Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.

U zapojených porostů na vyšší hladině hnojení je předpoklad škodlivého výskytu chorob: padlí pšenice, feosferiové skvrnitosti pšenice (braničnatky plevové) a septoriové skvrnitosti pšenice (braničnatky pšeničné),hnědé rzivosti pšenice (rzi pšeničné) a dalších. Rozvoj chorob v porostech bude zvláště záležet na dalším průběhu počasí. Proveďte kontrolu zdravotního stavu porostů a u náchylných odrůd je podle potřeby ošetřete proti zjištěným chorobám a škůdcům, případně i proti plevelům (pcháč oset, šťovíky aj.).

Padlí pšenice (padlí travní; Blumeria graminis) je rozšířeno ve všech oblastech pěstování obilnin. Silné napadení se může projevit při teplém a relativně suchém jarním počasí. Napadení podporuje vysoká vzdušná vlhkost, ale ne déšť, dále teploty mezi 18 a 20 °C a střídání teplých a vlhkých dnů. Kritická fáze ozimé pšenice je ve fázi sloupkování. Vyšší škody způsobuje zejména při vyšších dávkách dusíku. V klasech padlí vytváří vstupní bránu jiným patogenním houbám (braničnatkám, fuzáriím).

Braničnatky (Septoria spp.) jsou fakultativní parazité, kteří snadněji kolonizují starší odumírající pletiva.V posledních letech zaznamenáváme vyšší škodlivost septoriové skvrnitosti pšenice (braničnatka pšeničná;Septoria tritici),a to již od období obnovení jarní vegetace ozimé pšenice. Významné zdroje infekce jsou v posklizňových zbytcích. Mezi hostitelské rostliny této choroby se řadí i žito a některé trávy. Jedná se o chorobu, která napadá listy, stébla i klas. Spory se šíří odstřikujícími kapkami ze spodních listů na horní. Infekci podporují časté dešťové srážky během metání a používání vyšších dávek regulátorů na zkracování stébla, oddálení zrání (pozdě aplikované strobiluriny) i použití vyšších dávek dusíku. Silný rozvoj napadení je často na porostech předtím mechanicky poškozených (i popálených listovými hnojivy). Stárnoucí listy jsou vždy více napadány a slouží jako zdroj infekce pro další postup epidemie směrem k praporcovému listu a klasům.

Fungicidní ochrana se provádí podle signalizace nebo při ohrožení od BBCH 37 (objevení se posledního listu) do BBCH 51(začátku metání). Prahy škodlivosti:12 % listů s pyknidami; pšenice ve fázi 37 BBCH (listy F-5 a F-4), 43 BBCH (listy F-4 a F-3), 51 BBCH (listy F-3 a F-2).Při časném infekčním tlaku se ošetření doporučuje již od BBCH 32 (od 2. kolénka).

Pyrenoforová skvrnitost pšenice (helmintosporiová skvrnitost; DTR; Pyrenophora tritici-repentis) škodí zejména v porostech ozimé pšenice, tritikale (méně žita a některých druhů trav). Symptomy na listech pšenice jsou na první pohled velice podobné symptomům braničnatky pšeničné a plevové. DTR se od obou braničnatek liší tím, že nevytváří na listech pyknidy a skvrny mají typickou světlehnědou barvu s chlorotickým okrajem a s tmavohnědým středem. Ve střední části listu se často vytváří černohnědá skvrna, na které jsou i pomocí lupy identifikovatelné skupiny konidioforů. Choroba se šíří postupně od spodních listů k vrchním. Nejdříve se napadení zpravidla objeví na listech rostlin v kolejových řádcích. K primární infekci listů dochází na krátké vzdálenosti v období dubna až května askosporami uvolněnými z napadených zbytků slámy. V pozdějším období dochází k sekundární infekci konidiemi z primárně napadených listů i na větší vzdálenosti. Masivní napadení praporcových listů nastává za dešťů v období nalévání zrna. Výskyt choroby v porostu podporuje pěstování pšenice po pšenici, mělké zapravení posklizňových zbytků, pěstování náchylných odrůd, přítomnost pýru jako hostitelské rostliny. Pravděpodobnost škodlivého výskytu zvyšuje déletrvající období dešťů koncem sloupkování.

Účinná fungicidní ochrana musí být zahájena dle aktuálního výskytu včas na počátku šíření infekce – v době tvorby konidií v růstové fázi BBCH 34–39 (na konci sloupkování), nejpozději do BBCH 61 (počátek kvetení).

Silnější výskyty kohoutků jsou podporovány sušším a teplým počasím v době kladení vajíček a závisí do jisté míry i na přítomnosti různých predátorů a entomopatogenních hub. U ozimé pšenice se ve fázi sloupkování (BBCH 32–37) orientačně zjišťuje počet vylíhlých larev. Škodlivost dospělců nebývá tak významná a ošetření proti dospělcům se nedoporučuje.

