Lilek leskloplodý se v posledních letech čím dál častěji vyskytuje v porostech zeleniny a okopanin, a to především v teplejších oblastech České republiky. Na řadě polí je dnes mnohem častějším a významnějším plevelem, než poměrně běžný lilek černý, se kterým bývá tento druh občas zaměňován.

Popis

Lilek leskloplodý (Solanum physalifolium Rusby; syn. S. nitidibaccatum Bitter) je jednoletá rostlina. Lodyha je 20 – 50 cm vysoká, bohatě větvená již od báze, jednotlivé větve jsou vodorovně odstálé, na koncích vystoupavé, spodní poléhavé. Listy jsou řapíkaté, žlutavě zelené, čepel je úzce až široce kosníkovitá, špičatá, celokrajná až chobotnatě zubatá (i pak ale v dolní třetině celokrajná), na bázi klínovitá, nejčastěji 3-6 cm dlouhá, 1-3 cm široká. Žilnatina je výrazně světlejší, stejně se jeví i okraj listu. Celá rostlina je pokrytá hustými chlupy různé délky, typické je zastoupení chlupů i 2 mm dlouhých. Květenství jsou mimoúžlabní, nejčastěji 3-6 květá. Kalich se po odkvětu rychle zvětšuje a dlouho zakrývá celý zrající plod, za zralosti kalich zakrývá 1/2-2/3 bobule. Koruna je pěticípá, 6-7 mm v průměru, bílá. Bobule jsou poněkud širší než delší, 6-9 mm široké s 20-30 semeny, nápadně lesklé, světle zelené, bělavě mramorované, k podzimu s medovým či nafialovělým nádechem, zralé opadávají spolu s kalichem a plodní stopkou. Semena jsou podobná jako u ostatních druhů lilků, zploštělá, v obrysu nepravidelně široce vejčitá, 1,7-1,9 mm dlouhá, světle hnědá, hustě jemně jamkatá.

Lilek leskloplodý může být zaměněn s ostatními jednoletými lilky. Na našem území je nejhojnějším plevelným lilkem lilek černý (Solanum nigrum), dále se můžeme setkat s lilkem vlnatým (S. decipiens). Tyto druhy jsou si dost podobné, významně se liší se pouze oděním – zatímco rostliny lilku černého jsou téměř lysé, lilek vlnatý je hustě ale krátce chlupatý, s četnými žláznatými trichomy.

Mezi nejvýznamnější rozlišovací znaky lilku leskloplodého v rámci ostatních druhů lilků patří hlavně silně zvětšený kalich (žádný z našich častěji se vyskytujících druhů lilků tento znak nemá), husté odění a výskyt dlouhých chlupů (lilek černý je téměř lysý, lilek vlnatý je hustě ale krátce chlupatý) a bílé mramorování i za zralosti zelených bobulí. Charakteristický je i celkový vzhled rostliny, která na rozdíl od ostatních druhů roste spíš položeně a jak lodyha, tak listy jsou masitější, dužnatější.

Biologie a ekologie

Lilek leskloplodý patří mezi jednoleté, pozdně jarní plevele. V našich podmínkách se jedná o teplomilný druh, který dobře snáší sucho a daří se mu i na velmi lehkých, písčitých půdách. Na nízké teploty je tento druh stejně jako ostatní lilky citlivý, po prvních mrazech odumírá. Oproti lilku černému vzchází o 1-2 týdny později, ale na rozdíl od něj si vysokou vzcházivost udržuje i v letních měsících. Je plevelem hlavně širokořádkových kultur – okopanin, zeleniny, kde se od počátku vegetace velmi dobře uplatňuje. V důsledku vysoké pokryvnosti rozprostřených rostlin má tendenci k vytváření monokulturních porostů. V porostech mohutnějších anebo vzrůstnějších kultur je později vzhledem ke své menší výšce přerůstán. Oproti ostatním druhům lilků přechází časněji do generativní fáze, rychle začíná kvést (první květy se na již rozvětvených rostlinách objevují v době, kdy lilek černý má na stejném stanovišti 5-6 pravých listů) a brzy na rostlinách dozrávají první plody. Na námi sledovaném pozemku s masivním výskytem lilku leskloplodého rostou i druhy lilek černý a lilek vlnatý, ale ani jeden z nich zde není tak významným plevelem.

Lilek leskloplodý se již od prvních nálezů v ČR (1975) uplatňuje jako polní plevel. Na vybraných lokalitách je druh již v podmínkách agrofytocenóz naturalizovaný, výborně adaptovaný na zdejší podmínky.

Škodlivost

Na pozemcích, kde se tento druh vyskytuje již delší dobu, se většinou jedná o jeden z nejhojnějších a konkurenčně zdatných druhů plevelů. Jeho škodlivost je výrazně vyšší, než je tomu u lilku černého. Na rozdíl od něj totiž lilek leskloplodý vytváří mnohem vyšší půdní zásobu semen, hromadně v porostech plodin vzchází a dokáže vytvářet husté porosty, ve kterých se plodina i ostatní druhy plevelů jen obtížně uplatňují. Bohaté porosty lilku leskloplodého nalézáme především tam, kde byla provedena chemická regulace plevelů, která odstranila konkurenční druhy, ale na lilek příliš nezaúčinkovala (přípravky s nižší účinností na lilkovité plevele).

Lilek leskloplodý zapleveluje především porosty zeleniny a brambor (hlavně v ranobramborářských oblastech), setkat se s ním můžeme i v porostech slunečnice, cukrové řepy a kukuřice. V posledních letech se setkáváme i s rostlinami tohoto lilku, které vzcházejí v podzimním období v porostech ozimé řepky. Tyto rostliny jsou sice později zničeny mrazem, ale před tím mohou rostlinám řepky významně konkurovat

Podobně jako ostatní lilkovité plevele i tento druh lilku může sloužit jako náhradní úživná rostlina pro mandelinku bramborovou. Vzhledem k obsahu solaninu v listech a nezralých bobulích je rostlina stejně jako ostatní druhy čeledi lilkovitých toxická a při požití může způsobovat otravy.

