Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou

U zapojených porostů ozimé pšenice na vyšší hladině hnojení je předpoklad škodlivého výskytu chorob: padlí pšenice, feosferiové skvrnitosti pšenice (braničnatky plevové) a septoriové skvrnitosti pšenice (braničnatky pšeničné), hnědé rzivosti pšenice (rzi pšeničné) a dalších. Rozvoj chorob v porostech bude zvláště záležet na dalším průběhu počasí. Proveďte kontrolu zdravotního stavu porostů a u náchylných odrůd je podle potřeby ošetřete proti zjištěným chorobám a škůdcům, případně i proti plevelům (pcháč, šťovíky aj.).

Ozimá pšenice

U zapojených porostů na vyšší hladině hnojení je předpoklad škodlivého výskytu chorob: padlí pšenice, feosferiové skvrnitosti pšenice (braničnatky plevové) a septoriové skvrnitosti pšenice (braničnatky pšeničné), hnědé rzivosti pšenice (rzi pšeničné) a dalších. Rozvoj chorob v porostech bude zvláště záležet na dalším průběhu počasí. Proveďte kontrolu zdravotního stavu porostů a u náchylných odrůd je podle potřeby ošetřete proti zjištěným chorobám a škůdcům, případně i proti plevelům (pcháč, šťovíky aj.).

Padlí pšenice

Padlí pšenice (padlí travní; Blumeria graminis) je rozšířeno ve všech oblastech pěstování obilnin. Silné napadení se může projevit při teplém a relativně suchém jarním počasí. Napadení podporuje vysoká vzdušná vlhkost, ale ne déšť, dále teploty mezi 18 a 20 °C a střídání teplých a vlhkých dnů. Kritická fáze ozimé pšenice je ve fázi sloupkování. Vyšší škody způsobuje zejména při vyšších dávkách dusíku. V klasech padlí vytváří vstupní bránu jiným patogenním houbám (braničnatkám, fuzáriím).

Braničnatky (skvrnitosti pšenice)

Braničnatky (Septoria spp.) jsou fakultativní parazité, kteří snadněji kolonizují starší odumírající pletiva. V posledních letech zaznamenáváme vyšší škodlivost septoriové skvrnitosti pšenice (braničnatka pšeničná; Septoria tritici) a to již od období obnovení jarní vegetace ozimé pšenice. Významné zdroje infekce jsou v posklizňových zbytcích. Mezi hostitelské rostliny této choroby se řadí i žito a některé trávy. Jedná se o patogen, který napadá listy, stébla i klas. Spory se šíří odstřikujícími kapkami ze spodních listů na horní. Infekci podporují časté dešťové srážky během metání a používání vyšších dávek regulátorů na zkracování stébla, oddálení zrání (pozdě aplikované strobiluriny), použití vyšších dávek dusíku. Silný rozvoj napadení je často na porostech předtím mechanicky poškozených (i popálených listovými hnojivy). Stárnoucí listy jsou vždy více napadány a slouží jako zdroj infekce pro další postup epidemie směrem k praporcovému listu a klasům.

Fungicidní ochrana se provádí podle signalizace nebo při ohrožení od BBCH 37 (objevení se posledního listu) do BBCH 51(začátku metání). Prahy škodlivosti – 12 % listů s pyknidami; pšenice ve fázi BBCH 37: listy F-5 a F-4, BBCH 43: listy F-4 a F-3, BBCH 51: listy F-3 a F-2. Při časném infekčním tlaku se ošetření doporučuje již od BBCH 32 (od 2. kolénka).

Pyrenoforová skvrnitost pšenice

Pyrenoforová skvrnitost pšenice (helmintosporiová skvrnitost – DTR; Drechslera tritici repentis) škodí zejména v porostech ozimé pšenice, tritikale (méně žita a některých druhů trav). Symptomy na listech pšenice jsou na první pohled velice podobné symptomům braničnatky pšeničné a plevové. DTR se od obou braničnatek liší tím, že nevytváří na listech pyknidy a skvrny mají typickou světlehnědou barvu s chlorotickým okrajem a s tmavohnědým středem. Ve střední části listu se často vytváří černohnědá skvrna, na které jsou i pomocí lupy identifikovatelné skupiny konidioforů. Choroba se šíří postupně od spodních listů k vrchním. Nejdříve se napadení zpravidla objeví na listech rostlin v kolejových řádcích. K primární infekci listů dochází na krátké vzdálenosti v období dubna až května askosporami uvolněnými z napadených zbytků slámy. V pozdějším období dochází k sekundární infekci konidiemi z primárně napadených listů i na větší vzdálenosti. Masivní napadení praporcových listů nastává za dešťů v období nalévání zrna. Výskyt choroby v porostu podporuje pěstování pšenice po pšenici, mělké zapravení posklizňových zbytků, pěstování náchylných odrůd, přítomnost pýru jako hostitelské rostliny. Pravděpodobnost škodlivého výskytu zvyšuje déletrvající období dešťů koncem sloupkování.

