Váš příspěvek v nedávno publikované české verzi Atlasu půdy pojednává o přínosech ekologického zemědělství. Je možné, aby v budoucnu celý zemědělský sektor přešel do ekologického režimu?

České i evropské zemědělství bude muset dříve či později na ekologické hospodaření nebo na něco mu podobného přejít, aby udrželo úrodnou a zdravou zemi, kterou potřebuje. Možná to nebude biozemědělství, jak ho známe dnes, ale bude obsahovat jeho důležité prvky – péči o půdu, živou krajinu, podporu života v krajině, starost o vodu a podobně. S výnosy pravděpodobně velký problém nebude, protože úroda v ekologickém zemědělství roste. Pokud se podíváme na hektarové výnosy, tak v řadě odvětví nemá ekologické zemědělství daleko od konvenčního, a jestli budou intenzivní velkofarmy dál destruovat vlastní půdu, jejich výroba se začne snižovat. Navíc je tu velká nadprodukce potravin.

Jaký tvoří ekologické zemědělství podíl v porovnání s tím konvenčním?

Loni u nás každý průměrný den včetně víkendů přešlo na ekologické zemědělství asi 1,25 farmy, jde to tedy hodně nahoru. Přesto ale v řadě odvětví – typickým příkladem je právě zemědělství na orné půdě – ekologické zemědělství teprve začíná a ještě nějakou dobu mu bude trvat, než se dostane na úroveň intenzivního. Chybí mu celá infrastruktura, která je na zemědělství navázaná – logistika, zpracování, vazba mezi produkcí a obchodem nebo třeba odbytové organizace a schopnost zajistit dodávky ve velkém.

Velké zemědělské podniky se tedy snaží přecházet na zelené alternativy?

Velkofarma je pro většinu lidí v Česku synonymem devastace a často tomu tak skutečně je. Velkopodnikový model českého zemědělství v posledních 25 letech například vážně poškozuje půdu, a tudíž budoucí výnosy samotných farem. Na druhé straně, když se bavíte s farmáři, tak vidíte, že velká část z nich si začíná uvědomovat, že péče o ornici a vodu je pro ně samotné hodně důležitá. Hledají proto řešení, jak zapracovat do provozu farmy dílčí prvky, které pomůžou pečovat o zemi, oživí okolní krajinu a zajistí dlouhodobou udržitelnost podniku.

Jak dlouho toto téma mezi zemědělci rezonuje?

Hodně tomu přispěla série suchých roků. Paralelně s nimi, a vlastně separátně, se u nás také rozeběhla velká konverzace o péči o půdu a její ochraně před erozí. Z našich polí ročně odtéká ornice, která by naplnila dva miliony sklápěcích tatrovek. Před několika lety začala vznikat nová legislativa, je tady návrh protierozní vyhlášky, na kterou by před pěti nebo deseti roky nejspíš nikdo ani nepomyslel. K tomu se přidává zájem o roli a význam živé přírody v zemědělství. Všude v Evropě jsme svědky kolapsu populací hmyzu, o kterém se psalo již před patnácti lety, ale zajímali se o to pouze vědci a ochránci přírody. Teď se o něm hovoří i v zemědělství, především kvůli opylovačům, s jejichž úbytkem jsou spojené vážné důsledky.

Začíná se o problém zajímat i veřejnost?   

Začali jsme si uvědomovat problémy, které léta stály na okraji pozornosti. Kolapsu hmyzu si první všimli vědci na základě svých sofistikovaných sčítání a transektů.  Ale teď například každý vzpomíná, jak ještě před třiceti lety, když projel v autě několik desítek kilometrů středoevropskou krajinou, měl čelní sklo skoro zalepené hmyzem. Dneska bude úplně čisté. Při téhle vzpomínce se spousta lidí bacila do hlavy a řekla – no jo, vlastně.

Na polích vznikají pesticidové koktejly

Vraťme se teď zpět k ekologickému zemědělství, pro které je charakteristické především to, že nevyužívá pesticidy. Co vlastně pesticidy půdě způsobují?