Ošetření se provádí v době, kdy je 50 % a více vylíhlých larev z vajíček, při výskytu více než 0,4–0,7 (podle citlivosti odrůd) vajíček a larev na odnož. Vyšší polní odolnost před napadením kohoutky mají úzkolisté odrůdy s tuhými listy a odrůdy s vyšším počtem trichomů na jednotku plochy.

Padlí pšenice

Braničnatky (septoriová skvrnitost) na pšenici

Pyrenoforová skvrnitost pšenice (DTR)

Kohoutek modrý

Kohoutek černý

V porostech ozimého ječmene se mohou v různé míře vyskytovat kupky padlí ječmene případně projev superrezistence vůči této chorobě, síťovitá skvrnitost ječmene(hnědá skvrnitost ječmene)a také i spála ječmene(rynchosporiová skvrnitost). U citlivých odrůd sledujte výskyty chorob a včas proveďte ošetření registrovanými fungicidy.

Spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost; Rhynchosporium secalis) napadá především ozimý ječmen, vyskytuje se však také na jarním ječmeni, žitu, tritikale a některých druzích trav. Odrůdy mají k chorobě různou citlivost. Houba přežívá ve formě trvalého mycelia na napadených posklizňových zbytcích, popřípadě je možný i přenos osivem. Houba přezimuje i na dalších ozimých hostitelích a travách. Obecně výskyt a šíření choroby podporují vydatnější srážky a chladnější počasí mezi 15 až 20 °C. Choroba se však může začít šířit již od 4 °C! K chorobě mají odrůdy různou citlivost. Infekce se šíří sporami v rozstřikujících se dešťových kapkách padajících z listu na list.

Širokospektrální fungicidy na bázi triazolů účinkují na spálu ječmene velmi dobře a hlavní časové období ošetření spadá do sloupkování až objevení se praporcového listu.

Ošetření proti plevelům můžete provádět většinou již od začátku odnožování, kdy se účinně zničí vzcházející plevele i nižšími doporučenými dávkami herbicidů.

U ploch zaplevelených pcháčem rolním vyčkejte až na vytvoření listové růžice pcháče, případně proveďte opravné ošetření herbicidy: Agritox 50 SL, Dicopur M 750, Emcee,  Mustang, Biplay SX, Express 50 SX, Nuance aj. spolu s fungicidním ošetřením.

U zažloutlých, „zamazaných“ porostů podpořte rozvoj kořenů přihnojením ledkem (nejlépe vápenatým) a aplikací antistresorů: Albit, Altron Silver, Asahi SL, Atonik, Energen Aktivátor, Hergit, Synergin, Sunagreen aj. i na eliminaci stresu z nízkých nočních teplot.

Padlí ječmene (padlí travní; Blumeria graminis) je nejčastěji se vyskytující chorobou jarního ječmene, i když míra škodlivosti v jednotlivých letech kolísá. Silné napadení padlím možno očekávat při teplém a relativně suchém jarním počasí. Napadení podporuje vysoká vlhkost (ale ne déšť), teploty mezi 18 až 20°C a střídání teplých a vlhkých dnů. Výskyt padlí travního poškozuje ječmen během celé vegetace, avšak největší výnosové ztráty jsou při časném napadení již v průběhu odnožování. U citlivých odrůd jarního ječmene může časná infekce silně omezit počet produktivních odnoží.

Ochrana spočívá ve vyloučení pěstování jarního ječmene po ozimém nebo v jeho blízkosti. Nevysévat jarní ječmeny příliš pozdě. Případné ošetření seobvykle provádí již od BBCH 30 (počátek sloupkování) fungicidy: Atlas, Rondo, Talius, Leader,Corbel aj. a také přípravky na bázi síry povolené i pro ekologické zemědělství: Kumulus WG, Sulfolac 80 WG, Sulfurus aj.

Původce síťovité skvrnitosti ječmene(hnědá skvrnitost; Pyrenophora teres) přezimuje na posklizňových zbytcích, výdrolu a na ozimém ječmeni. Je to choroba přenosná osivem, proto zdrojem infekce může být i nemořené (nedokonale namořené) osivo. Primární infekce je tedy jak z osiva, tak i z půdy (BBCH 10–30). Při klíčení v infikované obilce mycelium prorůstá do klíčku a při zasažení jeho vrcholu napadený klíček odumře. V rostlinách, které pokračují v růstu, mycelium prorůstá do spodních listů a tvoří na jejich horní straně hnědé síťovité pásky (net typ) nebo vřetenovité skvrny (spot typ). Odtud se choroba šíří konidiemi na horní listy (sekundární infekce) – BBCH 31–59. Při intenzivním projevu choroby dochází k usychání listů od špiček směrem k bázi. Rozvoj choroby podporují husté porosty a bohaté srážky. Při časné epidemii může dojít k redukci počtu odnoží, při pozdním napadení horních listových pater může dojít i k významnému poklesu výnosu snížením HTS. Silnější výskyty této choroby lze očekávat v chladnějších a vlhčích letech, zejména u odrůd, které jsou rezistentní vůči padlí. Také vyšší dávky dusíkatých hnojiv podporují větší napadení ječmene. Mezi registrovanými odrůdami jsou určité rozdíly v odolnosti, žádná z nich však není plně rezistentní.