Účinná fungicidní ochrana musí být zahájena dle aktuálního výskytu včas na počátku šíření infekce (v době tvorby konidií v růstové fázi BBCH 34–39) na konci sloupkování, nejpozději do BBCH 61 (počátek kvetení).

Kohoutci

Rovněž věnujte pozornost výskytu kohoutků. Silnější výskyty jsou podporovány sušším a teplým počasím v době kladení vajíček a závisí do jisté míry i na přítomností různých predátorů a entomopatogenních hub. U ozimé pšenice se ve fázi sloupkování (BBCH 32–37) orientačně zjišťuje počet vylíhlých larev. Škodlivost dospělců nebývá tak významná a ošetření proti dospělcům se nedoporučuje.

Ošetření pyretroidy se provádí v době, kdy je 50 % a více vylíhlých larev z vajíček, při výskytu více než 0,4–0,7 (podle citlivosti odrůd) vajíček a larev na odnož. Vyšší polní odolnost před napadením kohoutky mají úzkolisté odrůdy s tuhými listy a odrůdy s vyšším počtem trichomů na jednotku plochy.

Septoriová skvrnitost pšenice – braničnatka pšeničná

Pyrenoforová skvrnitost pšenice – DTR

Kohoutek modrý

Ozimý ječmen

V porostech ozimého ječmene se mohou v různé míře vyskytovat kupky padlí ječmene, případně projev superrezistence vůči této chorobě, síťovitá skvrnitost ječmene (hnědá skvrnitost ječmene), a také i spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost). U citlivých odrůd sledujte výskyty chorob a včas proveďte ošetření povolenými fungicidy.

Spála ječmene

Spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost; Rhynchosporium secalis) napadá především ozimý ječmen, vyskytuje se však také na jarním ječmeni, žitu, tritikale a některých druzích trav. Odrůdy mají k chorobě různou citlivost. Houba přežívá ve formě trvalého mycelia na napadených posklizňových zbytcích, popřípadě je možný i přenos osivem. Houba přezimuje i na dalších ozimých hostitelích a travách. Obecně výskyt a šíření choroby podporují vydatnější srážky a chladnější počasí mezi 15–20 °C. Choroba se však může začít šířit již od 4 °C! Na chorobu mají odrůdy různou citlivost. Infekce se šíří sporami v rozstřikujících se dešťových kapkách padajících z listu na list.

Širokospektrální fungicidy na bázi triazolů účinkují na spálu ječmene velmi dobře a hlavní časové období ošetření spadá do sloupkování až objevení se praporcového listu.

Projev superrezistence vůči padlí

Jarní ječmen

Ošetření proti plevelům můžete provádět většinou již od začátku odnožování, kdy účinně zničíte vzcházející plevele i nižšími dávkami herbicidů. U ploch zaplevelených pcháčem počkejte až na vytvoření listové růžice pcháče, případně proveďte opravné ošetření herbicidy: Dicopur D Extra, Esteron, Agritox 50 SL, Dicopur M 750, Emcee, Biplay SX, Express 50 SX, Nuance, Trimmer 500 aj. spolu s fungicidním ošetřením.

U zažloutlých, „zamazaných“ porostů podpořte rozvoj kořenů přihnojením ledkem (nejlépe vápenatým) a aplikací „antistresorů“: Albit, Altron Silver, Asahi SL, Atonik, Energen Aktivátor, Hergit, Sunagreen aj. i pro eliminaci stresu z nízkých nočních teplot.

U citlivých odrůd se zaměřte na sledování a případné ošetření padlí ječmene a v pozdějších fázích i na napadení síťovitou skvrnitostí ječmene (hnědá skvrnitost).

Padlí ječmene

Padlí ječmene (padlí travní; Blumeria graminis) je nejčastěji se vyskytující chorobou jarního ječmene, i když míra škodlivosti v jednotlivých letech kolísá. Silné napadení padlím možno očekávat při teplém a relativně suchém jarním počasí. Napadení podporuje vysoká vlhkost (ale ne déšť!), teploty mezi 18–20 °C a střídání teplých a vlhkých dnů. Výskyt padlí travního poškozuje ječmen během celé vegetace, avšak největší výnosové ztráty jsou při časném napadení již v průběhu odnožování. U citlivých odrůd jarního ječmene může časná infekce silně omezit počet produktivních odnoží.

Ochrana spočívá ve vyloučení pěstování jarního ječmene po ozimém ječmeni nebo v jeho blízkosti. Nevysévat jarní ječmeny příliš pozdě. Případné ošetření se obvykle provádí již od BBCH 30 (počátek sloupkování) fungicidy: Archer, Arsenal, Atlas S, Corbel, Leader,   Talius aj. a přípravky na bázi síry povolené i pro ekologické zemědělství: Kumulus WG, Sulfolac 80 WG, Sulfurus aj.

