Ing. Petr Ackermann, CSc.; Ekovín Brno

Výskyt škodlivých organizmů ovlivňuje především počasí. V důsledku proměnlivosti počasí se každoročně mění vhodnost podmínek pro výskyt chorob i abiotikóz. Výskyt ovlivňují také charakter lokality a porostu i vnímavost hostitele nebo jeho částí a přítomnost zdrojů infekce. Vzhledem k proměnlivosti počasí je třeba průběžně sledovat vhodnost podmínek pro výskyt chorob i abitikóz a včas reagovat na změny v ohrožení porostů.

Počasí v roce 2019

Úvodem stručná charakteristika počasí loňského roku. Zima byla velmi mírná. Leden byl teplotně mírně nadnormální a srážkově nadprůměrný (145 % normálu). Únor byl velmi teplý (průměrná teplota 1,7 °C, odchylka od normálu 2,6 °C) a srážkově podnormální. Únor byl příznivý pro houbové patogeny, které sporulují za nízkých teplot a napadají dřevní části stromů nebo keřů (především původci odumírání pupenů broskvoně a chřadnutí a odumírání révy). Březen byl mimořádně teplý (průměrná teplota 5,6 °C, odchylka od normálu 2,7 °C) a srážkově blízký normálu. Duben byl velmi teplý (průměrná teplota 9,4 °C, odchylka od normálu 1,5 °C) a srážkově hluboce podprůměrný (60 % normálu). Velmi teplé počasí v březnu a dubnu urychlilo nástup vegetace i počátek kvetení ovocných dřevin. Květen byl velmi chladný (odchylka od normálu -2,3 °C) a srážkově převážně vysoce nadprůměrný (132 %, jižní Morava 157 % normálu). Červen byl velmi teplý (odchylka od normálu 4,9 °C) a srážkově významně podnormální (67 % normálu). Mimořádně teplé byly 2. týden a závěr měsíce. Teplé počasí pokračovalo i v průběhu července, velmi teplá byla především poslední dekáda měsíce. Srážkově byl červenec na většině území hluboce podprůměrný (66 % normálu). Rovněž srpen byl teplý (odchylka od normálu 1,6 °C), teplejší byla 2. polovina měsíce. Srážkově byl srpen převážně blízký normálu (96 %). Září bylo teplotně blízké normálu a srážkově v různém stupni mírně nadprůměrné (107 %). Vydatné dešťové srážky byly především v první dekádě měsíce. Říjen byl velmi teplý (odchylka od normálu 1,4 °C) a srážkově mírně nadnormální. Loňský rok byl s výjimkou května teplý (mimořádně teplý byl především červen) a srážkově v čase i podle oblastí velmi variabilní. Vydatnější dešťové srážky byly na Moravě než v Čechách, přičemž srážkově nejbohatší byla jižní Morava.

Choroby ovocných dřevin

V loňském roce byly lokálně silnější výskyty strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis). Škodlivé výskyty byly především tam, kde nebyla v průběhu května zajištěna dostatečně intenzivní ochrana porostů. Období primárních (askosporových) infekcí trvá od počátku rašení do konce května až poloviny června, přičemž rozhodující infekce zpravidla nastávají od fáze růžové poupě do cca 14 dnů po odkvětu. Ve druhé polovině dubna, kdy obvykle dochází k významným primárním infekcím, bylo převážně teplé počasí bez dešťových srážek nevhodné pro patogen. Ke změně došlo až v závěru dubna a především v průběhu května (ve fázi dokvétání), kdy byly na většině území vydatné a opakované deště, které vytvořily vhodné podmínky pro uvolňování askospor a infekce. V teplejších oblastech došlo lokálně k prvnímu výletu askospor po deštích v závěru dubna. K významným primárním infekcím došlo ve 2. týdnu a především ve 3. dekádě května. První výskyty choroby byly zaznamenány ve 3. týdnu května. Od druhé poloviny května již docházelo i k sekundárnímu šíření choroby. Období hlavních primárních infekcí bylo v loňském roce relativně krátké, což umožnilo snížit počet potřebných ošetření. Vzhledem k charakteru dešťových srážek v květnu (až 20 dešťových dnů) byly vhodné podmínky pro použití tank-mix kombinací preventivně a kurativně působících fungicidů, které umožní prodloužení intervalu mezi jednotlivými ošetřeními a současně posílí účinnost kontaktních fungicidů.