Ochrana spočívá v izolační vzdálenosti ozimého a jarního ječmene a v ošetření fungicidy ve druhé polovině vegetační doby. Fungicidy na bázi strobilurinů je nutno aplikovat preventivně v druhé polovině vegetační doby a triazoly již při počátku napadení!

Spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost; Rhynchosporium secalis) ve větší míře napadá porosty jarních ječmenů za chladnějšího počasí s bohatými srážkami. Infekce se šíří sporami v rozstřikujících se dešťových kapkách, padajících z listu na list.

Ochrana spočívá v izolační vzdálenosti ozimého a jarního ječmene, ve výsevu odolnějších odrůd a ošetření fungicidy. Riziko zvyšuje vysoké zastoupení ozimého ječmene v osevním postupu.

Za teplého počasí mohou na jarním ječmeni ohniskově škodit i kohoutci. Ošetření se provádí v době, kdy je 50 % a více vylíhlých larev z vajíček, při výskytu více než 0,4 vajíček a larev na jednu odnož.

Pcháč rolní v jarním ječmeni

Padlí ječmene

Síťovitá (hnědá) skvrnitost ječmene

Spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost)

Larva kohoutka na ječmeni

V rizikových oblastech, kde jsou obilniny napadeny virem žluté zakrslosti ječmene (BYDV), věnujte zvýšenou pozornost (zejména u později setých porostů ječmenů) i výskytu obilních mšic a v případě potřeby porosty včas ošetřete přípravky: Danadim Progress,Nurelle D,Pirimor 50 WG,Proteus 110 ODnebo některým pyretroidem: Alfametrin, Buldock 25 EC, Cyperkil Max, Decis Mega, Fury 10 EW, Karate se Zeon tech. 5 CS, Markate 50, Nexide, Rapid, Rafan Max, Sumi-Alpha 5 EW, Vaztak Activeaj. Aktuální informace o situaci a prognóze vývoje letové aktivity mšic, jsou uváděny v Aphid Bulletinu, jenž pravidelně vydává ÚKZÚZ na svých internetových stránkách: http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/skodlive-organismy/aphid-bulletin/

Mšice na obilí

Bílá hniloba řepky(hlízenka obecná;Sclerotinia sclerotiorum) působí významné výnosové ztráty předčasným nouzovým dozráváním rostlin – šešule předčasně pukají, snižuje se HTS a klesá i obsah oleje. Riziko napadení zvyšuje vysoká koncentrace řepky v osevním sledu a vlhké polohy. Intenzitu napadení zvyšuje teplé a střídavě vlhké počasí před a během květu u hustých a vyšších porostů. První příznaky choroby v porostu se objevují v období dokvétání a po odkvětu. V místě napadení je uvnitř stonku často bílé vatovité mycelium houby, ve kterém se tvoří černá sklerocia. Silně napadené stonky se lámou.

Zdrojem nákazy jsou sklerocia ve vrchní vrstvě půdy, která se dostala do půdy při sklizni, z planých hostitelských rostlin nebo při setí jako příměs v osivu. Sklerocia mohou být v půdě schopná infekce 7 i více let. Pro napadení porostů řepky bílou hnilobou je významné, do jaké míry se bude v jarním období časově shodovat tvorba apothecií (produkce askospor) s obdobím květu řepky. Klíčící spora je schopna rostlinu infikovat pouze tehdy, pokud má vlhko a teplo a roste na vhodném organickém substrátu, např. na opadaných květních plátcích, které ulpěly na stonku, v úžlabí listu. Proto k infekcím dochází zejména v období opadu korunních plátků při déletrvajícím vlhkém počasí (relativní vlhkost vzduchu nad 80 %) během květu. Naopak u nižších řídkých porostů a při trvale suchém počasí během květu bude napadení jen minimální.

Preventivní ochrana spočívá ve volbě odolných odrůd, dodržování osevního postupu, použití zdravého osiva (bez sklerocií) a optimálního hnojení dusíkem.

Na plochách více zamořených sklerocii hlízenky možno také použít biologický přípravek Contans WG, který obsahuje spory houby Coniothyrium minitans, která v půdě parazituje na sklerociích hlízenky. Přípravek se aplikuje i před setím řepky se zapravením do hloubky 5 cm nebo ještě účinněji dle návodu na strniště po sklizni řepky. Preventivně se tak omezuje škodlivé působení zdrojů infekce z půdy. Je možno také použít biologický přípravek Polyversum a Serenade ASO.