Síťovitá skvrnitost ječmene

Síťovitou skvrnitost ječmene (hnědá skvrnitost; Pyrenophora teres) je choroba přenosná osivem a přezimuje na posklizňových zbytcích, výdrolu a na ozimém ječmeni. Je to choroba přenosná osivem, proto zdrojem infekce může být i nemořené osivo. Primární infekce je možná jak z nedokonale namořeného osiva, tak i z půdy (BBCH 10–30). Při klíčení v infikované obilce mycelium prorůstá do klíčku a při zasažení jeho vrcholu napadený klíček odumře. V rostlinách, které pokračují v růstu, mycelium prorůstá do spodních listů a tvoří na jejich horní straně hnědé síťovité pásky (net typ) nebo vřetenovité skvrny (spot typ). Odtud se choroba šíří konidiemi na horní listy (sekundární infekce) – BBCH 31–59.

Při intenzivním projevu choroby dochází k usychání listů od špiček směrem k bázi. Rozvoj choroby podporují husté porosty a bohaté srážky. Při časné epidemii může dojít k redukci počtu odnoží, při pozdním napadení horních listových pater může dojít i k významnému poklesu výnosu snížením HTS. Silnější výskyty této choroby lze očekávat v chladnějších a vlhčích letech, zejména u odrůd, které jsou rezistentní vůči padlí. Také vyšší dávky dusíkatých hnojiv podporují větší napadení ječmene. Mezi registrovanými odrůdami jsou určité rozdíly v odolnosti, žádná z nich však není plně rezistentní.

Ochrana spočívá v izolační vzdálenosti ozimého a jarního ječmene a v ošetření fungicidy ve druhé polovině vegetační doby. Fungicidy na bázi strobilurinů je nutno aplikovat preventivně v druhé polovině vegetační doby a triazoly při počátku napadení!

Spála ječmene

Spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost; Rhynchosporium secalis) ve větší míře napadá porosty jarních ječmenů zejména za chladnějšího počasí s bohatými srážkami. Infekce se šíří sporami v rozstřikujících se dešťových kapkách, padajících z listu na list.

Ochrana spočívá v izolační vzdálenosti ozimého a jarního ječmene, výsevem odolnějších odrůd a ošetření fungicidy. Riziko zvyšuje vysoké zastoupení ozimého ječmene v osevním postupu.

Kohoutci

Za teplého počasí mohou na jarním ječmeni ohniskově škodit i kohoutci.

Ošetření se provádí v době, kdy je 50 % a více vylíhlých larev z vajíček, při výskytu více než 0,4 vajíček a larev na jednu odnož.

Padlí ječmene – padlí travní

Síťovitá skvrnitost ječmene – hnědá skvrnitost

Spála ječmene – rynchosporiová skvrnitost

Obilniny obecně

Mšice a virové choroby

V rizikových oblastech, kde jsou obilniny napadeny virem žluté zakrslosti ječmene (BYDV), věnujte zvýšenou pozornost (zejména u později setých porostů ječmenů) i výskytu obilních mšic a v případě potřeby porosty včas ošetřete přípravky: Proteus 110 OD, Danadim Progress*, Pirimor 50 WG, Transform nebo některým pyretroidem: Alfametrin ME, Buldock 25 EC, Cyperkil 25 EC, Decis Mega, Fury 10 EW, Karate se Zeon tech. 5 CS, Markate 50, Nexide, Rapid, Rafan, Sumi-Alpha 5 EW, Vaztak Active aj.

Aktuální informace o situaci a prognóze vývoje letové aktivity mšic, jsou uváděny v Aphid Bulletinu, jenž pravidelně vydává Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, referát monitoringu letu mšic Opava.

Ozimá řepka

Bílá hniloba řepky

Bílá hniloba řepky (hlízenka obecná; Sclerotinia sclerotiorum) působí významné výnosové ztráty předčasným nouzovým dozráváním rostlin – šešule předčasně pukají, snižuje se HTS a klesá i obsah oleje. Riziko napadení zvyšuje vysoká koncentrace řepky v osevním sledu a vlhké polohy. Intenzitu napadení zvyšuje teplé a střídavě vlhké počasí před a během květu u hustých a vyšších porostů. První příznaky choroby v porostu se objevují v období dokvétání a po odkvětu. V místě napadení je uvnitř stonku často bílé vatovité mycelium houby, ve kterém se tvoří černá sklerocia. Silně napadené stonky se lámou.

Zdrojem nákazy jsou sklerocia ve vrchní vrstvě půdy, která se dostala do půdy při sklizni, z planých hostitelských rostlin nebo při setí jako příměs v osivu. Sklerocia mohou být v půdě schopná infekce 7 i více let. Ze sklerocií ve vrchní vrstvě půdy (0–5 cm) může ojediněle vyrůst mycelium, které prorůstá do rostliny přes kořeny nebo přes bazální části stonků (primární infekce). Pro napadení porostů řepky bílou hnilobou je významnější, do jaké míry se bude v jarním období časově shodovat tvorba plodniček – apothecií (produkce askospor) s obdobím květu řepky. Klíčící spora je schopna rostlinu infikovat pouze tehdy, pokud má vlhko a teplo a roste na vhodném organickém substrátu, např. na opadaných květních plátcích, které ulpěly na stonku, v úžlabí listu. Proto k infekcím dochází zejména v období opadu korunních plátků při déletrvajícím vlhkém počasí (relativní vlhkosti vzduchu nad 80 %) během květu. Naopak u nižších řídkých porostů a při trvale suchém počasí během květu bude napadení jen minimální.

