Povinnosti zaměstnavatele v souvislosti s pracovním úrazem
23/06/19
Informace KHK
Stane-li se zaměstnanci pracovní úraz, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, která mu v důsledku tohoto pracovního úrazu vznikla.
Zaměstnavatel odpovídá pouze za škodu, která vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pracovním úrazem se podle § 271k ZP pro pracovněprávní vztahy rozumí takové poškození zdraví (nebo smrt zaměstnance), došlo-li k ní nezávisle na jeho vůli krátkodobým náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Co se rozumí plněním pracovních úkolů, upravuje § 273 ZP, a jaké úkony jsou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, vymezuje § 274 ZP. Zaměstnavatel je pro případ povinnosti nahradit zaměstnanci škodu, případně i nemajetkovou újmu, pojištěn, v současné době u České pojišťovny, a. s., nebo Kooperativy, pojišťovny, a. s. Pravidla tohoto pojištění, výše pojistného a povinnosti pojišťovny a zaměstnavatele při realizaci tohoto zákonného pojištění upravuje vyhláška č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání jsou obecně obsaženy v § 105 ZP. Zaměstnavateli je ve vztahu k pracovním úrazům uložena řada povinností, mimo jiné je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu, a to za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, případných svědků, a také za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Kromě této povinnosti je zaměstnavatel povinen vést knihu úrazů. V ní je povinen vést evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena dočasná pracovní neschopnost, anebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. V knize úrazů ale vede zaměstnavatel všechny úrazy bez ohledu na to, zda jsou pracovní či nikoliv.
Dále je zaměstnavatel povinen vyhotovit záznam o pracovním úrazu a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, kdy došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny nebo kdy došlo k úmrtí zaměstnance. Bližší ohledně formy a obsahu záznamu o pracovním úrazu a okruhu orgánů, kterým se povinně záznam o pracovním úrazu zasílá, upravuje nařízení vlády č. 201/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Existenci pracovního úrazu a případně vznikající škody musí zaměstnanec prokázat zaměstnavateli, tj. zaměstnanec musí prokázat, že se mu stal pracovní úraz a že se mu stal při plnění pracovních úkolů. Prokázání je zpravidla „jednoduché", stane-li se pracovní úraz v přítomnosti jiných osob, může se jednat nejen o spoluzaměstnance či nadřízené zaměstnance, ale i o jiné osoby, které bezprostřední vztah k zaměstnavateli nemají. Například zákazník v obchodě, kde je pouze jeden prodavač, je svědkem toho, že na prodavače spadne zboží.
Problematičtější je prokazování v případech, kdy se zaměstnanci stane úraz bez přítomnosti jiných osob. Zaměstnanec musí v tom případě zaměstnavateli skutečnost, že se mu pracovní úraz stal, prokázat jinými důkazními prostředky.
Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, jsou-li splněny tři předpoklady. Těmi jsou existence pracovního úrazu, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Povinnost nahradit škodu při pracovních úrazech je objektivní odpovědností za výsledek, za poškození zdraví, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je odpovědný za škodu, i když zajistil všechny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz je objektivní bez ohledu na zavinění. Zaměstnavatel se ale odpovědnosti může zcela nebo zčásti zprostit (blíže § 270 ZP). K celkovému zproštění se povinnosti dochází v praxi zřídka, protože je možné pouze tehdy, pokud jedinou příčinou škody/nemajetkové újmy bylo zaviněné porušení předpisů či pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnancem, ačkoliv byl s nimi řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Druhým důvodem je opilost postiženého zaměstnance nebo zneužití jiných návykových látek, které bylo jedinou příčinou škody.
K částečnému zproštění se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu dojde v případě, že nastaly shora uvedené skutečnosti, ale nebyly jedinou příčinou škody (příčin bylo více) anebo škoda vznikla v důsledku lehkomyslného jednání zaměstnance. V případě částečného zproštění se odpovědnosti je zpravidla stanoven poměr v procentech a tomuto poměru také odpovídá výše zaměstnanci poskytnuté náhrady. Např. při 50 % zproštění se odpovědnosti obdrží zaměstnanec na náhradě škody 50 % její výše. To se týká každého z druhu náhrad (náhrady za ztrátu na výdělku, bolestného atd.).
Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za:
- ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe. Náhradu za ztrátu na výdělku je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.
- bolest a ztížení společenského uplatnění,
- účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
- věcnou škodu; zaměstnavatel není ale povinen nahradit zaměstnanci škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu, ani škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu. (§ 265 odst. 3 ZP).
Zařazeno v ekonomika