Slabší byly v loňském roce výskyty strupovitosti hrušně (Venturia pyrina).

Velmi početné, především u náchylných odrůd, byly primární výskyty padlí jabloně (Podosphaera leucotricha). K sekundárnímu šíření choroby dochází pravidelně již v období 1–2 týdny před počátkem kvetení. V tomto období a zejména v poslední dekádě dubna bylo převážně teplé počasí (optimum 20–24 °C ), jen s ojedinělými méně vydatnými dešťovými srážkami, příznivé pro šíření choroby. Vzhledem k příznivým podmínkám a primárních zdrojů infekce došlo k významnému časnému šíření choroby. Změna nastala v průběhu května, kdy chladné počasí a opakované dešťové srážky omezily šíření. K dalšímu významnému šíření choroby došlo v průběhu června a července, kdy převládalo teplé počasí příznivé pro patogen. Toto období je také hlavním obdobím, kdy patogen osídluje pupeny, takže jsou předpoklady, že v letošním roce budou opět početné primární výskyty choroby.

Po vydatných deštích na počátku září byly místně zaznamenány silnější výskyty sazovitosti jablek (Gloeodes pomigena). Častěji byly napadeny odrůdy rezistentní vůči strupovitosti, u nichž je redukováno použití fungicidů.

Převážně slabší byly výskyty moniliniové hniloby jablek a hrušek (Monilinia fructigena). Významnější výskyty byly zaznamenány jen lokálně až po deštích na počátku září, zejména u náchylných odrůd. Napadeny byly především plody poškozené obalečem jablečným nebo dalším hmyzem. Převážně teplé počasí bez vydatných dešťových srážek v dalším průběhu září šíření choroby zastavilo.

Slabé byly výskyty rzivosti hrušně (Gymnosporangium sabinae). K infekcím listů, případně dalších vnímavých částí dochází v od fáze počátku kvetení a především krátce po odkvětu hrušně. V tomto období (3. dekáda dubna a počátek května) bylo teplotně střídavé počasí bez vydatnějších dešťových srážek, nepříznivé pro klíčení teliospor rzi a infekce.

Neobvyklý nástup i průběh měl výskyt kadeřavosti broskvoně (Taphrina deformans). Optimální termín pro základní ošetření ve fázi nalévání pupenů byl v produkční oblasti na počátku 2. týdne března. Po celé období hlavních infekcí (počátek rašení – konec kvetení) byly nepříznivé podmínky pro patogen (minimální dešťové srážky a převážně vyšší teploty), takže k napadení porostů nedošlo. Významná změna nastala až na počátku května, kdy nastoupilo chladnější a deštivé počasí, velmi vhodné pro patogen. V tomto období došlo na mnoha lokalitách k pozdnímu napadení výše postavených listů (od 3. listu) a často i k napadení plodů. V této době, již dozněla účinnost základního, případně i dalšího ošetření, takže bylo zapotřebí ošetření, nejlépe po odkvětu, opakovat. K obligátně prováděnému prvnímu ošetření jsou nejvhodnější měďnaté fungicidy. Měďnaté fungicidy je možno použít i k opakovanému ošetření, ale jen v období před květem, později mohou být pro broskvoň fytotoxické. V období po odkvětu upřednostněny organické fungicidy, v současné době přípravky na bázi mankozebu.

Na mnoha lokalitách byly silné výskyty odumírání pupenů broskvoně (Stigmina carpophila). K napadení pupenů dochází především na podzim při a po opadu listů, mohou však nastat i v zimním nebo v jarním období. Patogen sporuluje a k infekcím dochází již při teplotách nad 4 °C. V loňském roce mohlo dojít k významným infekcím také za teplých period v průběhu února. Napadené pupeny odumírají a v jejich okolí se zejména za vlhčího počasí objevuje silný klejotok. V některých výsadbách byla napadena významná část pupenů na plodných větévkách. Konidie, které se vyvíjejí na jaře na odumřelých pupenech a v nekrotických lézích okolo pupenů, infikují později listy (suchá skvrnitost listů „peckovin“) a mladé plody (skvrnitost broskví). Vzhledem k průběhu počasí v květnu loňského roku byl časný a silnější také výskyt suché skvrnitosti listů „peckovin“ i skvrnitosti broskví. K významnému šíření suché skvrnitosti listů došlo především na lokalitách s vydatnějšími a opakovanými dešti v průběhu srpna.