Pesticidy mají trojí dopad, který je pro nás důležitý. Jednak hubí organismy v krajině, což se projevuje v celém potravním řetězci – začíná to úbytkem čmeláků nebo jiného užitečného hmyzu a končí tím, že v zemi, kde se ještě ve 30. letech každý rok ulovilo 2,5 milionu koroptví, jich dnes dohromady žijí nižší desítky tisíc. Drasticky klesají populace běžných ptáků, jako jsou třeba skřivani. Pesticidy totiž vyhubí hmyz a zvířata pak nemají co konzumovat. Z krajiny tedy mizí důležitá pojistka pro případy, kdy se přemnoží škůdci a pesticidy to přestanou zvládat. Někteří škůdci se navíc stávají vůči pesticidům imunními.

Za druhé, pesticidy se projevují na kvalitě a množství půdní fauny. Když porovnáte vedle sebe ležící pole v ekologickém zemědělství a pozemek, kde se provozuje intenzivní hospodaření, tak na ploše v ekologického zemědělství žije pětkrát více žížal. Projevuje se to samozřejmě na úrodnosti půdy a je to jeden z důvodů, proč se ekologickému zemědělství daří postupně zavírat nůžky mezi ním a intenzivní produkcí. Má prostě zdravější ornici.

A za třetí, když se kontaminuje celý potravní řetězec, tak to samozřejmě platí i pro tu část, která vede k nám. Vznikají zdravotní rizika, o kterých zdaleka nevíme všechno, ale čím víc je poznáváme, tím jsme znepokojenější. Dlouhá léta se měřila rizikovost jednotlivých druhů pesticidů. Nyní zjišťujeme, že koktejly několika různých pesticidů, které se v zemědělství používají, účinkují jinak než jednotlivé látky a rizika často významně násobí. Při testování rizik po jednotlivých látkách a jsme měli pocit, že je všechno v pořádku, protože jsme byli hluboko pod bezpečnými limity pro jednotlivé chemikálie. Jak ale dokázal i nedávný test MF Dnes, který na pesticidy zkoumal prodávaná jablka, v ovoci běžně bývá mix několika aktivních látek.

Čím pesticidy nahradit, abychom nemuseli čelit rizikům, která s jejich používáním souvisí?

Prvním řešením je ekologické zemědělství jako takové. Druhým budou různé postupy, které umožňují pesticidy používat, ale v mnohem menším množství, a u nás mají už docela silnou tradici. Integrovaná produkce dokáže významně srazit spotřebu pesticidů. A hodně zajímavě začíná vypadat nasazení nových technologií při aplikaci pesticidů. Umělá inteligence, robotizace a práce s megadaty by mohla umožnit dál pesticidy používat, ale v cílených lokálních dávkách, namísto plošných aplikací v konstantním množství na celý půdní blok. Může to snížit naši závislost na agrochemikáliích.

Co dalšího kromě pesticidů působí na půdu negativně?

Musíme uvažovat i o syntetických hnojivech. V zemědělství prakticky nahradila dávky fosforu, dusíku a dalších klíčových živin, které půdě předtím dodával hlavně statkový hnůj. Syntetická hnojiva umožnila dnešnímu intenzivnímu zemědělství vysokou produkci. Ale zároveň významně přispívají k plíživému poškozování půdy. Velké množství živin ze syntetických hnojiv navíc nezůstává v polích, nýbrž odtéká do řek, a dneska jsou nejdůležitějším důvodem znečištění vody u nás.

Dalším problémem je samotná struktura českých zemědělských pozemků. Velká část podniků u nás vznikla restrukturalizací jednotných zemědělských družstev, která pracovala na enormních plochách, a toto dědictví si z nich odnesly. Jinak jsou na tom malé rodinné farmy, které se vrátily ke staré restituované půdě, a tudíž je pro ně daleko snadnější pečovat o zdravou ornici. Velké podniky jsou samozřejmě mnohem náchylnější k erozi, používají těžkou mechanizaci, která přispívá společně se syntetickými hnojivy ke ztužování půdy. Právě velké podniky jsou místem, kde je celý fenomén degradace zemědělské půdy a eroze nejsilnější.

Zemědělci potřebují při péči o půdu pomoc od státu

Půda je neobnovitelným zdrojem. Může se stát, že ji v dohledné době vyčerpáme?

