Oves hluchý – významný plevel nejen jarních obilnin
Informace Agromanual
Oves hluchý (Avena fatua L.) patří do skupiny časně jarních plevelů z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o velmi nebezpečný a agresivní plevel, který na orné půdě nejvíce zapleveluje jarní obilniny, brambory, řepu cukrovou, ale i mezerovité porosty ozimých obilnin. Na polích, kde se právě nepěstuje oves ozimý, je oves hluchý hostitelem rzi ovesné (Puccinia coronata), zvané též jako rez korunková. Z celosvětového měřítka patří oves hluchý mezi 20 nejnebezpečnějších plevelů.
Popis
Oves hluchý je trsnatá nebo jednotlivě rostoucí jednoletá tráva, která může dorůstat výšky běžně od 50 do 100 cm, ale i 150 cm. Lodyha je lysá. Hlavními rozpoznávacími znaky, které odlišují oves hluchý od ovsa setého (Avena sativa), je barva, výška, počet osin a ochlupení na obilkách. Barva ovsa hluchého je obyčejně světlejší než barva ovsa setého. Oves hluchý je spíše žlutozelený, kdežto oves setý je obvykle tmavozelený až modrozelený. Oves hluchý je vyšší než oves setý, proto přede žněmi oves setý přerůstá, což je jedna ze strategií, jak se efektivně šířit (při dozrávání obilek dochází k rychlému prodlužování lodyhy nesoucí latu drobných klásků). Plodem je pluchatá obilka, která je protáhlá, kopinatá a na bázi s podkovovitou jizvou. Velikost obilky je 10–20 × 2,5–3,5 mm. Hmotnost obilek ovsa hluchého se pohybuje kolem 20 mg. Rostlina je během vegetace schopna vyprodukovat až 1 200 obilek.
Osina na obilce je tuhá, zalomená, dole spirálovitě stočená a vyrůstá z boku, je tvořena šroubovicí, která je hydroskopická. Po dopadu obilek na půdní povrch dochází při změně vlhkosti k otáčivému pohybu osiny, která zavrtává zašpičatělou obilku do půdy. Obilky jsou osinaté všechny tři, kdežto u ovsa setého je osinatá pouze první obilka a druhá nikoliv. Obilky jsou chlupaté i se stopečkou. Osiny jsou kolénkaté. Pochvy listů i spodní čepele ovsa hluchého jsou též chlupaté. Obvykle obilka ovsa hluchého dozrává později než obilka ovsa setého.
Výskyt, rozšíření a stanoviště
Oves hluchý v současnosti představuje kosmopolitní druh, který je znám všude tam, kde se pěstují obilniny. Původní oblastí ovsa hluchého je jižní Evropa, severní Afrika a Asie, odkud se rozšířil téměř do celého světa. V nedávné době se oves hluchý stal jedním z nejdůležitějších plevelů v USA, Kanadě a Velké Británii. Od roku 1960 se tento druh významně rozšířil také např. ve Finsku, Norsku, Německu, Polsku, Itálii, Indii i na území bývalého Československa. Rychlé šíření tohoto druhu je přičítáno k přesunům obilnin v rámci světa, ke zvýšení podílu obilnin v osevech, zaváděním nových výrobních technologií v zemědělské prvovýrobě apod. Na rozdíl od těchto zjištění výskyt ovsa hluchého poklesl v Nizozemsku, kde došlo ke snížení výměr osevů jarních obilnin a jeho regulace byla podporována některými vládními nařízeními.
Na území Českého státu se jedná nejspíše o archeofyt, jehož výskyt je doložen již od mladší doby bronzové (archeologické nálezy sýpek obilnin). K nám byl pravděpodobně zavlečen z jižní Evropy nebo střední Asie. Zavlečení bylo zapříčiněno postupným pěstováním obilnin, které často zapleveloval.
Oves hluchý můžeme zastihnout především na orné půdě, ale také na úhorech, rumištích a jiné nezemědělské půdě. Na území České republiky je oves hluchý rozšířen převážně v nižších oblastech na těžkých půdách, kde se stává hlavním plevelem. Také je znám svojí vysokou tolerancí k půdní reakci (pH). Na polích zapleveluje především jarní obilniny, luskoviny, ale také širokořádkové plodiny, jako je kukuřice, řepa cukrová nebo slunečnice. Porosty ozimých obilnin zapleveluje pouze v případech zvýšené mezerovitosti, která může být způsobena např. špatným výživovým nebo zdravotním stavem porostu. V některých oblastech s vysokým podílem pěstovaných obilnin, se v porostech uplatňuje také jako ozimý plevel. Zdravé porosty ozimů v dobrém výživovém stavu jsou v době vzcházení obilek ovsa hluchého již zapojeny, a proto jeho růst většinou potlačí. Vzácně může zaplevelovat tritikale nebo porosty řepky ozimé. Významným plevelem je i v zelinářských oblastech, kde se šíří závlahovou vodou. Oves hluchý patří i mezi významné plevele v semenářských porostech trav i ostatních pícnin po založení porostu. Jeho přítomnost v porostech trav na semeno množitelských porostů je důvodem pro neuznání osiva.