Lokálně byly zaznamenány také silnější výskyty strupovitosti broskvoně a meruňky (Venturia carpophila). Patogen přetrvává v lézích na jednoletých větévkách, kde se od 2 do 4 týdnů po odkvětu vyvíjejí na konidiforech konidie, které jsou zdrojem infekcí. První infekce nastaly již v průběhu května, kdy bylo deštivé počasí, příznivé pro šíření choroby. K významnému dalšímu šíření choroby došlo jen na lokalitách, kde byly vydatnější dešťové srážky v průběhu června a u broskvoní i v průběhu července.

Velmi slabé byly výskyty moniliniové spály meruňky a moniliové spály višně (Monilinia laxa). K významnému napadení dochází vždy, pokud trvá v období kvetení chladné a deštivé počasí. Za limitující je považován pokles maximálních denních teplot pod 13 °C. Nízké teploty jsou vhodné pro sporulaci patogenu (patogen bohatě sporuluje již při teplotách nad 10 °C) a významně zvyšují vnímavost květních částí k infekci. Infikovány mohou být všechny květní části. Květnímu stopkami patogen prorůstá do větévek, napadené větévky vadnou a usýchají. V období kvetení meruněk (poslední dekáda března) i višní (3. dekáda dubna, počátek května) bylo teplé počasí jen s lokálními, málo vydatnými dešti. Významnější výskyty moniliniové spály višně byly zaznamenány jen lokálně, především v severních a východních Čechách.

Rozdílné a převážně slabší byly výskyty moniliniové hniloby „peckovin“ (Monilinia laxa, M. fructigena). K významnějšímu napadení došlo jen na lokalitách, kde byly v období dozrávání jednotlivých druhů vydatnější dešťové srážky.

V loňském roce byly zaznamenány časné a v závěru vegetace lokálně i silnější výskyty skvrnitosti listů višně a třešně (Blumeriella jaapii). První primární infekce nastaly za deštivého počasí v závěru května (3–4 týdny po odkvětu). Ojedinělé výskyty choroby byly zaznamenány již v červnu. K významnějšímu šíření došlo jen tam, kde byly v srpnu a na počátku září vydatnější dešťové srážky. K předčasnému opadu listů došlo až v závěru vegetace, především u náchylných odrůd višně.

Na jižní Moravě byly lokálně silné výskyty rzivosti slivoně (Tranzschelia discolor). Tranzschelia discolor je dvoubytná rez s úplným vývojovým cyklem. Hlavními hostiteli jsou slivoň a další příbuzné druhy a mezihostiteli některé druhy okrasných sasanek. V našich podmínkách přetrvávají především uredospory v urediích na opadlých listech. Zdrojem primárních infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace jsou urediospory. Škodlivý výskyt choroby byl zaznamenán především na lokalitách, kde byly v závěru července a na počátku srpna vydatnější dešťové srážky. U nás je často nesprávně jako původce rzivosti slivoně uváděn příbuzný druh T. pruni-spinosae. V našich podmínkách se T. pruni – spinosae na slivoních nevyskytuje.

Velmi slabé byly výskyty hnědnutí listů meruňky (Apiognomonia erythrostoma). Příčinou byly nepříznivé podmínky pro patogen v období primárních infekcí (především 2. polovina dubna). K sekundárnímu šíření u této choroby nedochází.

Velmi časné a lokálně i silnější byly výskyty antraknózy ořešáku (Ophiognomonia leptostyla), především na listech. K napadení plodů došlo jen ojediněle. Patogen přetrvává v pletivu napadených opadlých listů, kde se vyvíjejí a na jaře vyzrávají plodničky perithecia a v nich ve vřeckách askospory. První askospory jsou zpravidla zralé ve druhé dekádě května. Postupně dozrávají a uvolňují se po dobu 4–5 týdnů (květen až první polovina června). Později se choroba šíří konidiemi, které se diferencují v acervulích, v odumřelém pletivu skvrn na listech. K primárním infekcím došlo již v obdobích vydatných dešťů v květnu a k dalšímu šíření choroby jen tam, kde byly vydatnější deště v průběhu června a července. Výskyt choroby lze omezit ošetřením měďnatými fungicidy.

Příčinou černání vlašských ořechů, které se vyskytlo především na jižní Moravě, nebyla antraknóza, ale vrtule ořechová (Rhagoletis completa).