Ochrana: Preventivní ošetření fungicidy se provádí před výskytem příznaků napadení, zpravidla od počátku kvetení do konce kvetení (BBCH 60–69). Optimální termín je v první polovině kvetení, kdy je otevřeno 30 % květů na hlavním vrcholu až do počátku opadu květních plátků (BBCH 63–65). Přesný termín ošetření je závislý na vlastnostech zvoleného přípravku. K ošetření použijte povolené fungicidy. Z hlediska antirezistentní strategie je při použití fungicidů s regulačním efektem v časném jarním období vhodnější pak v době květu použít fungicid s jinou účinnou látkou.

Výskyty bejlomorky kapustové jsou značně závislé na průběhu počasí a samotná chemická ochrana není schopna tohoto škůdce trvale z porostů odstranit. Na ozimé řepce většinou škodí 1. generace, ale v příznivých letech pro její vývoj může škodit i mnohem početnější 2. generace. Stejně jako blýskáček řepkový je i bejlomorka oligofág a zejména v pozdějších generacích se vyskytuje i na dalších brukvovitých rostlinách (2. a 3. generace i na jarní řepce), kde se může nerušeně namnožit. Ohroženy bývají zejména řidší nevyrovnané porosty a řepka, která je pěstovaná blíže než 500 m od ploch, kde byla řepka pěstována ve třech minulých letech, protože mnoho kukel přeleží v půdě dlouhou dobu (1–5 let). Teploty do 15 °C výrazně omezují škodlivost, naopak tropické teploty (okolo 30 °C) a sucho výrazně zvyšují poškození. Přirozenými nepřáteli jsou zejména blanokřídlí parazitoidi. Omezit škodlivost bejlomorky je dosti obtížné a složité.

Z agrotechnických opatření je v případě silného napadení šešulí významná hluboká orba pozemků po sklizni řepky, která řeší i přeležení kukel bejlomorek v půdě. Aby se zamezilo namnožení více generací bejlomorky v jednom vegetačním období, neměla by se v podnicích s větší koncentrací ozimé řepky pěstovat jarní řepka.

K chemické ochraně se využívá obvykle kombinací různých přípravků s rozdílným mechanizmem účinku. Larvičky bejlomorek žijí uvnitř šešulí, které se deformují a před dozráním předčasně pukají. Uvnitř šešulí mohou účinkovat pouze hloubkově nebo systémově působící insekticidy. Dospělé bejlomorky účinně zasáhnout v porostu kontaktními insekticidy (před nakladením vajíček do šešulí) je velmi obtížné. V době aplikace ráno a v podvečer se zpravidla ukrývají hluboko uvnitř porostu. Aktivní jsou zejména v poledních hodinách, kdy se páří a samičky kladou vajíčka do šešulí, ale vzhledem k letu včel a vysokým teplotám se v tuto dobu insekticidy zpravidla nedoporučuje aplikovat. Při pravidelném škodlivém výskytu bejlomorky v regionu se doporučuje preventivní ošetření stimulátory růstu: Atonik, Agrostim Nitrofenol, N-Fenol Mix aj. nejpozději na začátku květu (BBCH 61–63). Později je vhodnější kombinovat tyto látky s insekticidy. Ke konci kvetení je ošetření nitrofenoláty již neúčelné. Nitrofenoláty nejsou insekticidy, zpevní šešule během jejich růstu a znesnadňují tak bejlomorkám kladení vajíček do šešulí, a také pozitivně ovlivňují metabolizmus rostlin.

Ošetření proti bejlomorce kapustové,případně i krytonosci šešulovému, je možno provádět podle signalizace. Práh škodlivosti je u bejlomorky 1 samička na 4 květenství od fáze žlutého poupěte do konce květu. Obtížně se zjišťuje vzhledem k možné záměně s mnoha dalšími druhy podobného hmyzu. Škůdce se zjišťuje v porostu nejlépe při teplotách nad 15 °C (v období mezi 11. až 15. hodinou v teplých slunečných a bezvětrných dnech) od fáze plného květu do konce dokvétání porostu. Mörickeho misky umístěné v zóně květů jsou atraktivní zejména pro kladoucí samičky a dávají tak lepší přehled o škodlivosti bejlomorky. Rozdíl v účinnosti v době plného květu a v době odkvétání je závislý hlavně na typu insekticidu, průběhu teplot a náletu bejlomorky. První ošetření se provádí při začátku květu pyretroidy a druhé ošetření při dokvétání porostu neonikotinoidy.