Preventivní opatření spočívají zejména ve volbě odolných odrůd, dodržování osevního postupu, použití zdravého osiva (bez sklerocií) a optimálního hnojení dusíkem.

Na plochách více zamořených sklerocii hlízenky možno také použít biologický přípravek Contans WG, který obsahuje spory houby Coniothyrium minitans, která v půdě parazituje na sklerociích hlízenky. Přípravek se aplikuje i před setím řepky se zapravením do hloubky 5 cm nebo ještě účinněji na strniště po sklizni řepky. Preventivně se tak omezuje škodlivé působení zdrojů infekce z půdy. Je možno dle návodu také použít biologické přípravky Polyversum a Serenade ASO.

Preventivní ošetření fungicidy se provádí před výskytem příznaků napadení, zpravidla od počátku kvetení do konce kvetení (BBCH 60–69). Optimální termín je v první polovině kvetení, kdy je otevřeno 30 % květů na hlavním vrcholu až do počátku opadu květních plátků (BBCH 63–65). Přesný termín je závislý na vlastnostech zvoleného přípravku. K ošetření použijte povolené fungicidy. Antirezistentní strategie – při použití fungicidů s regulačním efektem v časném jarním období je vhodnější v době květu použít fungicid s jinou účinnou látkou.

Bejlomorka kapustová

Výskyty bejlomorky kapustové jsou značně závislé na průběhu počasí a samotná chemická ochrana není schopna tohoto škůdce trvale z porostů odstranit. Na ozimé řepce většinou škodí 1. generace, ale v příznivých letech pro její vývoj může škodit i mnohem početnější 2. generace. Stejně jako blýskáček řepkový je i bejlomorka oligofág a zejména v pozdějších generacích se vyskytuje i na dalších brukvovitých rostlinách (2. a 3. generace i na jarní řepce), kde se může nerušeně namnožit. Ohroženy bývají zejména řidší nevyrovnané porosty a řepka, která je pěstovaná blíže než 500 m od ploch, kde byla řepka pěstována ve třech minulých letech, protože mnoho kukel přeleží v půdě dlouhou dobu (1–5 let).

Teploty do 15 °C výrazně omezují škodlivost, naopak tropické teploty (okolo 30 °C) a sucho výrazně zvyšují poškození. Přirozenými nepřáteli jsou zejména blanokřídlí parazitoidi. Omezit škodlivost bejlomorky je dosti obtížné a složité. Z agrotechnických opatření je v případě silného napadení šešulí významná hluboká orba pozemků po sklizni řepky, která řeší i přeležení kukel bejlomorek v půdě. Aby se zamezilo namnožení více generací bejlomorky v jednom vegetačním období, neměla by se v podnicích s větší koncentrací ozimé řepky pěstovat jarní řepka.

Při chemické ochraně se využívá obvykle kombinací různých přípravků s rozdílným mechanizmem účinku. Larvičky bejlomorek žijí uvnitř šešulí, které se deformují a před dozráním předčasně pukají. Uvnitř šešulí mohou účinkovat pouze hloubkově nebo systémově působící insekticidy. Dospělé bejlomorky účinně zasáhnout v porostu kontaktními insekticidy (před nakladením vajíček do šešulí) je velmi obtížné. V době aplikace ráno a v podvečer se zpravidla ukrývají hluboko uvnitř porostu. Maximum jejich výskytu bývá v poledních a odpoledních hodinách za bezvětrného slunečného počasí a vzhledem k letu včel a vysokým teplotám se v tuto dobu insekticidy zpravidla nedoporučuje aplikovat. Při pravidelném škodlivém výskytu bejlomorky v regionu se doporučuje preventivní ošetření stimulátory růstu na bázi nitrofenolátů: Atonik, Agrostim Nitrofenol, N-Fenol Mix aj. nejpozději na začátku květu (BBCH 61–63). Později je vhodnější kombinovat tyto látky s insekticidy. Ke konci kvetení je ošetření nitrofenoláty již neúčelné. Nitrofenoláty nejsou insekticidy, zpevní šešule během jejich růstu a znesnadňují tak kladení vajíček do šešulí, a také pozitivně ovlivňují metabolizmus rostlin.

Ošetření proti bejlomorce kapustové, případně i krytonosci šešulovému, je možno provádět podle signalizace. Práh škodlivosti je u bejlomorky 1 samička na 4 květenství od fáze žlutého poupěte do konce květu. Obtížně se zjišťuje vzhledem k možné záměně s mnoha dalšími druhy podobného hmyzu. Škůdce se zjišťuje v porostu nejlépe při teplotách nad 15 °C (v období mezi 11. až 15. hodinou v teplých slunečných a bezvětrných dnech) od fáze plného květu do konce dokvétání porostu. Mörickeho misky umístěné v zóně květů jsou atraktivní zejména pro kladoucí samičky a dávají tak lepší přehled o škodlivosti bejlomorky. Rozdíl v účinnosti v době plného květu a v době odkvétání je závislý hlavně na typu insekticidu, průběhu teplot a náletu bejlomorky.