Velmi časné a lokálně silné byly výskyty hnědého padlí angreštu (Podosphaera mors-uvae). Přetrvává mycelium v pupenech nebo na povrchu napadených větévek a plodnice teleomorfního stadia chasmotecia. K šíření dochází velmi časně, často již od počátku kvetení. V tomto období byly velmi příznivé podmínky pro patogen (vyšší teploty, vyšší vlhkost vzdušná). Ošetřování proti hnědému padlí angreštu se zahajuje velmi časně, zpravidla již v období před počátkem kvetení a podle potřeby musí být několikrát opakováno. Pokud pěstitel nemůže zajistit intenzivní ochranou, měl by upřednostnit tolerantní nebo rezistentní odrůdy (Dukát, Dagmar, Karát, Karmen, Martlet, Remarka a další).

Na mnoha lokalitách byly zjištěny silné výskyty didymelového odumírání maliníku (Didymella applanata). K napadení mladých výhonů došlo již v průběhu května, kdy byly velmi vhodné podmínky pro šíření choroby. Na bázi výhonů vznikají nejdříve hnědofialové, později hnědé a ohraničené skvrny, následně dochází k praskání a odlupování borky. Silněji poškozené výhony v následujícím roce především za teplého a suchého počasí předčasně, často již na začátku sklizně zasýchají. Při slabším napadení mají kratší plodný obrost, menší listy a drobnější nekvalitní plody.

Lokálně silné byly výskyty padlí lískového (Phyllactinia guttata). Padlí rodu Phyllactinia mají nejen povrchové, ale i endofytní mycelium, které proniká průduchy do mezibuněčných prostorů. Patogen v závěru vegetace vytváří na rubu listů nápadné, zpočátku okrouhlé skvrny a později plošné povlaky hustého bílého mycelia, které často pokrývají celou plochu rubu listů. V porostech mycelia se vyvíjejí početná tmavá chasmotecia, v nichž se ve vřeckách diferencují askospory.

Padlí jabloně – napadené vrcholky letorostů

Kadeřavost broskvoně – pozdní napadení listů (2019)

Kadeřavost broskvoně – červené nepravidelné ohraničené skvrny na plodech

Moniliniová hniloba broskví – šedý souvislý porost patogenu Monilinia laxa

Moniliniová hniloba slivoně – béžová sporodochia patogenu Monilinia fructigena

Odumírání pupenů broskvoně – napadené pupeny a klejotok

Suchá skvrnitost listů broskvoně

Skvrnitost listů třešně

Rzivost slivoně – hranaté žluté skvrny na líci listů

Antraknóza ořešáku – skvrnitost, svinování, žloutnutí a zasychání listů

Vrtule ořešáková – napadené plody

Padlí lísky – porost mycelia s chasmotecii na rubu listu

Abiotikózy ovocných dřevin

Lokálně byly zaznamenány na náchylných odrůdách silnější výskyty Ca-deficientní hořké skvrnitosti jablek. V průběhu dozrávání i v průběhu uskladnění vznikají na plodech různě velké zpočátku tmavozelené, později šedohnědé skvrny. Slupka v místě skvrn tmavne a propadá se. Pod slupkou jsou ostrůvky nekrotického hnědavě zbarveného, hořce chutnajícího pletiva. Velké rozdíly jsou v náchylnosti odrůd. Výskyt významně ovlivňuje počasí a výživa. Porucha je dávána do souvislosti s nízký obsah vápníku v plodech. Riziko výskytu narůstá s nepříznivým poměrem K: Ca a Mg: Ca. Výskyt omezí optimalizace růstu a plodnosti a harmonická výživa. Aktuálně lze výskyt omezit včasným a opakovaným ošetřením listovými hnojivy se zvýšeným obsahem vápníku.

