však třeba mít na paměti, že cílem je identifikovat skutečného majitele ve smyslu jeho materiální definice tj. toho, kdo má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě (či svěřenském fondu). Indikátory samy o sobě skutečného majitele neoznačují. Např. disponování s určitým podílem na hlasovacích právech může na pozici skutečného majitele poukazovat, nemusí ji však nezbytně zakládat. Indikátory nicméně zachycují s přihlédnutím k jednotlivým právním formám typové či obvyklé případy, které zakládají postavení určité fyzické osoby jako skutečného majitele. Ve vztahu k jednotlivým skupinám právnických osob (a právních uspořádání) lze uvést následující.

• Obchodní korporace

U obchodních korporací je indikátorem pozice skutečného majitele to, že daný člověk

1. sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %,
2. sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě ovládá osobu uvedenou v bodě 1, nebo
3. má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace.

Uvedené ukazatele jsou využitelné zejména v situaci větvící se struktury s více subjekty v řetězci, kde jedna společnost má podíl na jiné a ta na další atd. Ve snaze vypátrat skutečného majitele se lze zaměřovat vždy na podílově dominantní společnost a dále zkoumat její strukturu (společníků či akcionářů).

Nelze-li pomocí uvedených indikátorů identifikovat konkrétní fyzickou osobu jako skutečného majitele, případně není-li takto určená osoba skutečným majitelem ve smyslu materiální definice, zapíše se jako skutečný majitel člen statutárního orgánu dané právnické osoby (nebo zástupce právnické osoby, která je členem statutárního orgánu při výkonu funkce v dané osobě, anebo osoba v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu).

Příkladem obchodní korporace, u které obvykle nelze zjistit skutečného majitele či skutečného majitele vůbec nemá, může být typicky kótovaná akciová společnost s rozptýlenou akcionářskou strukturou nebo bytové družstvo s vysokým počtem členů.

• Spolek, obecně prospěšná společnost a společenství vlastníků

U těchto právnických osob je indikátorem pozice skutečného majitele to, že daný člověk

1. disponuje více než 25 % jejích hlasovacích práv nebo
2. má být příjemcem alespoň 25 % z jí rozdělovaných prostředků.

Nad rámec zákonných ukazatelů skutečného majitele se lze v případě uvedených, obvykle neziskových právnických osob domnívat, že velmi často vůbec skutečného majitele ve smyslu materiální definice mít nebudou. V takovém případě se do evidence skutečných majitelů jako skutečný majitel zapíše (podobně jako u obchodních korporací) obvykle člověk, který je členem (či zástupcem člena – právnické osoby) statutárního orgánu dané právnické osoby. To neznamená, že např. spolek nemůže mít skutečného majitele ve smyslu materiální definice; takové případy však nejsou pravidlem.

Uvedené se uplatní také ve vztahu k dalším právnickým osobám vedeným ve spolkovém rejstříku – pobočné spolky, zahraniční spolky, pobočné spolky zahraničních spolků, zájmová sdružení právnických osob, odborové organizace, mezinárodní odborové organizace, organizace zaměstnavatelů a mezinárodní organizace zaměstnavatelů.

• Právnické osoby veřejnoprávní povahy zapisované do veřejného (obchodního) rejstříku

V případě právnických osob veřejnoprávní povahy se lze domnívat, že u některých z nich je identifikace skutečného majitele ve smyslu materiální definice z principu nemožná. V případě subjektů existujících a fungujících ve veřejném zájmu se tedy typicky zapíše jako skutečný majitel člověk, který je členem (či zástupcem člena – právnické osoby) statutárního orgánu dané osoby.

• Ústav
• Nadace a nadační fond
• Svěřenský fond nebo zahraniční svěřenský fond