První ošetření se provádí při začátku květu insekticidy na bázi pyretroidů. Druhé ošetření při dokvétání porostu neonikotinoidy, případně použít kombinovaný insekticid Proteus 110 OD.

Krytonosec šešulový se v porostech řepky často vyskytuje i ve větším množství, ale významnější škody nebyly zaznamenány. Cílená chemická ochrana se neprovádí, neboť výskyty krytonosce šešulového potlačují opatření a aplikace cílené proti jiným hmyzím škůdcům.

Je třeba dbát na ochranu včel – aplikace přípravku spolu s jiným přípravkem nebo látkou, aniž by tato společná aplikace byla doporučena v návodu na použití, je posuzována jako aplikace přípravku nebezpečného nebo zvlášť nebezpečného pro včely!

Účinnost ochrany je možno ověřit podle počtu poškozených šešulí. První generaci bejlomorky kapustové (dospělé mušky) v porostu může omezit i ošetření porostu insekticidy proti stonkovým krytonoscům a blýskáčku řepkovému.

Bílá hniloba řepky – hlízenka obecná na stonku

Bílá hniloba řepky – hlízenka obecná na vrcholu řepky

Poškození šešulí bejlomorkou kapustovou

Mák

Plevele

Sledujte vývojovou fázi máku i vzcházejících plevelů, zejména merlíky, laskavce, rdesna aj., aby nepřerostly fázi vhodnou pro aplikaci herbicidů. Přípravky pro preemergentní ošetření: Callisto 480 SC, Command 36 CS, Lentipur 500 FW, Merlin 70 WG; pro postemergentní ošetření: Callisto 100 SC, Callisto 480 SC, Laudis, Lentagran WP, Lentipur 500 FW, Toluron, Tomahawk. Na trávovité plevele použijte povolené graminicidy.

Dávky a kombinace herbicidů po vzejití máku volte podle růstové fáze máku a spektra plevelných rostlin, aby nedošlo k poškození (žloutence) máku. Za zhoršených podmínek je důležité dodržení minimální růstové fáze máku – 6. list máku. Větší rostliny i po tomto prožloutnutí úspěšně regenerují přibližně do 14 dnů. U menších rostlin však může docházet i k jejich úplnému uhynutí. Účinnost proti svízeli, rdesnům a pohankám je vhodnější posílit kombinací s herbicidem Tomahawk v dávce do 0,4 l/ha + Callisto 480 0,15 l/ha (Callisto 100 SC 1,0 l/ha).

Na překonání stresu lze v máku využít stimulátory růstu: Albit, Atonik, Altron Silver, Hergit, Sunagreen aj.

Choroby

S nárůstem osetých ploch se rozšířila škodlivost houbových chorob, zejména plísně máku a pleosporové hnědé skvrnitosti máku (helmintosporiové nekrózy máku). Původci obou chorob mohou přežívat na napadených rostlinných zbytcích a mohou se přenášet i infikovaným osivem, proto je nutné používat osivo jen ze zdravých porostů.

Plíseň máku

Plíseň máku (Peronospora arborescens) má dva zdroje infekce: oospory z rostlinných zbytků a mycelium v endospermu semen. K infekci dochází při širokém rozmezí teplot 5–26 °C a relativní vlhkosti vzduchu 70–90 % po celou dobu vegetace. Chladno v době vzcházení se projeví vyšší četností infekce (například při příliš časném setí). Napadeny mohou být i vzcházející rostliny, kde vyvolává systémové infekce, zároveň však může napadat i starší rostliny v průběhu vegetace. Nižší teploty, ovlhčení, vysoká vzdušná vlhkost a hustý porost vytvářejí ideální podmínky pro napadení. Pro plíseň máku je typické, že napadené listy pouze žloutnou a dlouho zůstávají živé. Na spodní straně listů je nejprve bílý později šedofialový povlak plísně; listy postupně odumírají, rostliny zaostávají v růstu nebo uhynou. Nejnápadnějším příznakem systémové infekce je kroucení až zpětné ohýbání stonku připomínající poškození rostlin růstovými herbicidy. Infikované rostliny s projevy systémové infekce se v porostu většinou projevují jednotlivě. Naproti tomu poškození herbicidem však povětšinou zasahuje i sousední rostliny. Choroba se zejména vyskytuje ve vlhkých ročnících a na vlhkých pozemcích.

Agrotechnická opatření: Doručuje se pěstovat mák na stejném pozemku po 4–6 letech. Nesít mák do těžkých slévavých půd. Sít zdravé osivo z nenapadených porostů, mít dobrou zásobu fosforu a draslíku v půdě a řidší porost. Případně na menších plochách provádět negativní výběr (likvidace) primárně napadených rostlin – onemocnění se v porostu šíří z rostliny na rostlinu. Pokud se vysévá jarní i ozimý mák, je vhodné mezi porosty dodržovat dostatečnou izolační vzdálenost. Stejně tak je vhodné udržovat izolační vzdálenost mezi novými výsevy a pozemky, kde byl mák pěstován v loňském roce. Již se podařilo vyšlechtit i rezistentní odrůdy.