Oves hluchý se šíří vysemeňováním obilek na stanovišti. V agroekosystémech, především na orné půdě, může docházet k šíření špatně vyčištěným osivem obilnin, statkovými hnojivy i přejezdy zemědělskou technikou nebo slámou. Výjimkou není ani zoochorní šíření pomocí volně žijících živočichů. Přenos obilek je také podporován anemochorně.
Reprodukční schopnost
Oves hluchý se rozmnožuje pouze generativní cestou. Rostliny běžně metají od konce června až do září. Dozrávání obilek probíhá postupně. Nejprve dozrávají obilky na hlavních latách. Dozrávaní na latě probíhá od vrcholu směrem dolů. Obilky na latách z odnoží dozrávají déle než obilky na latách hlavních. Dokonce existují rozdíly ve vzcházení obilek z jedné laty, což se negativně projevuje při regulaci. Z jedné obilky se dokáže vyvinout rostlina o 15 stéblech (latách), která je schopna během vegetace vyprodukovat až 1 200 obilek. Hmotnost tisíce semen (HTS) je v našich podmínkách cca 16 g.
Po dozrání dochází k postupnému vysemeňování. Po vysemenění jsou obilky ovsa hluchého dormantní. Dormance řádně zralých obilek přetrvává asi 5 měsíců. V polních podmínkách k narušení dormance napomáhá střídavé zimní počasí, kdy se střídají mrazy s oblevami. Podmětem k ukončení dormance je také mechanické narušení povrchu obilek. U obilek málo vyzrálých se dormance nemusí projevit vůbec.
Obilky ovsa hluchého dokáží vzcházet i z poměrně velkých hloubek. Některé starší studie uvádějí maximální hloubku pro vzcházení až 35 cm, v praxi je vzcházení obvyklé z hloubky kolem 20 cm. Bezproblémové je však vzcházení obilek z hloubek do 10 cm. Se snižující se hloubkou uložení obilek pod 10 cm, klesá procento vzešlých rostlin. Významným faktorem ovlivňující vzcházivost obilek je půdní typ. Obecně lze říci, že obilky lépe vzchází z lehčích půd než z půd s vyšším obsahem jílovitých částic. Na půdách těžších je vzcházivost obilek pomalejší s nižší schopností obilek vzcházet z větších hloubek. Naopak v půdách těžších vydrží být obilky v dormantní stavu delší dobu životaschopné než na půdách lehčích. Rozdíly v době dormance a schopnost vzcházet z různých hloubek způsobují postupné vzcházení obilek, které značně znemožňuje regulaci.
Po prolomení dormance obvykle v jarních měsících dochází u ovsa hluchého k hromadnému vzcházení, které probíhá v několika etapách. Mladé rostlinky začínají vzcházet brzy zjara při teplotách od 5 °C. Vlastní vzcházení může probíhat až do teploty 30 °C, s optimem mezi 15 a 20 °C. Nejrychlejší vzcházení bylo zaznamenáno při teplotách 20 °C. Tyto hodnoty neplatí obecně, jelikož dochází k rozdílům mezi lokálně přizpůsobenými ekotypy. Celková klíčivost obilek dosahuje téměř 100 %. Životnost obilek v půdě se pohybuje okolo 5 let, některé studie uvádějí až 12 let. Významným faktorem udržující dlouhou životnost obilek v půdě, je půdní druh. Půdy s vyšším obsahem jílovitých částic zamezují přístup vzduchu k obilkám, a tím prodlužují dormanci obilek v půdě, která zde životná může vydržet i několik let.
Konkurenční schopnost
Svojí vysokou konkurenční schopností patří oves hluchý mezi velmi nebezpečné plevele zaplevelující hlavně porosty jarních obilnin. Prahovou hodnotou pro ekologické i integrované zemědělství je 10 rostlin ovsa hluchého na 1 m2 porostu obilnin. Jedná se o hodnotu, po které dochází ke snížení výnosu zemědělské plodiny, a tím k ekonomické ztrátě. Doporučené hodnoty pro cílenou regulaci vzhledem k vysoké reprodukční schopnosti ovsa hluchého, se pohybují do 3 rostlin na 1 m2. Při konkurenci se velice významně uplatňuje světlo, hloubka uložení a hmotnost obilek, druh plodiny, výživový a zdravotní stav porostu aj.