Při ochraně je třeba dbát na ochranu včel – aplikace přípravku spolu s jiným přípravkem nebo látkou, aniž by tato společná aplikace byla doporučena v návodu na použití, je posuzována jako aplikace přípravku nebezpečného nebo zvlášť nebezpečného pro včely! Účinnost ochrany je možno ověřit podle počtu poškozených šešulí. První generaci bejlomorky kapustové (dospělé mušky) v porostu může omezit i ošetření porostu insekticidy proti stonkovým krytonoscům a blýskáčku řepkovému.

Krytonosec šešulový se v porostech řepky často vyskytuje i ve větším množství, ale významnější škody nebyly zaznamenány. Cílená chemická ochrana se neprovádí, neboť výskyty krytonosce šešulového potlačují opatření a aplikace cílené proti jiným hmyzím škůdcům.

Bílá hniloba řepky (hlízenka)

Poškození šešulí bejlomorkou kapustovou

Krytonosec šešulový

Pokud jste neaplikovali preemergentní herbicidy, sledujte vývojovou fázi máku a vzcházejících plevelů, aby nepřerostly. Postemergentní herbicidy aplikujte ihned, jakmile mák dosáhne potřebné růstové fáze (alespoň 4–6 listů) a bude mít dostatečnou voskovou vrstvičku. Dávky a kombinace herbicidů volte podle růstové fáze máku a spektra plevelných rostlin.

Na překonání stresu lze i v máku využít stimulátory růstu: Albit, Atonik, Altron Silver,Hergit, Sunagreen, Synergin aj.

S nárůstem osetých ploch se rozšířila škodlivost houbových chorob, zejména plísně máku a pleosporové hnědé skvrnitosti máku (helmintosporiová nekróza máku). Původci obou chorob mohou přežívat na napadených rostlinných zbytcích a mohou se přenášet i infikovaným osivem, proto je nutné používat osivo jen ze zdravých porostů.

Plíseň máku (Peronospora arborescens) má dva zdroje infekce: oospory z rostlinných zbytků a mycelium na osivu. Choroba se zejména vyskytuje ve vlhkých ročnících a na vlhkých pozemcích. K infekci dochází při širokém rozmezí teplot 5–26 °C a relativní vlhkosti 70–90 % po celou dobu vegetace. Chladno v době vzcházení se projeví vyšší četností infekce (například při příliš časném setí). Napadeny mohou být i vzcházející rostliny, kde vyvolává systémové infekce, zároveň však může napadat i starší rostliny v průběhu vegetace. Nižší teploty, ovlhčení, vysoká vzdušná vlhkost a hustý porost vytvářejí ideální podmínky pro napadení. Pro plíseň máku je typické, že napadené listy pouze žloutnou a dlouho zůstávají živé. Na spodní straně listů je nejprve bílý později šedofialový povlak plísně; listy postupně odumírají, rostliny zaostávají v růstu nebo uhynou. Nejnápadnějším příznakem systémové infekce je kroucení až zpětné ohýbání stonku připomínající poškození rostlin růstovými herbicidy. Infikované rostliny s projevy systémové infekce se v porostu většinou projevují jednotlivě. Naproti tomu poškození herbicidem však povětšinou zasahuje i sousední rostliny.

Agrotechnická opatření: Doručuje se pěstovat mák na stejném pozemku až po 4 až 6 letech. Škody omezí používání zdravého osiva z nenapadených porostů, dobrá zásoba fosforu a draslíku v půdě a řídký porost. Případně na menších plochách i negativní výběr (likvidace) primárně napadených rostlin – onemocnění se v porostu šíří z rostliny na rostlinu. Pokud se vysévá jarní i ozimý mák, je vhodné mezi porosty dodržovat dostatečnou izolační vzdálenost. Stejně tak je vhodné udržovat izolační vzdálenost mezi novými výsevy a pozemky, kde byl mák pěstován v loňském roce. Již se podařilo vyšlechtit i rezistentní odrůdy.

Chemická ochrana není ještě plně dopracovaná. Časná aplikace fungicidů může omezit šíření sekundárních infekcí v porostu. Pro toto ošetření jsou povoleny fungicidy: Dithane DG Neotec s aplikací v BBCH 18–39 a minimálním intervalu mezi ošetřeními 10 dnů; Mirador Xtraod BBCH 18 (8 pravých listů) do BBCH 49 (poupě v úžlabí viditelné); Prosaro 250 EC pro preventivní použití ve fázi od listové růžice až po květ máku. Biopreparát Polyversum je povolen v ekologickém zemědělství. První a druhou aplikaci udělat v BBCH 12–19 a třetí aplikaci do BBCH 51 s intervalem mezi ošetřeními 14 dnů.

Pozor, rostliny již napadené plísní makovou i po ošetření odumírají nebo nedokončí svůj vývoj, proto se nepodílí na tvorbě výnosu!