Na mnoha lokalitách byly opět poškozeny výsadby ovocných druhů jarními mrazy. K poklesům teplot pod bod mrazu došlo několikrát, v posledních dnech března, ve 3. týdnu dubna a na počátku května. Více poškozeny byly výsadby v Čechách než na Moravě. Květy i malé plůdky jsou na nízké teploty velmi citlivé. Uzavřená poupata mohou být poškozena při poklesu teplot na -3 až -4 °C, rozkvetlé květy při poklesu teplot pod -1 až -2 °C a mladé plůdky podle druhů při poklesu teplot pod -1 až -2 °C. Přesné vyjádření limitních teplot pro poškození jarním mrazem je obtížné vzhledem k tomu, že aktuální citlivost je ovlivněna celkovým stavem stromů, obsahem osmotik (především sacharidů) v rostlinných částech, ovlhčením rostlin nebo jejich částí i průběhem teplot před příchodem mrazů. O poškození rozhodují nejen aktuální poklesy teplot, ale i doba trvání mrazu a náhlost změny teploty. Významnou roli může mít také přítomnost nukleačně aktivních bakterií, které představují kondenzační jádra pro tvorbu ledových krystalů, a tím zvyšují riziko poškození. Postižené květy vadnou, hnědnou nebo černají, postupně usýchají a opadávají (mrazové poškození květů). Při subletálním poškození mladých plůdků dochází k poškození epidermálních buněk a následně ke rzivosti slupky plodů (mrazová pásová rzivost jablek a hrušek, mrazová rzivost slupky slivoní), případně k deformacím a praskání, které snižují tržní hodnotu ovoce. Za zmínku stojí skutečnost, že v souvislosti se změnami klimatu se v posledním desetiletí významně zvýšila četnost jarních mrazů.

Častější byly výskyty horkostně suchostního zdvojení plodů především u slivoní. Zdvojené plody se vyvíjejí z květů se zdvojenými pestíky, pokud jsou opyleny a oplodněny. Jednosemenné semeníky splývají podél ventrálního švu, čímž vznikají zdvojené plody. Vznik květů se zdvojenými pestíky iniciuje působení vysokých teplot a sucha v období indukce květů v předchozím roce.

Ca-deficientní hořká skvrnitost jablek

Horkostně suchostní zdvojení plodů slivoně

Choroby révy

Neobvyklé byly průběh ohrožení porostů i šíření plísně révy. Teplotní suma (SET_8°C = 170 DS) nezbytná pro zralost oospor plísně révové (Plasmopara viticola) byla v loňském roce splněna v průběhu 2. týdne května. Pro porovnání v roce 2018 byla splněna mimořádně časně, již v závěru dubna. Od počátku zralosti oospor může při splnění podmínek primární infekce (10 mm dešťových srážek v průběhu 24 hod., průměrná denní teplota minimálně 10 °C, a minimální denní teplota 8 °C) docházet k primárním infekcím. Nástup i průběh primárních infekcí byly významně ovlivněny počasím. Nedostatek dešťových srážek a převážně vysoké teploty v březnu a v dubnu nepříznivě ovlivnily vývoj i vitalitu (schopnost klíčení) oospor a chladné květnové počasí limitovalo splnění podmínek pro klíčení oospor. Přestože byly v květnu srážkové podmínky pro primární infekci splněny 2–3×, k infekcím nedošlo. Důvodem byla skutečnost, že se teploty v období dešťových srážek vždy pohybovaly pod nebo v blízkosti hraniční teploty pro klíčení oospor. Přitom v současné době využívané metody krátkodobé prognózy, které hodnotí jen dešťové srážky, předčasně, již od poloviny května upozorňovaly na nebezpečí šíření a doporučovaly ošetřovat. K významnému splnění podmínek pro primární infekci došlo lokálně až v závěru května a následně v polovině června. První výskyty choroby byly zjištěny ojediněle v polovině června. Ve druhé polovině června a v červenci se choroba vyskytovala jen tam, kde byly vydatnější a opakované deště a nebyla prováděna dostatečně intenzivní ochrana. Změna nastala v závěru července a především v 1. polovině srpna, kdy byly vydatnější deště. V tomto období došlo na mnoha lokalitách k významnému šíření choroby na vrcholech letorostů a na zálistcích. V loňském roce postačilo zahájit ošetřování až v období před květem (obligátní ošetření) a v dalším období ošetřovat méně intenzivně s přihlédnutím k lokálním dešťovým srážkám a výskytu choroby na lokalitě. Tam, kde byly v závěru července a na počátku srpna vydatnější deště, bylo vhodné provést ošetření, které by omezilo napadení vrcholů letorostů a zálistků.