Chemická ochrana napadeného porostu proti plísni máku není ještě plně dopracovaná. Časná aplikace fungicidů může omezit šíření sekundárních infekcí v porostu. Pro toto ošetření lze použít fungicidy: Dithane DG, Mirador Xtra, Prosaro 250 EC. Biopreparáty Polyversum a Serenade ASO je vhodné použít v systémech ekologického pěstování.

Pozor, rostliny již napadené plísní máku i po ošetření odumírají nebo nedokončí svůj vývoj, proto se nepodílí na tvorbě výnosu!

Plíseň máku – primární infekce

Slunečnice

K preventivním opatřením k omezení šíření škůdců a houbových patogenů patří setí zdravého osiva (pro nebezpečí šíření plísně slunečnice se vysévání farmářského osiva nedoporučuje!), dodržování osevního postupu – na stejném pozemku slunečnici pěstovat až za 5–7 let, hluboké zaorání posklizňových zbytků a především nepřehnojování porostů slunečnice dusíkem. Pro velké ztráty způsobované ptactvem a zvěří ji pěstovat na plochách větších jak 30 ha.

Bílá hniloba slunečnice

Na plochách více zamořených sklerocii bílé hniloby slunečnice (hlízenka obecná; Sclerotinia sclerotiorum) ošetřit porost ve fázi 4–6 listů (BBCH 14–16) přípravky: Amistar Gold, Pictor, Propulse, Prosaro 250 EC, Sfera 535 SC, Topsin M 500 EC aj. Většina povolených fungicidů potlačuje i další choroby slunečnice. Je možno dle návodu také použít biologické přípravky: Contans WG, Polyversum, Serenade ASO.

Kukuřice

Plevele

Ochrana proti plevelům v kukuřici by měla být optimálně provedena od zasetí do výšky asi 20 cm (BBCH 16) kukuřice některým z široké nabídky herbicidů. Kromě kvalitního zasetí je ochrana proti plevelům jedním z nejdůležitějších agrotechnických zásahů. Kukuřice je na zaplevelení v raných stadiích vývoje velmi citlivá. Pokud v tomto období plevele nevyřadíme z konkurence včas, mívá to za následek snížení výnosů jak silážní hmoty, tak zrna.

Při aplikací herbicidů přednostně vycházíme ze svých zkušeností z předcházejících let – z plevelného spektra, typu půdy, omezení v důsledku ochrany vod, srážkových poměrů, ceny jednotlivých způsobů ošetření a v neposlední řadě i technických kapacit zemědělského podniku při ochraně rostlin. Nelze paušálně říci, zda je vhodnější preemergentní nebo postemergentní ošetření. Oba způsoby mají své výhody i nevýhody a záleží jenom na pěstiteli, jak dokáže kladů využít a záporům čelit. Cílem musí být včasné, účinné ošetření porostů kukuřice.

Aplikace postemergentních herbicidů by měla být ukončena do fáze 6. listu kukuřice. Při pozdějším ošetření jsou mladé rostliny vystaveny většímu riziku stresu, který má za následek v lepším případě na určitou dobu zpomalení či zastavení růstu, v horším dokonce nevratné poškození rostlin kukuřice.

Cílem preemergentního ošetření je zajistit čistý pozemek již od vzcházení kukuřice. Avšak jeho rizikem je, že mnohdy vzhledem ke špatné předseťové přípravě půdy či horším vláhovým poměrům (neprší) po zasetí kukuřice je snížena herbicidní účinnost a musí následně docházet k opravám postemergentními herbicidy. Takový postup nejen zvyšuje náklady na herbicidní ochranu, ale současně zvyšuje i riziko poškození kukuřice stresem vyvolaným opožděnou aplikací růstových herbicidů.

Bzunka ječná

S nárůstem ploch kukuřice a po dočasném zákazu Evropské komise používat a prodávat osivo kukuřice namořené některými neonikotinoidy, přibývá i poškození vzcházející kukuřice larvami 1. generace bzunky ječné. Tyto leskle černé, 2–3 mm velké mušky v přírodě snadno unikají pozornosti. Larva je apodní acephalní, 3–4 mm velká, průhledná s bělavým zabarvením. Světlehnědá kukla je asi 3 mm velká. Bzunka má 3 generace do roka. Přezimují larvy, které se na jaře kuklí v období, kdy se teplota pohybuje okolo 12 °C. Dospělci první generace se objevují v přírodě v dubnu a počátkem května. Bzunka dává přednost vlhčím pozemkům. Samičky kladou jednotlivě 25–35 vajíček na listy vzcházejících jařin (2–4 listy), trav a později i kukuřice. Na kukuřici škodí pouze larvy 1. generace, vylíhlé z vajíček vykladených v období od začátku vzcházení do fáze 4. listu kukuřice. Larvy pronikají k vegetačnímu vrcholu a poškozují tvořící se základy listů. Poškození se projeví teprve po rozvinutí listů ve fázi 6. a 8. listu. Larvy se u kukuřice vyvíjejí v základu srdéčkového listu (vývoj trvá v závislosti na teplotě 7–14 dní), který může být i silně poškozen. Ostatní listy mohou být různě pokroucené s podélnými nebo příčnými řadami dírek. Hlavní výhon bývá potlačen nebo i zničen. Rostliny vytváří náhradní postranní výhony a nabývají trsovitého vzhledu. Dochází k deformaci malých rostlin. Silně napadané rostliny kukuřice mohou i odumřít.