Tab.: Herbicidy k regulaci plevelů v máku

Tab.: Maximální možné dávky aplikovaných herbicidů na 1 ha v závislosti na vývojové fázi máku

Plíseň máku

K preventivním opatřením k omezení šíření škůdců a houbových patogenů patří setí zdravého osiva (vysévání farmářského osiva se nedoporučuje!), dodržování osevního postupu – na stejném pozemku slunečnici pěstovat až za 5–7 let, hluboké zaorání posklizňových zbytků a především nepřehnojování porostů slunečnice dusíkem. Pro velké ztráty způsobované ptactvem a zvěří ji pěstovat na plochách větších jak 30 ha.

Na plochách více zamořených sklerocii bílé hniloby slunečnice(hlízenka obecná; Sclerotinia sclerotiorum) lze ošetřit porost přípravky: Amistar Gold, Apel, Bumper Super,  Pictor,Propulse, Prosaro 250 EC, Sfera 535 SC, Topsin M 500 EC aj. Většina povolených fungicidů potlačuje i další choroby slunečnice. Je možno také použít i biologické přípravky: Contans WG, Serenade ASO a Polyversum.

Ochrana proti plevelům by měla být optimálně provedena od zasetí do výšky asi 20 cm (BBCH 16–18) kukuřice některým z široké nabídky povolených herbicidů. Kromě kvalitního zasetí je ochrana proti plevelům jedním z nejdůležitějších agrotechnických zásahů. Kukuřice je na zaplevelení v raných fázích vývoje velmi citlivá. Pokud v tomto období plevele nevyřadíme z konkurence včas, mívá to za následek snížení výnosů jak silážní hmoty, tak zrna.

Při aplikací herbicidů přednostně vycházíme ze svých zkušeností z předcházejících let – z plevelného spektra, typu půdy, omezení v důsledku ochrany vod, srážkových poměrů, ceny jednotlivých způsobů ošetření a v neposlední řadě i technických kapacit zemědělského podniku při ochraně rostlin. Nelze paušálně říci, zda je vhodnější preemergentní nebo postemergentní ošetření. Oba způsoby mají své výhody i nevýhody a záleží jenom na pěstiteli, jak dokáže kladů využít a záporům čelit. Stále musíme mít na zřeteli podmínku včasného ošetření porostů kukuřice. Aplikace postemergentních herbicidů by měla být ukončena do fáze 6. listu kukuřice. Při opoždění jsou mladé rostliny vystaveny velkému riziku stresu, který má za následek v lepším případě na určitou dobu zpomalení či zastavení růstu, v horším dokonce nevratné poškození rostlin kukuřice. Cílem preemergentního ošetření je zajistit čistý pozemek již od vzcházení kukuřice. Avšak jeho rizikem je, že mnohdy vzhledem ke špatné předseťové přípravě půdy či horším vláhovým poměrům po zasetí kukuřice je snížena herbicidní účinnost a musí následně docházet k opravám postemergentními herbicidy. Takový postup nejen zvyšuje náklady, ale současně zvyšuje i riziko poškození kukuřice stresem vyvolaným opožděnou aplikací růstových herbicidů.

S nárůstemploch kukuřice a po zákazu Evropské komise používat a prodávat osivo kukuřice namořené některými neonikotinoidy přibývá i poškození vzcházející kukuřice larvami 1. generace bzunky ječné. Tyto leskle černé, 2–3 mm velké mušky v přírodě snadno unikají pozornosti. Larva je apodní acephalní, 3–4 mm velká, průhledná s bělavým zabarvením. Světlehnědá kukla je asi 3 mm velká. Bzunka má 3 generace do roka. Přezimují larvy, které se na jaře kuklí v období, kdy se teplota pohybuje okolo 12 °C. Dospělci první generace se objevují v přírodě v dubnu a počátkem května. Samičky kladou jednotlivě 25–35 vajíček na listy vzcházejících jařin (2–4 listy), trav a později i kukuřice. Na kukuřici škodí pouze larvy 1. generace, vylíhlé z vajíček vykladených v období od začátku vzcházení do fáze 4. listu kukuřice. Samice klade vajíčka jednotlivě na ještě nerozvinuté listy. Larvy pronikají k vegetačnímu vrcholu a poškozují tvořící se základy listů. Poškození se projeví teprve po rozvinutí listů ve fázi 6. a 8. listu. Bzunka dává přednost vlhčím pozemkům. Larvy se u kukuřice vyvíjejí v základu srdéčkového listu (vývoj trvá v závislosti na teplotě 7–14 dní), který může být i silně poškozen. Ostatní listy mohou být různě pokroucené s podélnými nebo příčnými řadami dírek. Hlavní výhon bývá potlačen nebo i zničen. Rostliny vytváří náhradní postranní výhony a nabývají trsovitého vzhledu. Dochází k deformaci malých rostlin. Silně napadané rostliny kukuřice mohou i odumřít.