Těžší obilky mnohem rychleji vzchází i z větších hloubek než obilky lehčí a rostliny z vzešlé z těžších obilek jsou během vegetace schopny vyprodukovat více nadzemní biomasy než rostliny z lehčích obilek. Konkurence ovsa hluchého je také závislá na hloubce uložení. Obilky uložené ve větších hloubkách se v porostech obilnin prosazují mnohem hůře než obilky uložené v hloubkách nižších. S hloubkou uložení obilek se snižuje rychlost vzcházení obilek, a tím klesá schopnost prosadit se v porostu, proto i hluboká orba částečně pomáhá k omezení zaplevelenosti pozemků ovsem hluchým.
Oves hluchý tvoří mohutný kořenový systém s vysokou absorpcí fosforu a dusíku. Dusík a kořenové konkurence jsou velmi důležitými faktory výnosové ztráty u obilnin. Špatné načasování hnojení v přítomnosti ovsa hluchého může vést k jeho dobrému prosazení mezi plodinami.
Možnosti regulace
Oves hluchý patřil mezi významné plevele už v historii a jeho regulace bývala vždy velice problematická. Vzhledem ke změnám v systémech pěstování plodin na orné půdě, které nastaly, nachází oves hluchý uplatnění a jeho význam stále stoupá, proto jeho regulace vyžaduje celý komplex opatření zahrnující agrotechnické zásahy, herbicidní ochranu, péče o plodiny aj.
Základem prevence před zaplevelením pozemků ovsem hluchým patřilo v historii řádné čištění osiva, které by mělo být v současnosti samozřejmostí. Při výsevu je nutné dodržovat agrotechnické lhůty a rychle vytvořit zapojený porost v dobrém zdravotním a výživovém stavu, který nedovolí ovsu hluchému se prosadit. Vzhledem k etapovitému vzcházení ovsa hluchého je nutné porosty jarních obilnin zakládat tak, aby byly rychle vytvořeny zdravé, zapojené porosty v dobrém výživovém stavu. V tomto případě je nutností optimální základní a regenerační hnojení a volba vhodné předplodiny.
Vzhledem k tomu, že oves hluchý vysemeňuje postupně a v době žní, je nutná včasná a neodkladná sklizeň. Čímž také dojde k omezenému vysemenění na zaplevelených pozemcích. Ideální podmínky pro rozvoj ovsa hluchého jsou vleklé dlouhou dobu trvající žně způsobené deštivým počasím.
V současnosti již ne běžně používanou metodu patří meziřádkové kypření půdy, kterým lze oves hluchý udržet na přijatelné míře, především v okopaninách. Oves hluchý je schopen vzcházet z poměrně velké hloubky, přesto i hluboká orba pomáhá snížit zásobu životaschopných obilek v půdě. Minimální zpracování půdy však způsobuje nárůst a koncentrování obilek především v povrchových vrstvách půdy, což se při nedokonalé herbicidní ochraně projevuje vyšším zaplevelením. Při regulaci zaplevelení ovsem hluchým se uplatňuje střídání jarních obilnin s ozimy nebo pěstování okopanin, popř. jiných širokolistých plodin, ve kterých je chemická ochrana snadnější. Pokud zemědělský podnik disponuje živočišnou výrobou, lze na plochách zaplevelených ovsem přednostně zakládat porosty víceletých pícnin.
Značně problematické je využívání herbicidní ochrany. Současně používané postemergentní graminicidy aplikovatelné v obilninách jsou finančně náročné, proto ochrana proti ovsu hluchému bývá podceňována, což je jeden z faktorů, který podporuje jeho šíření.
V jarní nebo ozimé pšenici lze použít širokospektrální herbicidy s účinnou látkou sulfosulfuron, mesosulfuron, pyroxsulam aj. Například pyroxsulam je jednou z účinných látek v herbicidech, jako je Hurican nebo Corello, kterými lze úspěšně potlačit i expandující plevel mrvku myší ocásek, u které jsou možnosti herbicidní ochrany omezeny.
V jarních ječmeni lze při vyšších teplotách použít (vzhledem k fytotoxicitě) postemergentní graminicidy.
Neřešitelným problémem je zaplevelení porostů ovsa setého ovsem hluchým, kde neexistuje žádná herbicidní ochrana.
Oves hluchý je poměrně citlivý na postemergentní herbicidy používané v dvouděložných plodinách. Na často rozvleklé vzcházení ovsa hluchého jsou vhodné dělené.
Současné nebezpečí představuje také prokázaná rezistence některých populací ovsa hluchého vůči herbicidům ze skupiny listových herbicidů (inhibitory ACCasy a ALS).
Vzhledem k biologii, ekologii, prokázané rezistenci, nízkému počtu plodin zařazených v osevech a ke stále se snižujícímu počtu schválených účinných látek herbicidů, má oves hluchý významnou perspektivu stále patřit mezi nebezpečné plevele, u kterých není radno podceňovat i nepatrný výskyt.
Oves hluchý – mladá rostlina
Oves hluchý – lata
Oves hluchý – obilka
Oves hluchý se často zaměňuje s ovsem setým
foto: J. Mikulka
Zařazeno v Aktuality, Rostlinná výroba