Můžeme ji postupně krok po kroku degradovat a snižovat její úrodnost. Zemědělskou půdu v budoucnu mít budeme, ale reálně hrozí, že bude méně plodit.

Kdo má být hlavním aktérem, který se bude o ochranu půdy starat? Má to být stát, který třeba přijme novou legislativu?

Samozřejmě to vždy musí být zemědělské podniky. Oni jsou ti, kdo na půdě hospodaří a kdo dělá praktická rozhodnutí, která se podepisují na úrodnosti či množství organické hmoty v půdě. Koneckonců je to jejich půda a jejich budoucí prosperita.

Zároveň ale potřebují významnou pomoc od státu, a to ve dvou směrech. Za prvé, dotačnímu systému je starost o půdu často lhostejná, takže ekonomika může tlačit zemědělce k rozhodnutím, která pro ni nejsou prospěšná. Za druhé, subvenční programy měly zemědělským podnikům proaktivně pomáhat s investicemi do lepší péče o půdu a do přípravy na sušší krajinu.

Docela zajímavé je, že se v posledním době začíná objevovat třetí hráč, jehož starost to vlastně není, a tím jsou obce. Čím dál častěji slyšíte stížnosti starostů, že eroze půdy vede k místním povodním a zaplavování obcí bahnem, protože z polí stéká velké množství vody. A chtějí s tím něco dělat, i když to primárně není jejich úkol.

Jsou dotace v současné době nastaveny tak, aby podporovaly ochranu půdy? Nebo je potřeba razantních změn?

Potřebovali bychom, aby dotace nesloužily jenom k rozdělování prostředků a podpoře zemědělství, ale aby platily za péči o přírodní zdroje a oživování venkova. V prvním kroku by to znamenalo významně posílit pravidla, která musí zemědělci dodržovat, aby dotace dostali.

Jak podle Vás řešit erozi, která postihuje ČR?

Způsobem hospodaření na orné půdě a rozčleněním polí zelenými plochami, které budou sloužit jako bariéry odtoku půdy. Půdě by prospěl návrat organické hmoty, která pomáhá zachycovat vodu. Její nedostatek přispívá k úbytku půdní fauny důležité pro úrodnost. Organická hmota zároveň slouží jako lepidlo, které drží půdní částice u sebe. Pokud tedy v půdě chybí, významně to přispívá k erozi.

Dříve či později také bude muset začít velmi seriózní konverzace o tom, jestli součástí pravidel pro zemědělské dotace nemá být omezení velikosti půdního bloku. U nás se standardně hospodaří na obrovských polích, a to není dlouhodobě udržitelné. Asi se neobejdeme bez nastavení nějakého limitu, pravděpodobně v řádu desítek hektarů.

Jaké jsou další negativní důsledky hospodaření na velkých půdních blocích?

Jsou náchylnější k erozi a hůř zadržují vodu. Jsou také možná hlavním důvodem, proč z krajiny mizí život. Máme model intenzivní orné půdy od silnice k silnici a v krajině nezbyl žádný prostor pro zeleň a potažmo pro drobnou přírodu, která je zároveň velmi důležitá pro samotné zemědělství, protože opyluje nebo hubí škůdce.

A co letošní sucho? Jak se projevilo na kvalitě půdy?

Máme sklon separátně mluvit o suchu a o degradaci půdy, ale ve skutečnosti spolu tato témata velmi úzce souvisí. Krásně se to dá vidět na ubývání organické hmoty. Je nejdůležitějším příznakem snižování úrodnosti české ornice, ale zároveň významně přispívá k tomu, že půda hůře zadržuje vodu. Máme tudíž problém s nedostatkem vláhy, zejména v suchých letech. Česká informační agentura životního prostředí odhaduje, že zdravá zemědělská půda by u nás byla schopná zadržovat o 40 procent více vody, než dokáže nyní, což by úplně změnilo situaci, ve které se zemědělské podniky ocitaly v suchých měsících.

Když se bavíme o suchu, mluvíme hlavně o tom, jestli je dost vody v řekách a jestli máme přehrady. Sebevětší počet přehrad a rybníků nepomůže v tom, aby bylo vlhko v půdě na poli, odkud voda dávno odtekla.

Zdroj: Euractiv.cz