Lokálně byly silnější výskyty padlí révy (Erysiphe necator). Zpravidla se doporučuje zahájit ošetřování, pokud jsou vhodné podmínky pro patogen ve fázi 5.–6. listu (počátek sekundárního šíření choroby). V tomto období a až do konce května bylo chladné a deštivé počasí nepříznivé pro padlí. K oteplení došlo až na počátku června, kdy bylo několik dnů s optimální teplotou pro šíření choroby (minimálně 3 dny za sebou nejméně 6 hod v rozmezí 21–30 °C).  V tomto období bylo zapotřebí poprvé ošetřit porosty velmi náchylných odrůd. Porosty ostatních odrůd postačilo ošetřit až v období krátce před květem. Příznivé teplotní podmínky pro patogen pokračovaly po převážnou část června i července. Mimořádně vhodné podmínky pro patogen byly v závěru června a v 1. týdnu července, kdy byla dlouhodobě optimální teplota a po předchozích deštích i vysoká vlhkost vzduchu. Pokud v tomto období nebyly dostatečně intenzivně ošetřovány náchylné odrůdy, mohlo dojít k významnému napadení porostů. Od konce července již postupně končila vnímavost hroznů k infekci (počátek zrání). Přesto, že v červnu a v červenci byly dlouhodobě příznivé teplotní podmínky pro patogen, k předpokládanému plošnému šíření choroby nedošlo. Také u padlí révy ovlivnily nástup i další šíření omezené primární zdroje infekce. Příčinou byl pozdní a slabý výskyt choroby v roce 2018, kdy nemohlo dojít k významnému osídlení bazálních oček letorostů, kde patogen přetrvává. První sekundární výskyty choroby byly zjištěny na více lokalitách až v období dokvétání. K významnému napadení došlo lokálně jen u náchylných odrůd (Chardonnay, Frankovka, Modrý Portugal) především na počátku července, pokud nebyla zajištěna dostatečně intenzivní ochrana porostů.

V důsledku chladného a deštivého počasí v průběhu května byly zaznamenány u náchylných odrůd silnější výskyty botrytiové hniloby květenství (Botrytis cinerea). Napadená květenství nebo jejich části tmavnou, postupně dochází k hnilobnému rozkladu pletiv, odumírají a za teplého počasí zasychají. Nápadné je vodnaté a ostré ohraničení napadených a nenapadených částí květenství. Zaschlé části lze lehce oddělit od zdravých a záhy opadávají.

Převážně slabé byly výskyty šedé hniloby hroznů révy (Botrytis cinerea). Proti šedé hnilobě hroznů se zpravidla ošetřuje v období dokvétání a ve fázi zapojování hroznů a od počátku zrání. Ve fázi dokvétání (polovina června) byly méně příznivé podmínky pro patogen, ošetření v tomto období, které má především zabránit osídlení zbytků květenství, bylo zapotřebí provést jen na lokalitách s vydatnými dešťovými srážkami. Odlišná situace nastala ve fázi zapojování hroznů (podle odrůd 1. až 3. týden července), kdy byly lokálně vydatné deště. V tomto období měly být ošetřeny všechny porosty náchylných odrůd s hustým hroznem. K ošetření v obou termínech se používají fungicidy proti plísni nebo padlí révy se současnou nebo vedlejší účinností na šedou hnilobu. Na lokalitách, kde byly v období počátku zrání (konec července a počátek srpna) vydatnější deště, bylo zapotřebí náchylné odrůdy ošetřit intenzivním fungicidem. Zejména u raných náchylných odrůd bylo vhodné ošetření za 10–14 dnů opakovat. Další šíření choroby omezilo a na většině lokalit zastavilo velmi teplé počasí bez vydatných dešťových srážek v průběhu 2. a 3. dekády září.

Lokálně byly zaznamenány škodlivé výskyty octové hniloby. Původci octové hniloby jsou bakterie rodu Acidovorax a divoké kvasinky rodů Candida, Clockeria, Pichia a dalších. Silnější výskyty byly především u raných aromatických odrůd a ve většině případů navazovaly na poškozením hroznů hmyzem (vosy, včely, octomilky, mouchy, škvoři aj.). Přestože srpen nebyl suchý poškození hroznů hmyzem, bylo mimořádně silné. Bakterie a kvasinky osídlují poškozené hrozny a způsobují jejich hnilobu. Napadené bobule se zbarvují světle hnědě (bílé odrůdy) nebo modro hnědě (zrající modré odrůd). Dužnina bobulí je kašovitá, za sucha bobule usýchají. Typická je octová vůně napadených hroznů. Ochrana proti octové hnilobě spočívá v opatřeních, která zabrání poškození hroznů. Antibotrytidové fungicidy s výjimkou bipreparátu Serenade ASO jsou proti octové hnilobě zcela neúčinné.