Letovou aktivitu dospělců je možno monitorovat pomocí modrých lepových desek nebo modrých misek naplněných vodou se smáčedlem. Lapáky se umísťují na okrajích porostů. Vizuálně hodnotíme napadení rostlin kukuřice bzunkou ječnou podle příznaků. Práh škodlivostije 5 % a více poškozených rostlin.

Preventivní opatření: volba vhodného pozemku pro výsev, nevybírat vlhké lokality, které obzvlášť vyhovují bzunce v teplých letech. Omezit opakované pěstování kukuřice v osevních postupech s obilninami bez zařazování přerušovacích plodin. V ohrožených oblastech pěstovat plodiny na agrotechnicky dobře připravených pozemcích. V oblastech s opakovaným škodlivým výskytem provádět co nejranější výsevy. Likvidovat hostitelské plevelné trávy jako je pýr. Přirozenými nepřáteli jsou střevlíci požírající vajíčka a larvy, a některé druhy parazitujících blanokřídlých.

V místech pravidelného škodlivého výskytu je účelné insekticidní moření osiva kukuřice přípravky Mesurol 500 FS, Sonido* (i na drátovce).

Optimální termín insekticidního ošetření vůči samicím 1. generace před vykladením vajíček je do fáze 2 listů kukuřice (od 1. do 4. listu) po zjištění maxima výskytu dospělců v modrých miskách nebo na modrých deskách. Na bzunku ječnou jsou do kukuřice povoleny pyretroidy: Cyperkill Max, Hunter SPU, Kaiso Sorbie, Rafan Max.

Kukuřice je citlivá na zaplevelení

Kukuřice poškozená bzunkou ječnou

Z abiotických stresových faktorů jsou pro vzcházející cukrovku největším nebezpečím přízemní mrazíky s poklesem teploty na povrchu půdy pod -3 °C. Kritická teplota je pro cukrovku v období vzcházení -6 až -7 °C. Mrazové poškození se projeví zešednutím, zhnědnutím a ztrátou turgoru. Pokud přijde mráz ve fázi děložních listů, pravděpodobně dojde k úhynu rostlin. Pokud slabší mráz přežijí, je nutno oddálit herbicidní ochranu.

V období od vytvoření pravých listů do zapojení porostu lze i u cukrovky využít stimulátory růstu např.: Altron Silver,Atonik, Hergit, Sunagreen aj.

Lze je použít i opakovaně, ve směsi s některými chemickými přípravky i vybranými kapalnými hnojivy na překonání stresu.

Sledujte nálet mšic a dalších škůdců do porostů cukrovky. Porosty podle potřeby včas ošetřete některým insekticidem: Danadim Progress, Nurelle D, Pirimor 50 WG, Bulldock 25 EC, Force 20 CS, Hunter SPU, Karate Zeon 5 CS, Nexide, Rapid, Scatto aj.

Z chemických abiotických stresových faktorů je cukrovka vystavena zejména toxickému působení chemických látek z reziduí v půdě a v aplikovaných herbicidech. Jak silné to působení bude, bude záležet na zařazení v osevním sledu a systému hubení plevelů v cukrovce.

V pokusech Řepařského institutu vychází jako nejjednodušší a nejšetrnější řešení nasazení herbicidní clony od vzcházení plevelů (T1 – do týdne po vzejití, T2 – 6 až 8 dní po T1, T3 – 7 až 9 dní po T2, T4 – 9 až 14 dní po T3). Řepařský institut preferuje vícesložkové, širokospektrální herbicidy typu Belvedere Forte, Betanal maxPro aj., které obsahují spolehlivé účinné látky phenmedipham, desmedipham a ethofumesate. Pro kombinace je pak podle potřeby doporučován přípravek na bázi metamitronu, např. Goltix Top, Mitra aj.

Na zaplevelené plochy mračňákem Theophrastovým je do cukrovky povolen Command 36 CS s dávkování: 0,05 l/ha – cukrovka BBCH 12–14, mračňák BBCH 09–10; 0,1 l/ha -cukrovka BBCH 14–18, mračňák BBCH 09–14.

Dávky a kombinace herbicidů volte podle růstové fáze cukrovky i plevelů a spektra plevelných rostlin. Neaplikujte herbicidy v poškozených či oslabených porostech. Za jasných dní se silným slunečním svitem lze, vzhledem ke zvýšenému riziku poškození cukrovky, většinou aplikovat tyto přípravky až v podvečer, při teplotách nepřesahujících 23 °C (měřeno 5 cm nad povrchem půdy). Porost musí být při ošetření suchý. Nelze ošetřovat těsně po dešti a ani tehdy, kdy jsou rostliny pokryty rosou. Za nepříznivých podmínek nelze vyloučit přechodné poškození řepy (retardace růstu, popálení špiček, chlorózy). Pamatujte, že chyby v aplikaci herbicidů zvyšují finanční náklady na odplevelení a procento výnosových ztrát!