Letovou aktivitu dospělců je možno monitorovat pomocí modrých lepových desek nebo modrých misek naplněných vodou se smáčedlem. Lapáky se umísťují na okrajích porostů. Vizuálně hodnotíme napadení rostlin kukuřice bzunkou ječnou podle příznaků. Práh škodlivosti je 5 % a více poškozených rostlin.

Preventivní opatření – volba vhodného pozemku pro výsev, nevybírat lokality s vlhčím prostředím, které obzvlášť vyhovuje bzunce v teplých letech. Omezit opakované pěstování kukuřice v osevních postupech s obilninami, bez zařazování přerušovacích plodin. V místech pravidelného škodlivého výskytu je účelné insekticidní moření osiva kukuřice, povoleno je Sonido. V ohrožených oblastech pěstovat kukuřici na agrotechnicky dobře připravených pozemcích. V oblastech s opakovaným škodlivým výskytem provádět co nejranější výsevy. Likvidovat hostitelské plevelné trávy, jako je pýr. Přirozenými nepřáteli jsou střevlíci, požírající vajíčka a larvy, a některé druhy parazitujících blanokřídlých.

Optimální termín insekticidního ošetření vůči samicím 1. generace před vykladením vajíček je do fáze 2 listů kukuřice (od 1. do 4. listu), po zjištění maxima výskytu dospělců v modrých miskách nebo na modrých deskách. Na bzunku ječnou jsou do kukuřice povoleny pyretroidy: Cyperkill Max, Kaiso Sorbie, Rafan Max aj.

Kukuřice je na zaplevelení citlivá

Poškození bzunkou ječnou v kukuřici – trsovitý vzhled rostlin

Cukrovka

Sledujte vývoj plevelů, účinnost aplikovaných herbicidů a nálet mšic a dalších škůdců do porostů. Porosty podle potřeby včas ošetřete.

Insekticidy do cukrovky: Danadim Progress*, Nurelle D*, Pirimor 50 WG, Proteus 110 OD, Teppeki, pyretroidy Bulldock 25 EC, Force 20 CS, Hunter SPU, Karate se Zeon techn. 5 CS, Nexide, Rafan Max, Rapid, Scatto) aj.

Z abiotických stresových faktorů jsou pro vzcházející cukrovku největším nebezpečím přízemní mrazíky pokles teploty na povrchu půdy pod -3 °C. Kritická teplota je pro cukrovku v období vzcházení -6 až -7 °C. Mrazové poškození se projeví zešednutím, zhnědnutím a ztrátou turgoru. Pokud přijde mráz ve fázi děložních listů, pravděpodobně dojde i k úhynu rostlin. Pokud slabší mráz přežijí, je nutno oddálit herbicidní ochranu.

Z chemických abiotických stresových faktorů je cukrovka vystavena zejména toxickému působení chemických látek z reziduí v půdě a v aplikovaných herbicidech. Jak silné to působení bude, bude záležet na zařazení v osevním sledu a systému hubení plevelů v cukrovce.

Dávky a kombinace herbicidů volte podle růstové fáze cukrovky i plevelů a spektra plevelných rostlin. V pokusech Řepařského institutu vychází jako nejjednodušší a nejšetrnější řešení nasazení herbicidní clony od vzcházení plevelů (T1 – do týdne po vzejití, T2 – 6 až 8 dní po T1, T3 – 7 až 9 dní po T2, T4 – 9 až 14 dní po T3). Řepařský institut preferuje vícesložkové, širokospektrální herbicidy typu Betanal Expert*, které obsahují spolehlivé účinné látky desmedipham, phenmedipham a ethofumesate. Pro kombinace je pak podle potřeby doporučován přípravek na bázi metamitronu, např.: Goltix Top, Mitra aj. Na zaplevelené plochy mračňákem Theophrastovým je do cukrovky: Command 36 CS – 0,05 l/ha – cukrovka BBCH 12–14 a mračňák BBCH 09–10; 0,1 l/ha – cukrovka BBCH 14–18 a mračňák BBCH 09–14.

Neaplikujte herbicidy v poškozených či oslabených porostech. Za jasných dní se silným slunečním svitem lze, vzhledem ke zvýšenému riziku poškození cukrovky, většinou aplikovat tyto přípravky až v podvečer, při teplotách nepřesahujících 23 °C (měřeno 5 cm nad povrchem půdy). Porost musí být při ošetření suchý. Nelze ošetřovat těsně po dešti a ani tehdy, kdy jsou rostliny pokryty rosou. Za nepříznivých podmínek nelze vyloučit přechodné poškození řepy (retardace růstu, popálení špiček, chlorózy). Pamatujte, že chyby v aplikaci herbicidů zvyšují finanční náklady na odplevelení a procento výnosových ztrát!