Výskyt v ČR

Původní areál lilku leskloplodého leží v Chile a Argentině, kde ve středních Kordillerách roste v nadmořských výškách 1000 – 2000 m. Druhotně se vyskytuje ve střední, severní a západní Evropě, Střední a Severní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu, a to převážně jako plevel v zeleninách.

V České republice se první rostlina tohoto druhu objevila až v roce 1975. Poměrně dlouho pak unikal pozornosti a první práce o jeho významnějším výskytu na orné půdě se objevily až po roce 2000. Zajímavé je, že na rozdíl od řady ostatních nově zavlečených a následně se šířících druhů se lilek leskloplodý jen minimálně vyskytoval na místech, jako jsou železniční nádraží, přístavy a plochy uvnitř sídel a rychle se rozšířil na orné půdě. Výskyt lilku leskloplodého je charakteristický především pro teplou klimatickou oblast, kde se s ním můžeme setkat jako s plevelem okopanin a zeleniny. Těžištěm výskytu v ČR je především Polabí – okolí Mělníka a Roudnice – zde již roste hojně jako polní plevel. K dalším oblastem výskytu patří i Praha (velmi hojně na pokusném pozemku ČZU na Suchdole, dále místy okrasné záhony – výsadby letniček), okolí Brna a další. Vzhledem k nespojitému areálu výskytu a izolovanosti jednotlivých populací na území ČR jsou v morfologii rostlin patrné geografické rozdíly (tzv. efekt zakladatele) – zatímco v Praze a okolí a v Mělnickém Polabí se vyskytují výhradně rostliny s listy chobotnatě zubatými, v Roudnickém Polabí nalezneme pouze rostliny s listovými čepelemi celokrajnými.

Možnosti regulace

V počátcích výskytu se vyplatí odstraňovat z pozemku jednotlivé rostliny, aby se zabránilo jejich vysemenění a vzniku životaschopné populace. Pokud se na pozemku již silněji vyskytuje, znamená to, že je vytvořena perzistentní půdní zásoba semen a k regulaci jeho výskytu je zapotřebí přistupovat jako u běžných druhů plevelů.

V dobře založených porostech plodin s hustým zápojem se tento druh nemůže uplatnit. Hojný je především v plodinách s širokou roztečí řádků a menší pokryvností. Při mechanické regulaci je třeba mít na paměti, že první plody dozrávají velmi brzy a snadno z rostlin opadávají. Regulační zásahy je tedy třeba provádět včas.

Údaje o citlivosti lilku leskloplodého k herbicidům dosud nejsou dostatečně známé. Podle našich zkušeností je citlivost ostatních druhů lilků k herbicidům působícím převáženě přes listy velmi podobná jako u lilku černého. Poněkud problematičtější je situace u půdních herbicidů, neboť lilek leskloplodý velmi snadno vzchází po zeslábnutí jejich reziduálního působení. Ošetření těmito herbicidy je proto třeba vhodně načasovat a je-li to možné, provést krátce před nebo po ošetření závlahu, která účinnost zásahu zvýší a prodlouží dobu působení. Na silně zaplevelených pozemcích je vhodné omezit pěstování širokořádkových plodin.

Lilek leskloplodý je citlivý k celé řadě herbicidů běžně používaných v kukuřici. Preemergentně, resp. časně postemergentně lze použít isoxaflutole (Merlin, Adengo), dimethenamid (Outlook, Akris), mesotrione (Callisto, Lumax, Story, atd.), sulcotrione (Sulcotrek), či pendimethalin (Stomp, Activus). Z postemergentních herbicidů vykazují dobrou účinnost např. tembotrione (Laudis), či řada kombinovaných přípravků (Elumis, Maister, Principal, atd.). Je však tolerantní k některým sulfonylmočovinám (rimsulfuron, thifensulfuron, atd.).

V cukrové řepě je lilek leskloplodý celkem spolehlivě potlačován řadou používaných herbicidů. Vhodné jsou především kombinace více úč. Látek.. Ve vyšších růstových fázích je vhodné přidat do tank mixu clopyralid (např. Lontrel). Spolehlivou účinnost na lilek leskloplodý zajistí také herbicid Conviso, který se však může použít pouze do odrůd Conviso Smart.

V bramborách je s ohledem na blízkou příbuznost regulace poněkud složitější. Preemergentně sice vykazují dobrou účinnost herbicidy obsahující pendimethalin (Stallion), flurochloridone (Racer) a metribuzin (Sencor, Mistral, atd.), za sucha však bývají tyto herbicidy méně účinné, přičemž pro posílení účinnosti se v zahraničí používá dimethenamidem (Outlook), který však není do brambor v ČR registrován. Po vzejití lilku (obvykle i brambor) je možné použít pouze bentazone (Basagran), který však působí pouze v raných růstových fázích.

Klíční rostliny lilku leskloplodého

Kvetoucí rostlina lilku leskloplodého

Kalich je výrazně chlupatý a bobule kryje přibližně z jedné třetiny

Vybrané lokální populace lilku leskloplodého mají okraje listů téměř celokrajné

Lilek leskloplodý již od báze větví a může vytvářet rostliny až přes metr široké

Lilek leskloplodý jako plevel v cukrovce

Lilek leskloplodý jako plevel v porostu ozimé řepky v podzimním období

Mohutný porost lilku leskloplodého na okraji porostu slunečnice