Tab.: Maximální jednorázové dávky vybraných herbicidů při různých růstových fázích cukrovky (kg/ha nebo l/ha)

Tab.: Preemergentní aplikace na dvouděložné a trávovité plevele v cukrovce

Tab.: Hubení trávovitých plevelů v cukrovce

Mšice na cukrovce

Plevele jsou velmi významným škodlivým činitelem. V závislosti na druhovém spektru a intenzitě výskytu mají negativní vliv zejména na výnos i kvalitu hlíz. Na vysázených pozemcích, kde kromě mechanické kultivace plánujete i herbicidní ošetření, je vhodnější, po proorávce na slepo provést 2–10 dnů (dle přípravku) před vzejitím rostlin preemergentní ošetření. Pokud je sucho, zvýšíme dávku vody nad obvyklých 400 l/ha alespoň o 200 l a aplikaci provedeme časně ráno nebo až navečer. Pozdější postemergentní aplikace na vzešlé porosty již bývají více problematické – možný stres po ošetření a oddálení sklizně, zejména u raných brambor.

Plevele v bramborách

U vzcházejících luskovin, zejména za teplého a suchého počasí, kdy je zpomalen růst, sledujte poškození listů listopasy. Silně napadené porosty včas ošetřete některým pyretroidem: Fury 10 EW, Karate Zeon 5 CS, Markate 50, Scatto aj. Za vlhkého počasí není potřeba ošetřovat.

Poškození hrachu listopasem – zejkování

Kmín kořenný má pomalý počáteční vývoj, a proto má proti většině plevelných druhů jen velmi malou konkurenční schopnost. Je citlivý na nedostatek světla, zejména ve druhém vegetačním roce, kdy při nedostatku světla (zastínění plevely) nedostatečně vytváří generativní orgány. Proto je, zvláště při dvouletém pěstování kmínu velmi důležité, správně zvolit a vhodně načasovat herbicidní ochranu. V silně zaplevelených porostech se také vytváří vhodné mikroklimatické podmínky pro rozvoj patogenních hub a zvyšuje se tím riziko jejich namnožení a šíření i na okolní zdravé porosty kmínu. Pozemek pro založení porostu kmínu by měl být bez výskytu vytrvalých a obtížně hubitelných plevelů (pýr, pcháč oset, šťovíky). Tyto plevele se doporučuje likvidovat již v předplodině, protože spektrum herbicidů registrovaných do porostů kmínu je dosti omezené. Při aplikaci do krycí plodiny hraje úlohu rozdílná citlivost kmínu a krycí plodiny, stejně jako koordinace termínu herbicidního zásahu z hlediska účinnosti i citlivosti k účinné látce. Povolenými herbicidy do kmínu jsou: Bandur, Butoxone 400 a Laudis.

Zdravotní stav kmínu je ovlivňován celou řadou faktorů: povětrnostními podmínkami, fyziologickým stavem rostlin po přezimování, vhodně zvolenou předplodinou, kvalitou osiva, termínem výsevu, výživou apod.

Následkem měnících se klimatických podmínek se mění škodlivost i spektrum patogenů způsobujících choroby kořenů a krčků – Rhizoctonia, Pythium, Fusarium, Cylindrocarpon, Phoma, Colletotrichum, Sclerotinia; choroby stonků a listů – Mycocentrospora, Septoria, Ascochyta, Itersonilia, Erysiphe a choroby květenství a nažek – Erysiphe, Phomopsis a bakterie – Erwinia, Pseudomonas, Xanthomonas.

Nejčastěji je kmín napadán ze škůdců vlnovníkem kmínovým, kterého lze většinou rozpoznat až ve druhém roce pěstování, plochuškou kmínovou a obaleči.

Napadení vlnovníkem kmínovým lze většinou rozpoznat až ve druhém roce pěstování v období kvetení. Poškozené okolíky se zpočátku liší barevně (déle si udržují zelenou barvu) a později tím, že místo nažek se vytvoří hálky. Pro chemickou ochranu není v současné době povolený žádný účinný akaricid.

K preventivním opatřením k omezení šíření škůdců a houbových patogenů patří především setí zdravého osiva (s klíčivostí min. 70 %), omezení přenosu některých chorob výsevem kmínu na stejný pozemek nejdříve za 6 let, výsevem na pozemky s půdou nezamořenou sklerociiaudržování okolí pozemků bez výskytu divoce rostoucího kmínu a dalších miříkovitých rostlin (bolševník, kerblík, krabilice aj.) a zajištění prostorové izolace nově zakládaného porostu od napadených porostů, zejména vlnovníkem kmínovým.

Kmín je třeba pěstovat bez plevelů