Na mnoha lokalitách byl zaznamenány u náchylných odrůd (především Müller Thurgau a Modrý Portugal) výskyty černé skvrnitosti révy (Diaporthe neoviticola, anam. Phomopsis viticola). Patogen napadá bazální internodia letorostů, spodní listy včetně řapíků a výjimečně i stopky květenství. Může napadnout také réví, ramena i kmínky keřů. Na letorostech způsobuje drobné, později protažené černé nebo černě lemované skvrny. Skvrny se zvětšují a splývají, při silném napadení může vzniknout plošná korkovitost spodních internodií a mohou být poškozena bazální očka. Obdobné skvrny způsobuje také na řapících a stopkách květenství. Na čepelích listů vznikají drobné černé žlutozeleně lemované skvrny, silně napadené listy žloutnou. Při napadení ramen a kmínků patogen způsobuje chřadnutí a hynutí keřů (diaportové odumírání révy). Přetrvává podhoubí v napadeném réví a starém dřevě. Na napadených částech se vyvíjejí plodničky pyknidy a konidie jsou zdrojem šíření choroby. K napadení dochází jen za chladného (vhodné jsou již teploty 5–7 °C) a deštivého počasí v období počátečních fází vývoje letorostů. Nejcitlivější jsou letorosty o délce 3–10 cm. V loňském roce bylo velmi příznivé počasí pro šíření choroby v průběhu celého května.

Časné a silné byly výskyty chřadnutí a odumírání révy (syndrom Esca). Neobvykle časté byly výskyty akutní formy choroby, kdy keře náhle uhynou bez předchozích příznaků na listech. Chorobu způsobuje více druhů stopkovýtrusých, vřeckovýtrusých i mytosporických hub, které kolonizují a poškozují dřevní pletiva včetně cév. Typickým příznakem choroby je změna zbarvení a nekróza mezi žilkových pletiv a okrajů listů (tygrovitost). Odumřelé části listů jsou olemovány světle žlutým (bílé odrůdy) nebo červenofialovým (modré odrůdy) lemem. Hrozny jsou zpravidla menší a na bobulích se mohou vyskytnout černo-fialové skvrny. Napadené keře náhle, obvykle za teplých letních období hynou. Při akutním projevu choroby se příznaky na listech neprojeví (skvrnitost, později tygrovitost) a napadený keř náhle hyne. Velmi náchylné jsou odrůdy Sauvignon a Cabernet Sauvignon, nejodolnější je odrůda Merlot. K infekcím dochází především přes nová poranění, včetně poranění po řezu za teplého a deštivého zimního počasí. Většina původců sporuluje již za velmi nízkých teplot. Z pohledu nových infekcí byl rizikový teplý únor loňského roku. Choroba se může šířit také množitelským a výsadbovým materiálem a z půdy. Ochrana spočívá v prevenci, především je třeba zajistit plnou vitalitu keřů a omezit stresové situace. V zimním období neřezat za teplého deštivého počasí (nejméně 4 dny po dešti), upřednostnit řez v předjaří, omezit větší poranění, řezné rány ošetřit. Odstraňovat a likvidovat zdroje infekce (chřadnoucí a odumřelé keře ve vinici a v okolí vinic), drtit jen réví a dvouleté dřevo, starší dřevo vynést z vinice a spálit.