V období od vytvoření pravých listů do zapojení porostu lze i u cukrovky využít stimulátory růstu, např.: Altron Silver, Atonik, Hergit, Sunagreen aj. Lze je použít i opakovaně, ve směsi s některými chemickými přípravky i vybranými kapalnými hnojivy na překonání stresu.

Brambory

Plevele

Plevele jsou velmi významným škodlivým činitelem. V závislosti na druhovém spektru a intenzitě výskytu mají negativní vliv zejména na výnos i kvalitu hlíz. Na vysázených pozemcích, kde kromě mechanické kultivace plánujete i herbicidní ošetření, je vhodnější po proorávce naslepo provést 2–10 dnů (dle přípravku) před vzejitím rostlin preemergentní ošetření. Pokud je sucho, zvýšíme dávku vody nad obvyklých 400 l/ha alespoň o 200 l a aplikaci provedeme časně ráno nebo až navečer. Pozdější postemergentní aplikace na vzešlé porosty již bývají více problematické – možný stres po ošetření a oddálení sklizně, zejména u raných brambor.

Plevele v bramborách jsou silnými konkurenty

Hrách, bob

Listopas čárkovaný

U vzcházejících luskovin, zejména za teplého a suchého počasí, kdy je zpomalen růst, sledujte poškození listů listopasy. Silně napadené porosty včas ošetřete některým pyretroidem: Fury 10 EW, Karate se Zeon technologií 5 CS, Karis 10 EC, Markate 50, Rafan Max, Scatto, aj. Za vlhkého počasí není potřeba ošetřovat.

Listopas čárkovaný na hrachu

Kmín

Plevele

Kmín kořenný má pomalý počáteční vývoj, a proto má proti většině plevelných druhů jen velmi malou konkurenční schopnost. Je citlivý na nedostatek světla, zejména ve 2. vegetačním roce, kdy při nedostatku světla (zastínění plevely) nedostatečně vytváří generativní orgány.

Proto je, zvláště při dvouletém pěstování kmínu, velmi důležité správně zvolit a vhodně načasovat herbicidní ochranu. V silně zaplevelených porostech se také vytváří vhodné mikroklimatické podmínky pro rozvoj patogenních hub a zvyšuje se tím riziko jejich namnožení a šíření i na okolní zdravé porosty kmínu. Pozemek pro založení porostu kmínu by měl být bez vytrvalých a obtížně hubitelných plevelů (pýr, pcháč oset, šťovíky). Tyto plevele se doporučuje likvidovat již v předplodině, protože spektrum herbicidů registrovaných do porostů kmínu je dosti omezené. Při aplikaci do krycí plodiny hraje úlohu rozdílná citlivost kmínu a krycí plodiny, stejně jako koordinace termínu herbicidního zásahu z hlediska účinnosti i citlivosti k účinné látce. Povolené herbicidy do kmínu: Bandur, Butoxone 400, Laudis.

Choroby a škůdci

Zdravotní stav kmínu je ovlivňován celou řadou faktorů: povětrnostními podmínkami, fyziologickým stavem rostlin po přezimování, vhodně zvolenou předplodinou, kvalitou osiva, termínem výsevu, výživou apod.

Následkem měnících se klimatických podmínek se mění škodlivost i spektrum patogenů způsobujících choroby kořenů a krčků – Rhizoctonia, Pythium, Fusarium, Cylindrocarpon, Phoma, Colletotrichum, Sclerotinia; choroby stonků a listů – Mycocentrospora, Septoria, Ascochyta, Itersonilia, Erysiphe a choroby květenství a nažek – Erysiphe, Phomopsis a bakterie – Erwinia, Pseudomonas, Xanthomonas.

Nejčastěji je kmín napadán vlnovníkem kmínovým, kterého lze většinou rozpoznat až ve druhém roce pěstování, plochuškou kmínovou a obaleči.

K preventivním opatřením k omezení šíření škůdců a houbových patogenů patří především setí zdravého osiva s klíčivostí min 70 %, omezit přenos některých chorob výsevem kmínu na stejný pozemek nejdříve za 6 let, setí kmínu na pozemky s půdou nezamořenou sklerocii a udržovat okolí pozemků bez výskytu divoce rostoucího kmínu a dalších miříkovitých rostlin (bolševník, kerblík, krabilice aj.) a zajistit prostorovou izolaci nově zakládaného porostu od napadených porostů zejména vlnovníkem kmínovým.

Plevele v kmínu způsobují velké obtíže

Vlnovník kmínový

Výskyt vlnovníka kmínového lze většinou rozpoznat až ve druhém roce pěstování v období kvetení. Poškozené okolíky se zpočátku liší barevně (déle si udržují zelenou barvu) a později tím, že místo nažek se vytvoří hálky.

Ochrana je zpravidla nepřímá v podobě použití kvalitního osiva z nenapadených porostů a v izolaci nově zakládaného porostu. Pro chemickou ochranu není v současné době povolený žádný účinný akaricid.

Pozn.: * – přípravek je povolen k používání pouze do spotřebování zásob

Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.