Mimořádně silné byly výskyty fytoplazmového žloutnutí a červenání listů révy /„stolbur“/ (Candidatus Phytoplasma solani). Ve vinařské oblasti Morava se choroba postupně stává hlavním problémem vinic. Ve vinařské oblasti Čechy jsou výskyty jen ojedinělé. Choroba se vyskytuje i ve velmi mladých výsadbách (2. rok po výsadbě) a silné výskyty jsou ve vinicích ve věku 4–5 let. Ve starších vinicích jsou u náchylných odrůd běžné výskyty přesahující 50 %. U silně napadených keřů již od července zasýchají mladé hrozny, později zavadají a scvrkávají vyvinuté a zrající hrozny. Silně napadené keře zůstávají bez úrody. Z bílých odrůd je nejnáchylnější odrůda Chardonnay, velmi náchylné jsou i odrůdy Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský a Müller Thurgau a z červených odrůd Zweigelrebe , Frankovka a Svatovavřinecké. Choroby však byla zjištěna i na mnoha dalších odrůdách včetně několika interspecifických (PIWI) kultivarů. Větší pozornost je třeba věnovat bílým odrůdám, kde jsou příznaky choroby na listech méně nápadné. Hlavním přenašečem původce choroby je křís žilnatka vironosná. Patogen má velmi široký hostitelský okruh, nejčastěji napadá rostliny z čeledí lilkovité, svlačcovité, kopřivovité a hvězdnicovité. Hlavní rezervoárovou (duální) rostlinou v našich podmínkách je svlačec rolní, je hostitelem patogenu i živnou rostlinou vektoru. Vzhledem k charakteru výskytu a šíření choroby je třeba změnit filozofii ochrany. Doposud byly výskyty jen sledovány a napadené keře klučeny a prováděna podsadba nebo hluboce zmlazovány. Tato opatření nemohou vést k významnému omezení šíření choroby, každoročně se ve vinicích zjišťují další výskyty. Ochranná opatření je třeba zaměřit na omezení infekčního tlaku choroby, na likvidaci hostitelských a především duálních druhů rostlin (v našich vinicích svlačec rolní) a na omezení výskytu hlavního přenašeče žilnatky vironosné.

Plíseň révy – pozdní napadení vrcholu letorostu, porost patogenu na rubu listu

Botrytiová hniloba květenství révy

Hrozen poškozený hmyzem, následně napadený octovou hnilobou

Černá skvrnitost révy – skvrnitost bazálních internodií letorostu a listů

Chřadnutí a odumírání révy (ESCA) – akutní projev

Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy – žloutnutí a svinování listů (cv. Chardonnay)

Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy – zavadání a zasychání hroznu

Abiotikózy révy

Na rizikových lokalitách (pozemky s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého, resp. aktivního vápníku) byly velmi časné a lokálně i silné výskyty Fe-deficientní vrcholové chlorózy révy. Výskyt ovlivnily nedostatek vláhy v dubnu i chladné a deštivé počasí v květnu. Při výskytu je třeba optimalizovat péči o půdu, především obohatit půdu o organickou hmotu, aby byla podpořena biologická aktivita půdy, zlepšena půdní struktura i vodní a vzdušný režim a následně uvolňování a příjem živin. Na rizikových lokalitách je třeba volit tolerantní podnože (Craciunel 2, SO4, Teleki 5C) a na mimořádně rizikových stanovištích podnož Fercal. Aktuálně je možno postižené porosty opakovaně ošetřit listovými hnojivy se zvýšeným obsahem železa, nejlépe v chelátové vazbě.

Na více lokalitách byly zjištěny časné a později i silné výskyty Mg-deficientní mezižilkové chlorózy listů révy. Na čepelích listů se nedostatek hořčíku projevuje zesvětlením a později slámově žlutým (bílé odrůdy) nebo červeným (modré odrůdy) zbarvením pletiv mezi hlavními žilkami. Žilky a jejich okolí zůstávají zelené. Typické je klínovité zúžení zeleného pásu v okolí žilek směřující k okraji čepele listu (stromeček, rybí kostra). Příznaky se na rozdíl od Fe-deficientní vrcholové chlorózy projevují později a nejdříve na spodních listech. Silně postižené listy od okraje zasýchají a mohou předčasně opadnout. Příznaky nedostatku hořčíku se nejčastěji projevují na kyselých písčitých půdách. Nejcitlivější odrůdou je Ryzlink vlašský. Při významném výskytu je třeba analyzovat půdní vzorky a podle výsledků provést přihnojení hořečnatým hnojivem. Při slabším výskytu může být dostačující povápnění půdy, které změní půdní reakci, a tím přijatelnost hořčíku.

Lokálně došlo u citlivějších odrůd k částečnému sprchávání květenství a hráškovatění hroznů révy. Příčinou bylo velmi teplé počasí v období kvetení, kdy maximální teplota po několik dnů přesáhla 30 °C. Optimální pro opylení a oplodnění jsou teploty v rozmezí 24–27 °C. Odkvět mohl být ovlivněn také nadbytkem dusíku v důsledku vhodných podmínek pro jeho uvolňování a příjem rostlinou.

Mg-deficientní mezižilková chloróza listů révy